Článek
Příkaz k podvodu
Všechno začalo na pondělní poradě, kde mi šéf mezi čtyřma očima oznámil, že musíme klientům prezentovat lživé údaje o termínech dodání. Věděl, že naše výroba nestíhá, ale nechtěl přijít o zakázky, tak mě instruoval, abych jim do očí tvrdila, že je vše v naprostém pořádku. Když jsem se ohradila, že je to neetické a že tím riskujeme žaloby i ztrátu dobrého jména, jen mávl rukou. Prý nejsem placená za své názory na pravdu, ale za to, abych udržela peníze ve firmě za každou cenu. Jeho pohled byl ledový a jasně mi dával najevo, že pokud neposlechnu, stanu se nepřítelem číslo jedna. Odmítla jsem se na tom divadle podílet a hned druhý den jsem pocítila následky své rebelie v plné síle.
Systematická likvidace důstojnosti
Moje pracovní dny se proměnily v nekonečnou řadu ponižujících úkolů a nesmyslných kontrol. Šéf mi začal dávat práci, která hluboko neodpovídala mé kvalifikaci, a vyžadoval hlášení o každé minutě mého času. Najednou mu vadilo, jak sedím, jak mluvím do telefonu, i to, že si jdu pro vodu. Před kolegy mě začal shazovat a zpochybňovat mou profesionalitu při každé příležitosti. Bylo to psychické vyčerpávání, které mělo jediný cíl. Dohnat mě k tomu, abych sama podala výpověď a on se mě zbavil bez odstupného. Každé ráno jsem do kanceláře chodila se staženým žaludkem a sledovala, jak se ze mě snaží udělat neschopnou trosku jen proto, že jsem si dovolila mít páteř v prostředí, kde se nosí jen ohnutá záda.
Cesta ven z toxické pasti
Tlak se stupňoval natolik, že jsem začala trpět nespavostí a úzkostmi. Došlo mi, že žádná práce nestojí za to, abych ztratila samu sebe a své duševní zdraví. Místo toho, abych se zlomila, začala jsem si všechny jeho útoky a nezákonné požadavky pečlivě dokumentovat. Když pak došlo na finální konfrontaci v kanceláři personalistiky, nebyla jsem to já, kdo odcházel s pláčem. Předložila jsem důkazy o jeho nátlaku na lhaní klientům i o následné šikaně. Sice jsem ve firmě skončila, ale za podmínek, které mi umožnily začít znovu jinde a s čistým štítem. On tam sice zůstal, ale jeho pozice už nikdy nebyla tak neotřesitelná jako dřív.
Dnes pracuji v týmu, kde se pravda nepovažuje za pracovní neschopnost, ale za základní kámen spolupráce. Pokaždé, když si vzpomenu na ty krušné měsíce, cítím hrdost, že jsem se nenechala vtáhnout do jeho světa lží. Život mi sice na čas udělal peklem, ale právě v tom žáru se ukázalo, z jakého materiálu jsem skutečně vyrobená a že moje čest má mnohem vyšší hodnotu než jakýkoli roční bonus u šéfa bez svědomí.
