Článek
Dva dny nervozity
Moje tchyně bydlí v nedalekém městě a auto už dlouho nemá. Říkala, že na něj není potřeba, protože všechno má poblíž. Jednoho dne mi ale zavolala, jestli bych jí nepůjčila naše. Prý potřebuje zařídit několik věcí, nakoupit a odvézt kamarádku na vyšetření do nemocnice. Manžel mě přemluvil, ať jí vyhovím, že to přece bude jen na chvilku a nic se nemůže stát. Souhlasila jsem, i když jsem v koutku duše měla trochu obavy.
Auto jsem jí předala ráno, tchyně se usmívala a slibovala, že bude jezdit opatrně a vrátí ho hned druhý den. Jenže se to protáhlo na dva dny a už to ve mně hlodalo. Říkala jsem si, že třeba měla víc cest, než čekala. Přesto jsem byla ráda, když mi konečně zavolala, že se zastaví a auto vrátí. Netušila jsem, co mě čeká.
Šokující návrat
Když tchyně zaparkovala před naším domem a já otevřela dveře auta, zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Na sedadlech drobky, na koberci bláto a rozsypané bonbóny, v přihrádce pomačkané obaly od sušenek. Dokonce jsem našla v kufru poloprázdnou tašku s nákupem, který se mezitím roztekl a rozteklá čokoláda potřísnila koberec. A aby toho nebylo málo, na palubní desce byl vylitý kafe, které zaschlo a lepilo se na všechno, čeho jsem se dotkla.
Nejdřív jsem nevěřila vlastním očím. Auto jsem si vždycky udržovala čisté a pečlivě o něj pečovala, a teď vypadalo, jako by v něm někdo týden bydlel. Snažila jsem se tchyně zeptat, co se stalo. Ona jen mávla rukou a s úsměvem řekla, že si nemám dělat starosti, že „auto je od toho, aby se používalo“. Když jsem jí naznačila, že mě to mrzí, dokonce se urazila a odvětila, že příště si mám své auto radši nechat, když mi vadí „trocha nepořádku“.
Úklid
Úklid auta mi zabral celé odpoledne a stejně ještě dnes není úplně v pořádku. Některé fleky se vyčistit nedají a vůně kávy se z interiéru vytrácela celé týdny. Manžel mě prosil, abych to nebrala tak vážně, ale já jsem měla jasno, své auto už tchyni nikdy nepůjčím. Nejde jen o špínu, ale o ten pocit neúcty k něčemu, co je pro mě důležité.
Když dneska vidím tchyni, jak se tváří, že se nic nestalo, jen si pro sebe povzdechnu. Možná to pro ni byla maličkost, ale pro mě to byl signál, že hranice musí být jasně nastavené. Auto je jen věc, to ano. Ale i věci si zaslouží péči a úctu, zvlášť když nepatří nám.
