Lesní park Belveder - ráj Geocachingu

Vyrazil jsem od zastávky U Včely, která se nenápadně schovává na okraji Zbraslavi. Jen pár kroků a už jsem mířil do stínu lesního parku Belveder, místa, které na mapě vypadá jako běžný lesík – ale ve skutečnosti je to spletitý zelený svět plný překvapení, výhledů a skrytých tajemství.

Cesta stoupá, nejprve pozvolna. Vcházím do dolní části parku, kde mě vítá lipová alej s lavičkami. Les je světlý, upravený, ale přirozený. Po pár stech metrech mě lákají schody nahoru – a já neodolám. Tady začíná ta pravá magie Belvederu.

Les má tři úrovně: dolní, střední a horní. V každé z nich jsou pěšiny, altány, mostky a především – geocachingové poklady! Měl jsem v kapse mobil, zapnul aplikaci a začal pátrat. Netrvalo dlouho a pod jedním starým pařezem nacházím první kešku – stará známka, zalaminovaný papírek, pár drobností. Podepisuji se a zjišťuji, že nejsem první dnešní návštěvník.

Pokračuji dál, serpentýnami mezi akáty a duby, a nad sebou slyším smích dětí – někdo tu hledá další skrýš. Altán ve střední části je ideální zastávkou na svačinu. Odtud už je výhled na Zbraslav a vltavské údolí, dýchá to tady atmosférou první republiky. Celý park je zrekonstruovaný s citlivostí – schody, můstky i odpočívadla zapadají do krajiny, jakoby tu byly odjakživa.

Na vrcholu parku nacházím studánku a malé jezírko, u kterého je další keška. Tentokrát trochu rafinovanější – musím hledat pod dřevěným chodníčkem. Ale mám štěstí. Pocit objevitele mě znovu pohltí.

Cestu dolů volím druhou stranou, opatrně mezi serpentinami. Belveder je jako přírodní bludiště, ale s mapou a trochou intuice si ho krásně projdete.

Ocelový poklad Belvederu – keš, která přežila roky i vandaly

Na první pohled nic zvláštního – hnědá kovová skříňka na nohách, trochu odřená, trochu posprejovaná, schovaná v polostínu lesa podél jedné z méně frekventovaných cest parku Belveder. Ale kdo ví, co má hledat, ten ví, že stojí před geocachingovou klasikou.

Tahle kovová keš je mistrovský kousek – jednoduchá, ale geniální. Tvarově připomíná technickou schránku nebo lesní zařízení, takže kolemjdoucím zůstává skrytá. Geokačerovi ale srdce poskočí. Ten moment, kdy si uvědomíte, že to, co vypadá jako kus kovového haraburdí, je ve skutečnosti důmyslně ukrytá keš, je přesně to, co na tomhle koníčku milujeme.

Jenže… čas, vlhkost a sprejeři si bohužel už vybrali svou daň. Panty jsou zarezlé, uzávěr jde ztuha a interiér si zasloužil nový logbook už před lety. Přesto – stále funguje. A hlavně: stále baví. Možná víc než všechny plastové krabičky pod šutrem.

Výlet končím zase u Včely, plný dojmů. Mám v nohou čtyři kilometry, v kapse mnoho nalezených keší a v hlavě rozhodnutí – vrátím se. Protože tenhle kousek přírody na okraji Prahy má v sobě něco, co se těžko popisuje – ale lehce prožívá. Vrátím se, vrátím se ke keši GC8EDKR, s novým zámečkem, logbookem, už proto že dle logovaní je poškození hlášeno již v květnu. Vrátím se, protože by byla škoda téhle keše. Vrátím se, i když mě možná předběhne jiný kačer nebo owner.