Článek
Podivné změny
V práci jsem byla spokojená. Ne že by mě naplňovalo to, co jsem dělala, šlo o běžnou administrativu, ale měla jsem kolem sebe partu fajn lidí. S některými kolegyněmi jsme si i mimo kancelář rozuměly. Sdílely jsme historky, občas zašly na oběd nebo večer na skleničku. Dlouho jsem si myslela, že jsem konečně někde, kde zapadám.
Pak se to změnilo. Ne naráz, ale pozvolna. Začalo to tím, že mi přestaly chodit zprávy na oběd. Myslela jsem, že je to náhoda, že zapomněly nebo že mají hodně práce, ale opakovalo se to. V kuchyňce bylo najednou ticho. Na poradách se na mě nikdo ani nepodíval. A na firemním chatu se řešily věci, o kterých jsem neměla ponětí. Potom jsem dokonce zjistila, že mě někdo odebral ze skupiny.
Nechápu to
Zkoušela jsem se zeptat. Kolegyně, se kterou jsem dřív sdílela i osobní věci, jen pokrčila rameny. „Nevím, hele, asi sis někoho něčím naštvala.“ Ale nikdo nic konkrétního neřekl. Bylo to jak ze špatného filmu, mluví o vás, ale vy nevíte proč. Dny plynuly a napětí narůstalo. Cítila jsem se jak duch. Ani dobré ráno mi už nikdo neodpovídal.
Napětí jsem nedokázala ignorovat, a tak jsem si jednoho dne sedla s kolegyní, která byla vždy nejupřímnější. Po chvíli váhání mi řekla, že za všechno může ta věc s odměnami. Nechápala jsem. Ukázalo se, že vedení omylem rozeslalo přílohu se jmény lidí, kteří dostali koncem roku individuální finanční bonusy. Bylo to neveřejné, nikdo o tom neměl vědět. Já byla mezi těmi, kteří dostali nejvíc. A ostatní to viděli.
Odměna, nebo trest
Jenže nikdo neřekl, že důvod byl jednoduchý, vedla jsem nejúspěšnější projekt roku a dělala přesčasy celé léto. Místo uznání jsem ale sklízela tiché odsouzení. Mysleli si, že jsem si to nějak zařídila. Nikdo se neptal, nikdo si to neověřil. Jen mě začali ignorovat.
Nezlobila jsem se. Byla jsem unavená. Ze vztahů, které se zhroutily kvůli domněnkám. Druhý den jsem šla za šéfem a dala výpověď. Nechtěla jsem pracovat mezi lidmi, kteří mi přestali věřit kvůli dobře odvedené práci. Dnes jsem jinde. V menší firmě, kde se úspěch bere jako něco, co se má ocenit, ne trestat tichým opovržením.
