Článek
Bylo mi čtrnáct, když jsem přemluvila maminku, aby mě přihlásila do konkurzu na focení reklamy do časopisu. Přihlásila a vyhrála jsem to, měla jsem tak první úspěch ve své nadějné kariéře. Od té doby jsem odvážně obrážela jeden konkurz za druhým a většinu z nich absolvovala s úspěchem. Maminka na mně byla pyšná, a ke všemu jsem domů přispěla značnou částkou peněz, které za mě inkasovala. Otec mi zemřel, když mi bylo deset, a tak jsme na to byly s maminkou samy.
Dokončila jsem střední školu, a i když si maminka trochu přála, abych šla na vysokou, pochopila, že bych jen brzdila svoji rozjetou kariéru. Nabídky přicházely, a já tak nemusela obrážet konkurzy. Fotila jsem, předváděla oblečení na molech, a občas se objevila i před kamerou při natáčení reklam.
Dostala jsem nabídku, kterou jsem nemohla odmítnout
Dostala jsem nabídku jít pracovat do Paříže, kterou jsem samozřejmě přijala. Maminka o mě měla strach, ale ujistila jsem jí, že se jedná o práci pro známou společnost, která mi nejen dobře zaplatí, ale zařídí mi ubytování a všechno okolo. Odjela jsem tedy do Paříže, a začala fotit do uznávaných módních časopisů. Jak se ovšem ukázalo, ti co měli u společnosti hlavní slovo, si od modelek brali naturální odměny za to, že jim dávají práci a peníze.
Bohužel se to nevyhnulo ani mě, a přišel za mnou jeden z nich, aby mě pozval na večeři. Šla jsem, protože jsem si ještě v tu dobu myslela, že jde jen o přátelské posezení. Jenže, když jsem odmítla jeho nemravné návrhy, dal mi jasně najevo, že můžu přijít o práci a jet domů. To se mi rozhodně nechtělo, doma jsem veškerou práci opustila a nemám se tak kam vrátit. Už jsem viděla, jak bude maminka zklamaná, že jsem všechno zahodila a přišla domů se slzami v očích.
Začal jsem tedy udržovat poměr s jedním z nich, ale nebyl jediný, co zneužíval svého postavení, a tak jsem několik měsíců udržovala poměr ještě s dalším kolegou. To samozřejmě nemělo dlouhého trvání, když mi začalo být po ránu špatně, hned mi bylo jasné, že moje kariéra nenávratně končí. Těhotenství jsem tajila do té doby, než se mi už nedařilo skrývat bříško. Pak mě samozřejmě vyhodili.
Dítě bych si vzít nenechala, a zjišťovat kdo je otec jsem odmítla, nechci mít už s nimi nic společného. Vrátila jsem se domů, ale maminka se naštěstí moc nevyptávala. Dnes mám tříletou holčičku, co mi dělá jen samou radost. Nevím, jestli jí někdy prozradím kdo je jejím otcem, nebo spíš, kdo jím může být. V modelingu už nedělám a jsem spokojená.
