Článek
„Myslíš, že duchové opravdu existují?“ zeptala se Eliška, když jsme procházeli branou do zámeckého parku ve Veltrusech.
Usmál jsem se. „Za pár hodin ti odpovím.“
Ranní slunce prosvítalo mezi korunami starých stromů. Před námi se otevíral svět dlouhých alejí, romantických staveb, rozlehlých luk a zákoutí, která lákala k objevování. Veltruský park nepůsobí jako obyčejný zámecký park. Spíš připomíná krajinu, ve které se historie nenápadně prolíná s přírodou.
Tentokrát jsme sem ale nepřijeli jen na procházku. V telefonu jsme měli spuštěnou hru Duch Veltrus. Ztracené jméno.
Příběh začínal jednoduše. Duch, který bloudí parkem, ztratil své vzpomínky i své jméno. Na hráčích je, aby mu pomohli odhalit minulost a zjistit, kým vlastně byl. Trasa vede návštěvníky různými částmi parku a prostřednictvím úkolů, hádanek a pozorování seznamuje s historií Veltrus.
„Tak jdeme na to,“ řekla Eliška.
Na displeji se objevila první výzva a naše pátrání mohlo začít. První zastavení nás přivedla k místům, kolem kterých by běžný návštěvník možná prošel bez většího zájmu. Jenže hra nás nutila zastavovat se, dívat se kolem sebe a všímat si detailů.
Veltrusy
„Kdybychom šli jen na výlet, tohle bychom úplně přehlédli,“ poznamenala Eliška. Měla pravdu. Najednou jsme nešli parkem. Skutečně jsme ho objevovali.
Každý splněný úkol odhalil další střípek příběhu. Duch si postupně vybavoval dávné události, významné osobnosti spojené s Veltrusy i slavné okamžiky místní historie. Dozvídali jsme se o době, kdy se zde konaly velkolepé slavnosti, i o průmyslové výstavě roku 1791, která patřila k významným událostem své doby.
Po nějaké době nás cesta zavedla k jedné z nejzajímavějších soch v parku. Sfinga. Seděla mezi stromy a působila tajemně i za jasného denního světla. „Tak ta vypadá mnohem zajímavěji, než jsem čekala,“ řekla Eliška.
Sfinga
„Máš pocit, že něco hlídá?“ „Spíš jako by na něco čekala.“ Právě tehdy jsem se podíval do geocachingové aplikace. Šipka ukazovala jen několik metrů.„Počkej.“ „Co je?“ „Myslím, že máme další úkol navíc.“ „Keš?“ „Keš.“ Okamžitě jsme začali prohledávat okolí. Kořeny stromů. Kameny. Nenápadná zákoutí. Minuty ubíhaly a nic jsme nemohli najít. „Třeba už tu není.“ „To říkáš pokaždé.“ „Protože to bývá pravda.“ „A stejně ji pokaždé hledáš dál.“ Musel jsem se usmát. To byla pravda.
Pak Eliška poklekla vedle jednoho z kamenů. „Čendo…“ „Co?“ „Myslím, že ji mám.“ Za okamžik už držela v ruce schránku. „Tak to je perfektní.“ „Duch, sfinga a keš na jednom místě.“ Podepsali jsme logbook a pokračovali dál.
S přibývajícími kilometry jsme se do příběhu ponořovali stále víc. Hra nás vedla k pavilonům, sochám i méně známým částem parku. Místo obyčejné procházky jsme měli pocit, že skládáme dohromady velkou historickou skládačku.
Po poledni jsme dorazili k daňčí oboře. Za plotem se mezi stromy pohybovalo několik daňků. Jeden z nich se zastavil a zadíval se naším směrem.
Obora Veltrusy
„Ten nás pozoruje.“ „Možná kontroluje, jestli plníme úkoly správně.“ „Tak to máme problém.“ Daňek udělal několik kroků a zmizel mezi stromy. Na okamžik se rozhostilo úplné ticho.
