Článek
Špatná velikost
Šaty jsem koupila den předtím. Doma jsem zjistila, že mi nesedí a rozhodla jsem se je vrátit. Účtenku jsem měla, zboží bylo nepoužité a zabalené. Přesně tak, jak má být. V obchodě bylo skoro prázdno. U pokladny stála mladší prodavačka, která vypadala unaveně. Podala jsem jí zboží, účtenku a řekla, že bych ho chtěla vrátit. Projela účtenku očima, pak zboží a nakonec se na mě podívala. Řekla, že mi peníze vrátit nemůže.
Nejdřív jsem si myslela, že jde o nějaké pravidlo obchodu. Zeptala jsem se, jestli je problém v typu zboží nebo v době vrácení. Zavrtěla hlavou. Zeptala jsem se tedy přímo, proč mi peníze vrátit nechce. V tu chvíli ztuhla. Podívala se na mě, pak někam za mě a zase zpátky. Neřekla nic. Jen držela účtenku v ruce a bylo vidět, že přemýšlí, co říct. To ticho bylo zvláštní. Nepůsobilo to jako běžný konflikt mezi zákazníkem a prodavačem. Spíš jako moment, kdy někdo bojuje s tím, jestli něco říct nahlas.
Věc, kterou jsem si začala uvědomovat
Začala jsem mít pocit, že problém není ve zboží. Ani v pravidlech. Spíš ve mně. Nebyl to konkrétní důvod. Jen zvláštní napětí ve vzduchu. Zeptala jsem se znovu klidně, jestli se něco stalo. Jestli je problém s účtenkou. Pořád nic neříkala. Nakonec řekla, že zavolá vedoucí. Ten moment byl zvláštní úleva i nervozita zároveň.
Vedoucí přišla během pár minut. Podívala se na zboží, účtenku a pak na mě. Zeptala se prodavačky, jestli je všechno v pořádku. Ta jen přikývla. Vedoucí mi bez dalšího vysvětlování vrátila peníze. Popřála mi hezký den a omluvila se za komplikace.
Co to mělo znamenat?
Když jsem odcházela, otočila jsem se zpátky. Prodavačka se dívala dolů do pokladny a vůbec nezvedla oči. Celou cestu domů jsem přemýšlela, co se vlastně stalo. Jestli jsem jí někoho připomínala. Jestli měla špatný den. Nebo jestli šlo o něco úplně jiného.
Nešlo o peníze. Šlo o ten moment, kdy někdo odmítne něco udělat a nedokáže říct proč. Dodnes si občas vzpomenu na její výraz. Na ten krátký okamžik, kdy jsem měla pocit, že mezi námi proběhlo něco nevyřčeného. A někdy mě napadne, jestli si i ona někdy vzpomene na zákaznici, které nedokázala říct jednoduchou větu.
