Článek
Velká novinka
Můj přítel poslední měsíce nemohl najít pořádnou práci. Pořád si stěžoval, že zaměstnavatelé jsou neschopní a že on „má na víc“. Jednoho dne ale přišel domů celý nadšený. „Mám super novou práci,“ hlásil a obejmul mě. „Konečně pořádný příjem, žádné směny, žádný šéf za zadkem.“
Byla jsem za něj ráda. Už dlouho potřeboval změnu a taky trošku narovnat sebevědomí. „A co budeš dělat?“ zeptala jsem se. „Něco jako online marketing,“ mávl rukou. „Složitě bych ti to vysvětloval, ale jde mi to skvěle.“ Znělo to divně, ale myslela jsem si, že má prostě radost a nechce mě zatěžovat detaily.
Zvláštní chování
Během dalších dnů se věci začaly komplikovat. Přítel trávil celé noci na telefonu, posílal desítky zpráv, volal si s „klienty“ a na můj vkus byl až moc nervózní, když jsem šla kolem. Začal nosit domů balíčky a to celkem často. Tvrdil, že jsou to „pracovní vzorky“.
A pak tu byly peníze. Z ničeho nic měl hotovost, kterou rozhodně nevydělal v běžném zaměstnání. Nové boty, nová elektronika, dokonce začal uvažovat o autech „Vydělávám víc, než si myslíš,“ říkal sebevědomě, ale mně to celé smrdělo.
Skrytá pravda
Jednoho večera mu přišla zpráva, když byl ve sprše. Mobil vibroval na stole a já ho neotevírala, jen jsem viděla náhled na displeji: „Balíček převzat. Zítra další. Dejte pozor, policie to začíná hlídat.“ Zamrazilo mě. Když vyšel z koupelny, položila jsem mu mobil před nos. „Co to znamená?“
Začal koktat, vymlouvat se, ale nakonec se přiznal. Žádný marketing. Žádní klienti. Přítel byl zapletený v distribuci padělků a elektroniky z nelegálních zdrojů. Stála jsem tam, zhnusená, a cítila, jak se mi hroutí žaludek. „Takhle chceš žít?“ zeptala jsem se. „To jsou jen věci,“ mávl rukou. „Každý něco kšeftuje. Je to rychlej způsob, jak si polepšit. Ty přece taky chceš hezký život.“ To byla poslední kapka.
Tohle nechci
Ještě ten večer jsem si zabalila pár věcí. „Kam jdeš?“ vyhrkl. „Pryč,“ řekla jsem. „A jestli máš rozum, rychle s tím skončíš. Jednou tě to semele.“ Smál se. „Neboj, já vím, co dělám.“
Dnes už spolu nejsme. A jen o měsíc později jsem slyšela, že jeden z jeho „kolegů“ skončil v problémech. Mně to stačilo jako potvrzení, že jsem udělala správné rozhodnutí. Někdy nemusí člověk vidět modřiny, aby poznal, že vztah je toxický. Stačí zjistit, z čeho ten druhý žije.