Právě takové chvíle dělají podobná místa výjimečnými. Člověk stojí jen pár kilometrů od ruchu měst, a přesto má pocit, že se ocitl v úplně jiném světě.
Odpoledne se obloha začala zatahovat.Vítr zesílil. Koruny stromů šuměly hlasitěji než ráno a některá zákoutí získala úplně jinou atmosféru. „Najednou to působí trochu strašidelně,“ řekla Eliška. „To je tím duchem.“ „Nebo tím počasím.“ „Možná obojím.“
Když jsme dorazili do odlehlejší části parku, nebyl široko daleko nikdo další. Jen staré stromy, cesty mizící mezi nimi a příběh, který nás vedl dál.
V jednu chvíli někde poblíž hlasitě zapraskala větev. Oba jsme se automaticky otočili. Nikdo. Jen vítr. „To už je dneska potřetí.“ „Co?“ „Že čekám, že za námi někdo stojí.“„A nestojí?“ „Naštěstí ne.“
Turistické značky
Přesto jsme se ještě jednou rozhlédli kolem sebe. Jen pro jistotu. Blížilo se pozdní odpoledne a s ním i závěr celé výpravy.
Na lavičce pod mohutným stromem jsme si rozložili poznámky a začali spojovat všechny získané indicie.
Písmena. Čísla. Odpovědi. Historické souvislosti. Všechno muselo zapadnout dohromady. „Počkej,“ řekla najednou Eliška. „Co?“ „Myslím, že už to mám.“ „Vážně?“ „Podívej.“ Najednou to dávalo smysl. Jako poslední dílek skládačky, který dlouho chyběl.
Zadali jsme řešení. Telefon několik vteřin mlčel. Pak se na displeji objevilo zakončení příběhu. Duch konečně získal zpět své ztracené jméno. Po několika hodinách putování mezi alejemi, pavilony, sochami a historickými zákoutími bylo tajemství vyřešeno.
Cestou zpět k zámku se park pomalu nořil do podvečerního světla.
„Tak?“ zeptala se Eliška. „Tak co?“ „Existují duchové?“ Zastavil jsem se a ohlédl se po cestě, kterou jsme během dne prošli. „Nevím.“ „To není odpověď.“ „Tak jinak. Dneska jsem několikrát měl pocit, že jsme součástí příběhu starého několik století.“
Eliška se usmála. „Já taky.“ Vítr zašuměl v korunách stromů. A někde mezi alejemi, pavilony a starými stromy možná stále čeká duch, který už své jméno zná, ale své tajemství si nechává pro další návštěvníky Veltrus.
---
Do Veltrus se pohodlně dostanete veřejnou dopravou. My jsme zvolili autobus z Kralup nad Vltavou, odkud je to do zámeckého areálu jen krátká cesta.
Samotný zámek nechal na počátku 18. století vybudovat rod Chotků a postupně kolem něj vznikl jeden z nejkrásnějších krajinářských parků v Čechách.
K zajímavostem patří i to, že za druhé světové války byl zámek využíván nacistickým programem Lebensborn, jehož cílem bylo podporovat porodnost žen vybraných podle rasových kritérií. Dnes naštěstí areál připomíná především historii, architekturu a krásu zdejší krajiny.
Návštěvníci si často oblíbí také daňčí oboru. Daňci jsou součástí veltruského parku už více než dvě století a stali se jedním z jeho symbolů. Rozsáhlý park nabízí desítky kilometrů cest, romantické pavilony, sochy i klidná zákoutí vhodná k odpočinku.
Pokud vás baví objevování historie formou her, můžete výlet spojit také s nedalekou Nelahozevsí, kde se nachází zámek spojený se jménem Antonína Dvořáka a další zajímavé turistické cíle.
Veltrusy tak nejsou jen místem na krátkou procházku, ale cílem, který dokáže zabavit na celý den a nabídnout pokaždé něco nového.
Zdroje:
Oficiální stránky zámku Veltrusy, Stránka hry,
