Článek
Přepadová kontrola
Všechno začalo ve stanici, kde do vozu metra nastoupila skupinka revizorů. Seděla jsem u dveří a hned jsem začala v kabelce hledat telefon, abych ukázala platné roční jízdné. Jenže aplikace se v tu nejméně vhodnou chvíli rozhodla stávkovat. Načítací kolečko se točilo a já cítila, jak mi polévá horko. Revizor, statný muž s kamennou tváří, už stál nade mnou.
Snažila jsem se mu s úsměvem vysvětlit, že kupon mám, jen se mi teď nechce zobrazit kód kvůli špatnému signálu. Čekala jsem lidský přístup, vteřinu strpení, než se systém probere k životu. Místo toho se na mě obořil takovým způsobem, že se lidé v okolních sedačkách začali okamžitě otáčet. Jeho tón byl útočný, hlasitý a plný pohrdání, jako bych byla recidivistka, kterou právě chytili při činu.
Na pranýři
Začal na mě křičet, že tyhle výmluvy poslouchá celý den a že ho nezajímá moje nefunkční aplikace. Prohlásil, že jsem jen další podvodnice, která se snaží ušetřit na jízdném a pak si hraje na dámu. Každé jeho slovo řezalo do ticha vagonu. Stála jsem tam s telefonem v ruce, prsty se mi třásly a cítila jsem, jak mi do očí stoupají slzy. Bylo to neuvěřitelně ponižující.
Celý vagon na nás zíral a já jsem si připadala jako největší zločinec světa jen proto, že technologie na moment selhala. Jeho arogance neznala mezí, neustále opakoval, že se se mnou nebude vybavovat a že mu mám okamžitě dát občanku, jinak zavolá policii. Ten tlak byl neúnosný. Rozplakala jsem se přímo před všemi těmi cizími lidmi, neschopná ze sebe vypravit jediné slovo na svou obranu.
Špatný konec
Vteřinu poté, co mi vypsal pokutu, se aplikace konečně načetla a na displeji se objevil platný kupon s mou fotkou. Ukázala jsem mu ho, ale on jen mávl rukou s tím, že už je pozdě a že si mám podat stížnost na centrále. Vystoupila jsem na další stanici, s tváří rozmazanou od slz a srdcem, které mi bušilo až v krku. Nešlo o tu pokutu, kterou mi později v kanceláři dopravního podniku samozřejmě po zaplacení manipulačního poplatku zrušili. Šlo o ten pocit bezmoci, kdy s vámi někdo zachází jako s kusem odpadu jen proto, že má na krku připnutý odznak a cítí moc nad vaší situací.
Dlouho jsem pak nemohla do metra nastoupit bez úzkosti. Ten zážitek mi připomněl, jak málo stačí k tomu, aby někdo úplně cizí pošlapal vaši důstojnost. Od té doby si kupon raději tisknu i na papír, abych už nikdy nemusela stát před agresivním mužem a prosit o kousek slušnosti, která by měla být v civilizované společnosti naprostým standardem.
