Článek
Očekávaná návštěva
Zazvonili u dveří v odpoledních hodinách. Představili se jako zástupci dodavatele plynu a řekli, že obcházejí byty v domě kvůli kontrole smluv a že jde jen o drobnou administrativní úpravu. Prý se nic zásadního nemění, jen aktualizace údajů kvůli změnám v systému. Ptala jsem se, jestli se to nějak dotkne ceny. Odpověď byla opatrná, ale uklidňující. Ne hned a rozhodně ne dramaticky. V tu chvíli jsem neměla důvod být podezřívavá. Stála jsem v předsíni, měla rozdělaný oběd a chtěla jsem mít rychle klid.
Podali mi několik stránek plných textu. Nahoře bylo shrnutí, které znělo nevinně. Aktualizace smlouvy, potvrzení odběrného místa, souhlas s podmínkami. Nic, co by mě praštilo do očí. Dokument působil oficiálně a známě, jako něco, co už člověk někdy viděl. Dole byly další odstavce psané menším písmem. Přiznávám, že jsem je jen přejela očima. Řekla jsem si, že kdyby tam bylo něco zásadního, určitě by mě na to upozornili. Navíc by to přece nebylo schované úplně dole. Podepsala jsem a zavřela dveře.
Dopis, který mi zkazil den
Asi po týdnu mi přišlo oznámení. Ne vyúčtování, ale informace o změně tarifu. Když jsem uviděla částku, musela jsem se na ni dívat několikrát. Cena plynu byla výrazně vyšší, než na jakou jsem byla zvyklá. Nechápala jsem to. Myslela jsem si, že jde o omyl. Zavolala jsem na zákaznickou linku a čekala vysvětlení. Místo toho mi klidným hlasem oznámili, že jsem přešla na jiný tarif s fixací a jinými podmínkami.
Když jsem namítla, že jsem nic takového nechtěla, odkázali mě na podepsaný dokument. Sedla jsem si a otevřela ho znovu. Tentokrát pomalu a bez spěchu. V drobném písmu bylo jasně uvedeno, že podpisem souhlasím se změnou dodavatele plynu na partnerskou společnost a s novým tarifem. Byla tam i smluvní pokuta za předčasné ukončení a automatické prodloužení smlouvy. Všechno napsané tak, aby to na první pohled zapadlo mezi ostatní text. Najednou mi došlo, že jsem nepodepsala žádnou úpravu, ale úplně novou smlouvu.
Když už není cesty zpět
Zkoušela jsem situaci řešit. Volala jsem znovu, psala maily, vysvětlovala, že jsem byla uvedena v omyl. Odpovědi byly slušné, ale neměnné. Podpis je platný. Podmínky jsou součástí dokumentu. Všechno proběhlo podle pravidel. Nejhorší byl pocit, že si za to můžu sama. Nikdo mi nelhal přímo. Jen počítal s tím, že nebudu číst. A měl pravdu.
Vyšší zálohy mi okamžitě rozhodily rozpočet. Musela jsem přehodnotit výdaje a smířit se s tím, že z té smlouvy jen tak neodejdu. Každý měsíc mi to připomíná jeden podpis u dveří bytu. Od té doby beru každý dokument jinak. A kdykoliv mi někdo tvrdí, že jde jen o formalitu, automaticky zpomalím. Protože vím, jak rychle se klid může změnit v dlouhodobý problém, když člověk přeskočí pár řádků psaných menším písmem.
