Článek
Nečekané oznámení
Byla to obyčejná neděle. S manželem jsme si dělali kávu, když u dveří zazvonil náš syn Petr. Nebylo neobvyklé, že přijel na návštěvu, ale tentokrát měl v očích zvláštní napětí. Ani si pořádně nesundal bundu a už se posadil do křesla. „Mami, tati, musím vám něco říct,“ začal vážně. V tu chvíli jsem tušila, že nepůjde o nic banálního.
Napadlo mě, že čekají dítě. Nebo že se chtějí stěhovat do ciziny. Jenže když začal vyprávět, realita byla mnohem šokující. „Moje žena… už nějakou dobu chodí k psycholožce,“ nadechl se. „A při posledních sezeních vyšlo najevo něco, co mě úplně porazilo. Ona se rozhodla, že vám to zatím neřekne, ale já to nevydržím tajit.“
Trauma z minulosti
Napětí v místnosti by se dalo krájet. Srdce mi bušilo. A pak to ze sebe vyhrkl: „Zjistila, že celý život skrývala, že byla týraná vlastním otcem. Nikomu to nikdy neřekla. Ani mně, dokud jí to psycholožka nepomohla otevřít. A teď… teď chce podat trestní oznámení.“ Byla to rána. Znali jsme naši snachu jako veselou, milou a obětavou ženu. Nikdy by nás nenapadlo, že si s sebou nese takové trauma.
Najednou mi v hlavě začalo všechno dávat smysl, její občasná uzavřenost, chvíle, kdy se vyhýbala určitým tématům, i její úzkostné reakce na konflikty. Petr pokračoval: „Chce, abychom to věděli. A taky potřebuje, abychom ji podpořili. Říkala, že je připravená čelit minulosti, ale sama to nezvládne.“ Seděl tam, sevřený, s očima plnýma obav, jak na to zareagujeme.
Podpora
Já i manžel jsme byli v šoku, skoro jsme nemohli popadnout dech. Nebyla to zpráva, jakou by člověk čekal při rodinné návštěvě. Ale v tom okamžiku jsme věděli jediné, že ať je to jakkoli hrozné, musíme za ní stát. Obejmula jsem syna a řekla, že ať jeho žena potřebuje cokoli, uděláme to.
Ten den nám obrátil život vzhůru nohama. Ale také nám ukázal, jak málo často víme o trápeních druhých, i když jsou nám nejbližší. A že i v těch nejtěžších chvílích rodina musí držet při sobě.
