Článek
Jen kousek od Berouna, v srdci Českého krasu, leží místo, které na první pohled působí jako tiché království přírody a lezců. Bílé skalní stěny, modravé nebe a šumění Berounky. Kdo by tušil, že lom Alkazar v sobě skrývá více než sto let dramatické historie – od rušné těžby vápence, přes nacistické podzemní továrny, poválečné radioaktivní sklady až po současnou lezeckou Mekku.
Lom byl otevřen na počátku 20. století, kolem let 1907–1909, pod názvem Hostim I. Vápence z Českého krasu tehdy představovaly strategickou surovinu pro hutní a stavební průmysl. Těžba probíhala etážovitě,stěny se postupně odebíraly v horizontálních patrech, která dodnes dávají lomu jeho charakteristický vzhled.
Pro odvoz horniny vznikla úzkorozchodná železnice o rozchodu 600 mm, která vedla z lomu do stanice Beroun-Závodí. Trať překonávala údolí Berounky pomocí mostků a náspů a byla napojena na vlečku na levém břehu. Dodnes lze v terénu vystopovat její zbytky, náspy, zářezy a fragmenty náspových konstrukcí. Malé parní a motorové lokomotivy tahaly vagónky plné bílého kamene směrem k vápenkám a železárnám.
Těžba pokračovala do třicátých let, rozšířila se i směrem k údolí Kačáku (Loděnický potok). Geologové zde objevili řadu krasových dutin a jeskyní, které dokumentují bohatý podzemní svět Českého krasu.
Za druhé světové války se lom ocitl v hledáčku nacistických plánovačů. V roce 1940 byla těžba zastavena a pod skálami se začaly razit podzemní štoly pro zamýšlenou zbrojní výrobu. Projekt nesl krycí název Kainit. Počítalo se s výrobou leteckých motorů pro Avii či dílů tankových kanonů pro Škodovku.
Podzemní prostory byly budovány spěšně a s využitím nucené práce. Nikdy však nebyly dokončeny. Do konce války vzniklo jen několik desítek metrů štol, které se měly propojit do rozsáhlejších hal. Produkce zbraní se zde nakonec nerozjela, ale stopy po vrtání, nedokončené chodby i zasypané portály zůstaly dodnes.
Po válce lom osiřel. Těžba se již neobnovila, ale v padesátých letech přišla nová kapitola, tentokrát spojená s jadernou érou. Mezi roky 1958–1964 byly některé štoly a zasypané prostory v Alkazaru využity jako úložiště nízkoaktivního radioaktivního odpadu. Šlo o sudy a kontejnery pocházející převážně z medicíny, průmyslového výzkumu a prvních československých jaderných programů. Odhady hovoří až o 4 100 sudech materiálu. Sudový odpad byl ukládán do komor a následně zabetonován. V devadesátých letech proběhlo další zajištění, betonové clony a zásypy, které mají zamezit pronikání vody a úniku radioaktivity. Přesto je vstup do podzemních prostor zakázán a pečlivě monitorován. Alkazar se tak stal paradoxním symbolem, místo, kde se těžil vápenec pro průmysl, se proměnilo v sklad jaderného dědictví.
Přestože v sobě lom nese těžké kapitoly minulosti, dnes působí spíše jako oáza sportu a klidu. Po těžařích a dělnících zůstaly monumentální stěny, které přitahují horolezce z celé republiky. Český horolezecký svaz tu eviduje desítky cest různých obtížností, mezi nejznámější patří Matterhorn, Homole, Hladká plotna nebo Černý dům.
Alkazar je oblíbenou zastávkou také pro cyklisty a turisty. Po břehu Berounky vede cyklostezka spojující Beroun se Srbskem, kolem lomu se dá projít pěšky či přijet na kole. Vodáci na Berounce si místo oblíbili jako romantickou zastávku s výhledem na vysoké bílé stěny.
Postupem času lom částečně zarostl zelení. Keře a pionýrské dřeviny pokrývají patra, přesto se bílé skály ostře rýsují proti obloze. Díky své fotogeničnosti se lom stal i vyhledávaným místem pro filmaře.
Lom Alkazar je dnes součástí Národní přírodní rezervace Karlštejn. Jeho příběh je však víc než jen přírodovědná kapitola. Je to učebnice moderních českých dějin:
Průmyslová éra – vápencový lom s vlastní úzkokolejkou.
Válečné zneužití – nedokončená podzemní továrna nacistického režimu.
Jaderná éra – úložiště radioaktivního odpadu.
Současnost – přírodní amfiteátr, lezecká oblast a turistický cíl.
Alkazar ukazuje, jak se lidské ambice i dějinné zvraty zapisují do krajiny. A zároveň připomíná, že příroda má schopnost pomalu léčit jizvy, které jí člověk zanechal.
Nejlepší přístup je po cyklostezce z Berouna podél Berounky směrem na Srbsko. Lom se otevírá po pravé straně, monumentální stěny nelze přehlédnout.
Zdroje.
https://badatele.net/tajemny-alkazar-jaderne-uloziste-misto-kde-mozna-skoncila-hagenova-bajna-stola/?utm_source
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Lom_Alkazar?utm_source
https://www.denik.cz/cestujeme-doma/lom-alkazar.html?utm_source
