Článek
Návštěva bez pozvání
U dveří nám zaklepala neznámá žena. Hlas se jí třásl a chvíli trvalo, než ze sebe dostala souvislou větu. Řekla, že se zná s naším synem. Že spolu strávili noc a pak se jí během dne udělalo špatně. Byla v cizím městě, bez peněz a bez možnosti se dostat domů. Syn její telefonáty nebral. Poprosila mě o pomoc. Nic nevyčítala. Jen prosila, jestli by u nás mohla na pár hodin zůstat, než se dá dohromady.
Byla unavená, bledá a očividně vyděšená. Byla mladá, zmatená a mluvila tiše, jako by se za celou situaci styděla. Nedivila jsem se. Neptala jsem se na podrobnosti té noci. Nebylo to důležité. Důležité bylo, že potřebovala pomoc a náš syn se k ní otočil zády. Manžel jí uvařil čaj, já připravila postel. Seděla u stolu a pořád opakovala, že to nechtěla komplikovat, ale že jí náš syn přestal zvedat telefon.
Rozhovor se synem
Večer jsme si se synem sedli. Nezvyšovali jsme hlas. Jen jsme mu řekli, co se stalo a že ta žena je u nás. Nešlo o výčitky, šlo o odpovědnost. Obyčejnou lidskou odpovědnost za člověka, kterého si pozval na rande.
Bránil se. Říkal, že to byla jen známost na jednu noc. Že jí nic neslíbil. Že to není jeho problém. Právě v tu chvíli jsem měla pocit, že mluvím s cizím člověkem a ne se synem, kterého jsme vychovali. Řekli jsme mu, že možná neměl závazek, ale měl se chovat slušně. A že ignorovat někoho v nouzi není svoboda, ale útěk.
Žena u nás zůstala přes noc. Ráno byla klidnější, odpočatá a hlavně méně vyděšená. Pomohli jsme jí domluvit odvoz domů a dali jí peníze na cestu. Před odchodem se rozplakala a děkovala nám, jako bychom jí zachránili víc než jen jednu noc.
Malá pomoc, která znamenala hodně
Nám stačilo vědět, že jsme udělali to, co jsme považovali za správné. Ne proto, že to byla synova známost, ale proto, že to byl člověk v nouzi. Když odešla, bylo doma zvláštní ticho. Syn se zavřel do pokoje a dlouho nevycházel. Nevím, jestli pochopil. Vím jen, že my s manželem bychom v tu chvíli nedokázali žít s tím, že bychom ji nechali samotnou.
Někdy rodičovství nekončí tím, že vychováte dítě. Někdy pokračuje tím, že musíte napravit to, co ještě dítě nepochopilo. A i když to bolí, pořád je lepší pomoct cizí ženě než si celý život říkat, že jsme mohli a neudělali to.
