Článek
Podzimní výlet začal tak, jak to mají děti z oddílu Tuláci nejraději. Brzy ráno, na nádraží, s lehkým neklidem i očekáváním. Batohy na zádech, svačiny pečlivě zabalené a v očích směs zvědavosti a dobrodružství. Eliška postávala se svými kamarády a napjatě sledovala koleje. Dnes se vyráželo do Pohádkového lesa v Bílině.
Vedoucí měli jasno. Čenda kontroloval čas, Drobek už tradičně připomínal, aby si každý hlídal své věci, a Bobr s klidem sobě vlastním dohlížel na to, aby se nikdo neztratil. Vlakové výpravy mají své kouzlo. Nikdy nejsou jen přesunem z místa na místo. Jsou začátkem cesty.
Cesta vedla přes Ústí nad Labem, kde bylo potřeba přestoupit. Nádraží plné lidí, ruch, hlášení, krátká pauza mezi spoji. Pro děti další část dobrodružství. Pro vedoucí okamžik zvýšené pozornosti. Pak už znovu do vlaku a směr Bílina.
Pohádkový les
Samotný les přivítal Tuláky tiše. Stezka se ztrácela mezi stromy, listí pod nohama tlumilo kroky a nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo objevit něco neobvyklého. Les působil klidně. A právě v tom spočívalo napětí.
První dřevěná postava se objevila téměř nečekaně. Následovala další. A během chvíle bylo jasné, že tahle procházka nebude obyčejná. Děti se rozeběhly od jednoho výjevu ke druhému, ukazovaly, smály se a vymýšlely vlastní příběhy. Pohádkové bytosti, známé postavičky i hravé scény proměnily les v jiný svět.
Eliška s kamarády procházela mezi stromy s nadšením, které dokáže vyvolat jen skutečné objevování. Každý strom mohl skrývat překvapení. Každý krok přinášel nové detaily. Vedoucí jen spokojeně sledovali, jak se les stává hřištěm fantazie.
Pohádkový les v Bílině není o velkolepých atrakcích. Je o atmosféře. O tichém dobrodružství, které vzniká z obyčejné chůze, zvědavosti a radosti z objevování. Přesně takovém, jaké mají Tuláci nejraději. Protože někdy opravdu stačí jen nastoupit do vlaku. A vyrazit.
Jak se do Pohádkového lesa dostat
Jedním z nejpohodlnějších výchozích bodů je ulice Čapkova u sídliště Za Chlumem. Právě odsud vede krátká a nenáročná cesta přímo do Pohádkového lesa. Stačí sejít směrem k lesu a napojit se na místní stezky. Lokalita je dobře dostupná pěšky a okolí obvykle umožňuje i zaparkování. Terén je vhodný pro rodiny s dětmi i pro nenáročnou procházku.
Mapa
---
Autor je zdravotnický záchranář, který ve volném čase vyměňuje ruch služby za ticho lesů a cest. Nejčastěji vyráží se svou dcerou Eliškou (9 let), malou trampkou a parťačkou na výpravy, která mu připomíná, jak snadné je dívat se na svět s dětskou zvědavostí. Společně objevují nenápadná místa, zapomenuté stezky i krajinu, která na mapách často zůstává bez povšimnutí. Psaní je pro něj způsobem, jak zachytit atmosféru těchto cest i okamžiků. V textech propojuje skutečné zážitky, náladu krajiny a radost z obyčejných výletů. Věří, že dobrodružství nemusí být velké, aby bylo silné. A že les dokáže být tím nejlepším učitelem i útočištěm.
