Článek
Když mi přítel oznámil, že v sobotu mám uvařit něco dobrého, protože mu jde o povýšení, trochu ve mě zatrnulo. Popravdě, že neumím vařit jsem docela dlouho úspěšně tajila.
Když jsem jakože něco přichystala, většinou jsem si to nechala dovézt z restaurace a naservírovala jako vlastní výtvor. Nějaké maličkosti samozřejmě zvládnu, ale moc toho není, a jelikož o peníze nouzi nemáme, obvykle jíme po restauracích.
Byla sobota ráno a já stále nevěděla, jak to vyřeším. Bohužel byl přítel celý den doma a já tak nemohla nic objednat a přiznat tak, že to neumím. Nakonec jsem v zoufalství začala něco chystat, ale z toho mohly být tak akorát obložené mísy.
Šéf dorazil a já dostala nápad, jak zachráním nejhorší a nepokazím tak přítelovo povýšení. Na stůl jsem rozložila po stranách ovoce a do středu zeleninu.
Nalíčila jsem se a slavnostně oblékla, lehla si na stůl, obložila se několika talíři z různých variací potravina a čekala jsem. Ovoce, zelenina, uzeniny a několik druhů sýrů, stůl byl v podstatě plný. Když oba vstoupili do místnosti, zůstali koukat s otevřenou pusou, hlavně přítel.
Pozvala jsem je k jídlu, netrvalo dlouho a šéfovi ručičky už nabíraly jídlo na talíř a u toho se občas i letmo dotkly mého těla. Docela jsem si to užívala a hlavně jsem na sebe byla pyšná, jak jsem to vyřešila. Když šéf odešel, přítel mi poděkoval, že prý byl šéf nadmíru spokojený a je to na dobré cestě k povýšení.
Měla jsem z toho samozřejmě radost, ale uvnitř mě tížilo, že jsem zalhala, a tak jsem se přiznala, že ve skutečnosti vařit neumím. Nikdo se na mě nezlobil, a já pak dostala od přítele k narozeninám kurz vaření, tak se to možná nakonec naučím a budu třeba jednou dobrou hospodyňkou a manželkou.
