Článek
Je srpnové odpoledne a vzduch nad Vltavou je těžký, teplý a voní hlínou a lukami kolem zámku Nelahozeves. Tento renesanční klenot na levém břehu řeky, známý svými sgrafity, bohatě zdobenými interiéry a nezměrnou historií, skrývá tajemství, která přetrvávají staletí.
Jedním z nejzáhadnějších je příběh o tajné podzemní chodbě, která měla spojovat Nelahozeves se zámkem Veltrusy. Chodba, vedená pod Vltavou, měla sloužit nejen jako úniková cesta šlechty, ale také jako skrýš pro cennosti, a dokonce se zde pohybovali i lidé z temnějších zákoutí historie – zloději, špioni či vojáci během války.
V polovině 16. století byl Nelahozeves majetkem rodu Lobkowiczů. Tento rod, známý svým bohatstvím a vlivem, měl od začátku jasnou vizi: zámek měl být nejen sídlem, ale i bezpečným útočištěm.
Podle pověstí tehdy vznikl plán vybudovat tajnou chodbu, která by vedla pod Vltavou. Stavba byla technicky náročná – musela se vyhýbat skalním masivům, vyžadovala dokonale vyvážené podpěry a pevné zdi. Po dokončení nechal majitel všechny zedníky, kteří na chodbě pracovali, odměnit – nebo podle některých vyprávění dokonce zazdít, aby nikdo neprozradil, kde chodba vede.
Pamětnické vyprávění, které se předává z generace na generaci, říká:
„Nikdo neměl vědět, kudy chodba vede. A ti, co pracovali na stavbě, už nikdy nepromluvili.“
Chodba se tak stala součástí místní legendy, která přetrvala staletí.
Vedle hlavní trasy k Veltrusům se podle místních pověstí nacházela druhá, menší větev podzemí, nazývaná Tatiny. Šlo o svah a skalnaté výběžky směrem k Lobči, kde měly být tajné východy.
Starousedlíci vzpomínají, že děti, které zde pobývaly, často slyšely z hloubky tiché šumění a studený vzduch.
Pan Josef, bývalý železničář, vzpomíná:
„My kluci jsme se tam snažili dostat. Ale tma byla tak hustá, že se dalo vidět jen pár kroků před sebou. A odněkud dole kapala voda. Děda říkal, že to vede až pod zámek.“
Tatiny se staly symbolem dobrodružství a respektu – i dospělí se obávali vstupovat do těchto skrytých míst.
Nejvíce poutavý je příběh zloděje Beneše. Nebyl to obyčejný lupič – měl detailní znalosti o zámku a jeho sklepeních. V mládí pomáhal při stavebních opravách a naučil se číst staré plány, které jiní považovali za ztracené.
Podle legend byl schopný proniknout do skrytých komnat, odnést stříbrné příbory, šperky nebo vzácná vína. Jeho přítomnost dodávala chodbám napětí a tajemství.
Pamětník pan Václav Novotný vypráví,
„Když se Beneš objevil, vždy něco zmizelo. Nikdy ho nepřistihli. Jednou ho viděli u vchodu do tunelu, ale když se strážní vrhli, byl pryč. Jako by se rozplynul ve zdi.“
Benešovy noční výpravy se staly legendou, propojující pověst s reálnou lidskou zkušeností.
Během druhé světové války byla chodba údajně využívána nacistickými jednotkami. Podle svědectví pamětníků se v noci zámkem ozývaly tlumené kroky a zvuky těžkých vozíků.
Paní Anna z Veltrus vzpomíná „Byla jsem malá, ale pamatuju si hlasy v němčině a pak zvuk, jako by se něco těžkého táhlo po kameni. Otec říkal, že to jdou tudy do Nelahozevsi.“
Historikové se domnívají, že chodba byla během války zčásti opravena, aby umožnila převoz dokumentů a cenností.
V současnosti je oblast známá také díky železničním tunelům. Někteří odborníci se domnívají, že při jejich stavbě mohly být narušeny starší podzemní prostory. Dokumentace o nálezech je nejasná, ale existují svědectví, že pracovníci objevili zazděný otvor, z něhož proudil studený vzduch.
Historické mapy a plány z 18. století naznačují možné linie starých chodeb, které by odpovídaly legendám. Technické možnosti tehdejší doby umožňovaly stavbu, i když byla riskantní a náročná.
Mnozí pamětníci si uchovali vzpomínky na chodbu i když ji nikdy neviděli. Starší obyvatelé vyprávějí, jak slyšeli šepot z podzemí, kroky či zvuky kapající vody.
Paní Marie, rodačka z Olovnice vypraví,
„Můj dědeček mi vyprávěl o chodbě, jakoby byla živá. Říkal, že Beneš tam chodil, a když člověk poslouchal, slyšel, jak chodba šeptá příběhy minulosti.“
Tyto historky se zachovaly desítky let a dodávají legendě autenticitu.
Dnes je vchod do chodby nepřístupný a skrytý. Turisté se ptají průvodců, zda je možné ji vidět. Odpověď je vždy stejná – oficiálně neexistuje. Přesto návštěvníci cítí napětí, když procházejí sklepeními zámku.
Večer, když se brány zavřou a poslední turisté odejdou, zdi zámku jako by vyprávěly jiný příběh. O tichých krocích, šepotu Beneše a Vltavě, která stále šumí nad tajnou chodbou.
---
Tajemná chodba mezi Nelahozevsí a Veltrusy zůstává největší záhadou regionu. Přetrvává v paměti pamětníků, ve vyprávění místních a v legendách o Benešovi. Každý krok po zámku, každý šepot větru mezi stromy může přinést kousek starého tajemství.
Pokud se někdy vydáte do Nelahozevsi, zastavte se, naslouchejte hloubce sklepení a šepotu Vltavy. Možná objevíte alespoň zlomek příběhu, který žije pod kamennými zdmi už několik století.
Zdroje:
Vyprávění starousedlíků.
https://www.krajskelisty.cz/stredocesky-kraj/23516-zamek-kde-to-i-bila-pani-vzdala-a-strasi-tam-jen-dejiny-s-poutnikem-za-bilou-pani.htm?utm_source=chatgpt.com
https://epochanacestach.cz/zamek-v-nelahozevsi-dvanact-pohledu-do-historie/?utm_source=chatgpt.com
https://fajnvylety.cz/polabi-pesi-vylety-na-zamky-hrady-a-zriceniny?utm_source=chatgpt.com
