Článek
Změna v chování
Nejdřív jsem si říkala, že si to jen namlouvám. Že má horší období, že je unavený, možná podrážděný z práce. Jenže postupně jsem si všímala drobností. Přestal se zapojovat do rozhovorů, byl odtažitý, někdy až chladný. U lidí, které jsme dřív vídali často a rádi, najednou působil, jako by tam byl z povinnosti.
Na návštěvách seděl stranou, odpovídal jednoslovně, občas si vzal telefon a úplně se odpojil. Když jsme šli domů, zeptala jsem se, jestli se něco děje. Vždycky to shodil. Že je jen unavený. Že nemá náladu. Nechtěla jsem tlačit, ale ten pocit, že něco nesedí, se vracel pokaždé znovu.
Nepříjemné ticho mezi námi
Postupně to začalo dopadat i na nás dva. Přestala jsem ho zvát na společné akce automaticky. Raději jsem se zeptala, jestli chce jít. Často řekl, že ne. A když šel, byla jsem ve střehu, jestli se zase něco nestane. Místo aby mě těšilo být mezi lidmi, řešila jsem, jak se bude tvářit.
Začala jsem mít pocit, že se za něj omlouvám, i když jsem vlastně nevěděla proč. Když se někdo ptal, jestli je v pořádku, odpovídala jsem vyhýbavě. Nechtěla jsem nikoho zatahovat do něčeho, čemu sama nerozumím. Zároveň jsem cítila, že to ticho mezi námi doma houstne. Že to není jen o známých, ale o něčem hlubším.
Pozdní vysvětlení
Řekl mi to jednoho večera, když už jsme leželi v posteli a v bytě bylo ticho. Najednou začal mluvit, jako by si to celé dlouho připravoval. Přiznal, že se s některými lidmi necítí dobře. Že slyšel věci, které se ho dotkly. Poznámky, narážky, hodnocení, která nebyla řečena jemu do očí, ale přesto se k němu dostala.
Řekl, že už nemá chuť dělat, že je všechno v pořádku. Že se přestal přetvařovat jen proto, aby byl klid. A že to nemířilo proti mně, ale proti pocitu, že je součástí skupiny, kde se necítí respektovaný. V tu chvíli mi došlo, že jsem si jeho chování brala osobně, i když osobní nebylo.
Neznamenalo to, že by se všechno vyřešilo. Některé vztahy se tím změnily, některé skončily úplně. Ale pochopila jsem, že ta změna nebyla útěk. Byla to obrana. A že někdy se lidé nezačnou chovat jinak proto, že by se změnili oni. Ale proto, že už nechtějí dál snášet něco, co jim dlouho ubližovalo.
