Článek
Bylo to v Praze na sklonku 16. století. Univerzitní město se připravovalo na něco, co zanechalo stopu v dějinách medicíny a vědy v českých zemích. Jan Jesenius, učenec, lékař a odvážný myslitel, se rozhodl uskutečnit to, co pro mnohé bylo nemyslitelné, veřejnou pitvu lidského těla. Bylo to odvážné, průkopnické a kontroverzní zároveň, a přesto právě tento čin učinil z Prahy centrum anatomického vzdělání na několik desetiletí dopředu.
Mládí a formování vědce
Jan Jesenius se narodil 27. prosince 1566 ve Vratislavi. Od mládí projevoval neobyčejný zájem o studium. Nejprve se věnoval filozofii, poté však jeho pozornost přitáhla medicína. Studoval na prestižních evropských univerzitách, v Lipsku, Wittenbergu a Padově, rychle se stal respektovaným odborníkem. Jeho zájem o anatomii a chirurgii nebyl pouhým akademickým cvičením. Jesenius viděl, že medicína tehdy stále operovala spíše s domněnkami než s přesným poznáním.
Jeho ambice byly jasné, chce-li medicína skutečně sloužit lidem a stát se vědou, musí být založena na přímém pozorování lidského těla. Jeho rozhodnutí uspořádat veřejnou pitvu nebylo jen praktické, bylo symbolické.
Kontext doby
Konec 16. století byl v českých zemích obdobím, kdy univerzitní výuka stagnovala. Pražská univerzita, kdysi prestižní, ztrácela své postavení. Studium medicíny bylo fragmentární, často teoretické a izolované. Učenci čerpali ze starých textů, často nepřesně interpretovaných, zatímco praktická anatomie byla opomíjena.
Ještě více komplikovalo situaci náboženské napětí, politická nejistota a společenské normy. Pitva lidského těla byla považována za kontroverzní, a někdy až za rouhání. Přesto právě tato odvaha, kombinovaná s vědeckým zájmem, vedla Jesenia k tomu, aby učinil krok, který posunul českou medicínu o několik generací dopředu.
Příprava veřejné pitvy
Pitva byla plánována jako demonstrace pro studenty medicíny, učence i širší veřejnost. Cílem nebylo jen ukázat lidské tělo, ale poskytnout konkrétní, empirické poznání. Jesenius zajistil tělo odsouzeného oběšence, což byla běžná praxe doby. Kat Jan Mydlář, který byl známý svou precizností, dodal tělo pro vědecké účely. Pitva byla naplánována na pět dní, od 8. do 12. června 1600, a konala se v prostorách Rečkovy koleje na Starém Městě pražském. Jesenius připravil sál s dostatečným prostorem pro diváky a učedníky. Místnost byla prostorná, aby stovky lidí mohly sledovat každý krok pitvy. Atmosféra byla kombinací napětí, očekávání a zvědavosti, zároveň respektu vůči oběti a lidskému tělu.
Jan Jesenius
Průběh pitvy
První den pitvy byl věnován otevření břišní dutiny. Diváci mohli vidět játra, žaludek, slezinu a střeva. Jesenius komentoval každý orgán, jeho polohu a funkci, vysvětloval souvislosti mezi jednotlivými systémy. Publikum bylo ohromeno tím, jak komplexní a dokonale fungující lidské tělo je.
Druhý den se Jesenius zaměřil na hrudník. Otevřel plíce a srdce, demonstroval srdeční sval a cévní systém. Popisoval, jak krev proudí tělem, a přitom upozorňoval na praktické poznatky pro lékaře, například na rizika plicních onemocnění či význam srdečních chlopní.
Třetí den byla na řadě hlava a krk. Jesenius ukázal ústní dutinu, jazyk, hrtan, oči a mozek. Popisoval vztahy mezi orgány, cévami a nervy. Publiku připomněl, že přesnost poznání je zásadní pro léčbu nemocí.
Čtvrtý a pátý den se pitva věnovala končetinám, kostem a svalům. Jesenius demonstroval, jak jsou svaly, šlachy a klouby propojeny, aby umožnily pohyb. Ukázal praktické souvislosti pro chirurgii a léčení zlomenin. Každý krok pitvy byl doprovázen pečlivým výkladem, otázkami studentů a diskusí s kolegy.
Reakce publika
Pitva vyvolala obrovský ohlas. Studenti byli fascinováni tím, že mohou srovnat teorii s realitou. Mnozí učenci považovali Jeseniovu odvahu za inspirující. I měšťané, kteří sledovali pitvu, byli zaujatí, ačkoli někteří možná cítili odpor či šok. Přesto právě tato veřejná demonstrace ukázala, že poznání lidského těla může být otevřené, systematické a vědecké.
Na druhé straně byla pitva kontroverzní pro církev a konzervativní vrstvy společnosti. Přímé nahlédnutí do tajemství lidského těla bylo pro ně tabu. Jesenius však dokázal vyvážit respekt a vědeckou zvědavost, právě tato kombinace učinila z pitvy historicky významný čin.
Anatomiae Pragae a dědictví
Po pitvě Jesenius vydal spis Anatomiae Pragae (1601), ve kterém detailně popsal orgány, jejich velikosti, polohu a funkce. Popsal hrudník, břišní dutinu, hlavu, krk, končetiny a cévní systém. Dílo sloužilo jako učebnice a zdroj pro lékaře a studenty a položilo základy moderní anatomie v českých zemích.
Pitva a její dokumentace byly mezníkem, ukázaly, že medicína nemusí být založena na domněnkách a starých textech, ale na empirickém, pozorovatelném poznání.
Osud Jana Jesenia
Jesenius pokračoval ve své lékařské kariéře, psal traktáty a působil na univerzitě. Jeho vědecké aktivity však byly spojeny s politickým angažmá. Byl zapojen do stavovského hnutí proti císaři. Po porážce stavů po Bílé hoře byl zatčen a popraven 21. června 1621 na Staroměstském náměstí. Nejprve mu byl vyříznut jazyk, poté byl sťat. Jeho tragický osud připomíná cenu odvahy a vědeckého smýšlení v turbulentní době.
Význam pitvy
Pitva Jana Jesenia byla nejen medicínským činem, ale také kulturním a společenským momentem. Ukázala, že poznání lidského těla může být systematické a veřejné. Pro studenty a lékaře znamenala praktickou zkušenost, která převyšovala teoretické knihy. Pro českou medicínu byla zásadním krokem, který otevřel cestu modernímu pojetí anatomie.
Dnes je jeho pitva připomínána jako symbol odvahy, vědeckého přístupu a inovace. Ukazuje, že vědecký pokrok často vyžaduje odvahu čelit tabu, konvencím a společenským tlakům. Jesenius otevřel lidské tělo i cestu k poznání, jeho odkaz přežívá ve všech, kteří se věnují anatomii, medicíně a vědě.
