Článek
První den ve skladu
Když jsem nastupovala do skladu, byla jsem nervózní. Nebyl to můj vysněný obor, ale potřebovala jsem si přivydělat. První dny byly těžké, nošení krabic, balení zboží a nekonečné zapisování do počítače. Přesto jsem se snažila dělat svou práci poctivě a nepřemýšlela jsem nad tím, že by to mohlo vést k něčemu víc.
Zanedlouho jsem si všimla, že vedoucí sleduje, jak rychle a přesně pracuji. Často mi svěřoval složitější úkoly, které se jiní zdráhali dělat. Nejdříve jsem si myslela, že je to náhoda, ale postupně jsem pochopila, že to není jen o štěstí, prostě jsem byla pečlivá a snažila se. A lidé kolem mě to začali respektovat.
Zlomový okamžik
Po třech měsících mi vedoucí nabídnul, jestli bych nechtěla zastoupit kolegyni v administrativě. Byla jsem překvapená, protože jsem nikdy nečekala, že bych se mohla dostat od krabic k práci v kanceláři. Přijala jsem a najednou jsem řešila objednávky, komunikovala s dodavateli a učila se věci, o kterých jsem předtím neměla tušení.
Vedení si všimlo, že jsem se rychle zorientovala a dokážu zvládnout i složité situace. Při jedné kontrole mě ředitelka pochválila před celým týmem. Bylo to poprvé, co jsem si řekla, že možná nejsem jen „brigádnice na výpomoc“. V tu chvíli jsem získala sebevědomí a začala jsem věřit, že můžu dokázat víc.
Nečekaná nabídka
Uběhlo půl roku a ředitelka si mě pozvala do kanceláře. Řekla, že vidí můj potenciál, a nabídla mi pozici své zástupkyně. Nevěděla jsem, jestli mám brečet radostí, nebo se smát. Nikdy by mě nenapadlo, že obyčejná brigáda povede k něčemu tak velkému. Přijala jsem a dnes dělám práci, která mě naplňuje a motivuje každý den.
Dnes už vím, že žádná práce není málo důležitá. I obyčejná brigáda může otevřít dveře k novým příležitostem, pokud se člověk snaží. Nikdy bych nevěřila, že se za tak krátkou dobu dostanu z haly plné krabic do kanceláře ředitelky. Ale právě to se stalo a je to pro mě důkaz, že když člověk dělá věci poctivě, může ho život překvapit tím nejlepším způsobem.
