Článek
Nabídka, která zněla rozumně
Na inzerát jsem narazila náhodou. Kratší pracovní doba, méně dní v týdnu, flexibilita. Už na pohovoru zdůrazňovali, že práce odpovídá menšímu úvazku a že si hlídají, aby lidé nebyli přetěžovaní. Ptala jsem se opakovaně, jestli se práce skutečně vejde do daných hodin. Odpověď byla pokaždé stejná. Ano. Smlouvu jsem si přečetla a nic podezřelého v ní nebylo. Podepsala jsem ji s pocitem, že mám jasno.
První dny probíhaly v klidu. Seznamování, zaškolení, běžná agenda. Až ke konci týdne si mě vedoucí zavolal a začal mluvit o tom, jak to u nich funguje v praxi. Právě to slovo mě zarazilo. Vysvětlil mi, že i na zkráceném úvazku se počítá s plnou odpovědností. Že je normální být dostupná i ve dnech, kdy nepracuji. A že když se něco nestihne, dodělává se to doma. Bez řečí.
Nevyřčená pravidla
Řekla jsem, že takhle mi to nikdo nepopsal. Odpověď byla klidná. Pravidla prý novým lidem vysvětlují až po nástupu, aby měli lepší představu. A že kdyby se to řešilo dřív, hodně lidí by si to rozmyslelo. V tu chvíli mi došlo, že couvnout už nemůžu. Měla jsem výpovědní lhůtu, žádnou jinou nabídku a peníze nastavené přesně na tenhle příjem.
Práce se začala nenápadně rozšiřovat. Krátké hovory ve volné dny, rychlé úkoly večer, maily mimo pracovní dobu. Vždycky to byla drobnost. Vždycky s tím, že to zabere jen chvilku. Po pár měsících jsem si spočítala hodiny a vyšlo mi, že pracuji skoro jako na plný úvazek. Jen bez odpovídajícího platu a bez možnosti říct, že už je to moc.
Musím se ozvat
Zkusila jsem to otevřít. Odpověď byla pokaždé stejná. Pokud mi to nevyhovuje, možná pro mě firma není ideální. Nikdo mi nevyhrožoval, ale bylo jasné, že změna nepřijde. Postupně jsem pochopila, že zkrácený úvazek byl jen způsob, jak přilákat lidi. Papírově méně hodin, v realitě plná dostupnost.
Dodnes si pamatuji ten moment, kdy mi po podpisu smlouvy někdo klidným hlasem vysvětlil pravidla, o kterých jsem předtím neslyšela ani slovo. A pokaždé, když dnes slyším slib flexibility a menší zátěže, vím, že skutečná pravidla se často dozví člověk až ve chvíli, kdy už nemá moc na výběr.
