Článek
Nad Evropou se stahovala temná mračna války. Československo přestalo existovat jako svobodný stát a nacistická okupace zasáhla životy milionů lidí. Mnozí se snažili přežít, jiní se rozhodli bojovat. Mezi nimi byl i mladý československý důstojník Oldřich Pechal.
Narodil se 12. května 1913 v Osvětimanech a vyrůstal ve Vřesovicích na Kyjovsku. Už od mládí byl veden k poctivosti, odpovědnosti a lásce k rodnému kraji. Po absolvování vojenské služby se stal důstojníkem československé armády. Tehdy ještě netušil, že jej osud zavede do jedné z nejdramatičtějších kapitol našich dějin.
Když v březnu 1939 nacistické Německo obsadilo české země, rozhodl se pokračovat v boji za svobodu své vlasti. Odešel do zahraničí, kde vstoupil do řad československého zahraničního odboje. Jeho cesta vedla přes Francii, kde sloužil v Cizinecké legii a následně v československých jednotkách, až do Velké Británie. Právě tam se začaly formovat speciální výsadkové skupiny určené pro tajné operace v okupované vlasti.
Oldřich Pechal patřil mezi muže, kteří byli ochotni podstoupit mimořádné riziko. Absolvoval náročný výcvik zaměřený na seskoky padákem, spojovací techniku, šifrování, orientaci v terénu i boj v týlu nepřítele. Každý z parašutistů věděl, že v případě dopadení jej čeká krutý výslech a s největší pravděpodobností smrt.
Pomník obětem světových válek Vřesovice
Na počátku roku 1942 byl jmenován velitelem paraskupiny ZINC. Jejím úkolem bylo obnovit zpravodajské spojení mezi domácím odbojem a exilovou vládou v Londýně. Šlo o mimořádně důležitou misi, protože informace z okupované vlasti měly pro spojence i československý odboj velkou cenu.
V noci z 27. na 28. března 1942 se letoun s výsadkáři vydal na cestu nad okupovanou Evropu. Kvůli navigační chybě však skupina neseskočila na plánovaném místě na Moravě, ale u slovenských Gbelů. Místo připraveného zázemí a kontaktů se parašutisté ocitli v neznámém prostředí a jejich mise se od prvních okamžiků komplikovala.
Pechal se přesto nevzdal. Pokoušel se dostat na Moravu a navázat spojení s odbojem. Krátce po seskoku však došlo k události, která výrazně ovlivnila jeho další osud. Při střetu s pohraniční hlídkou se mu podařilo uniknout, ale během dramatických událostí ztratil osobní doklady. Právě ty se později dostaly do rukou gestapa a umožnily německým bezpečnostním složkám zjistit jeho totožnost.
Od té chvíle se stal jedním z nejhledanějších mužů protektorátu.
Gestapo rozpoutalo rozsáhlé pátrání. Jeho fotografie a osobní údaje byly rozeslány bezpečnostním složkám a po jeho stopě se vydali zkušení vyšetřovatelé. Pechal se ukrýval na různých místech Moravy a spoléhal na pomoc statečných lidí, kteří riskovali nejen vlastní životy, ale často i životy svých rodin. Poskytnout úkryt parašutistovi znamenalo vystavit se hrozbě zatčení, věznění nebo dokonce popravy.
Přesto se našli lidé, kteří mu pomáhali. Nabízeli mu jídlo, přístřeší i spojení na další vlastence. Díky jejich odvaze dokázal několik týdnů unikat rozsáhlému pátrání. Nacistický aparát však pracoval neúnavně a síť informátorů i vyšetřovatelů se kolem něj postupně stahovala.
Osudný okamžik přišel 2. června 1942. Po sérii událostí a zrad byl Oldřich Pechal dopaden gestapem. Následovalo věznění a tvrdé výslechy. Němečtí vyšetřovatelé se snažili získat informace o domácím odboji, dalších parašutistech i spojení s Londýnem. Používali přitom všechny prostředky, které měli k dispozici. Pechal však odolal.
Pamětní deska
Navzdory krutému zacházení neprozradil nic, co by mohlo zásadně ohrozit jeho spolubojovníky. Nezradil lidi, kteří mu pomáhali, ani své druhy z odboje. Zůstal věrný vojenské přísaze i hodnotám, za které bojoval.
Dne 30. června 1942 byl odsouzen k trestu smrti. Následující měsíce strávil ve vězení. Dne 22. září 1942 byl v koncentračním táboře Mauthausen popraven. Bylo mu pouhých devětadvacet let.
Jeho život skončil, ale jeho příběh ne.
Po válce se Oldřich Pechal zařadil mezi významné osobnosti československého protinacistického odboje. Jeho osud připomíná odvahu mužů a žen, kteří byli ochotni nasadit vše pro svobodu své země. Nešlo o lidi bez strachu. Byli to lidé, kteří dokázali strach překonat.
Když dnes navštívíme Mauthausen, Kounicovy koleje v Brně nebo místa spojená s činností československých parašutistů, uvědomíme si, že svoboda nebyla zadarmo. Byla vykoupena utrpením, odvahou a oběťmi tisíců lidí.
Oldřich Pechal
Oldřich Pechal nebyl člověkem, který hledal slávu. Byl vojákem, jenž považoval službu vlasti za svou povinnost. V době, kdy mnozí ztráceli naději, našel odvahu. V době, kdy zrada mohla zachránit život, zůstal věrný svému přesvědčení.
A právě proto jeho jméno přežilo desetiletí.
Dnes, když si připomínáme jeho osud a odhalujeme pamětní desky na místech spojených s jeho životem i smrtí, nevzdáváme hold pouze jednomu muži. Vzdáváme hold celé generaci československých hrdinů, kteří se postavili nacistické tyranii.
A mezi nimi zůstává jméno Oldřicha Pechala zapsáno navždy.
Čest jeho památce
