Článek
Šumava na přelomu 19. a 20. století byla krajem tvrdým a nehostinným. Zimy dlouhé, léta krátká a půda chudá. Chudí sedláci, uhlíři a dřevorubci se těžko uživili. Není proto divu, že se mezi lidmi uchytilo pašování – pro jedny byla hranice čárou na mapě, pro druhé příležitostí přežít.
---
V hospodě u Kvildy se šeptalo o nové zásilce. Z Bavorska měl dorazit obchodník s tabákem a látkami. Matěj Černý, místní sedlák, se přidal ke dvěma kumpánům – Josefovi z Hůrky a staršímu Františkovi z Modravy. Byla polovina ledna 1897, sníh ležel po pás a mráz zalézal do kostí. „Když to půjde dobře, máme na zimu vystaráno,“ řekl Josef a utáhl si kožený opasek, na který připevnil nožík a malou sekerku. Matěj přikývl. „Hlavně nesmíme narazit na stráž u Modrého sloupu. Posledně někoho chytili, zavřeli do Klatov. A tam se prý nechodí jen tak na kus řeči.“
Se soumrakem vyrazili. Sněžnice jim křupaly pod nohama, dech se měnil v oblaka páry. Les byl tichý, jen vítr hvízdal mezi kmeny. Znalci stezek mířili k hranici, kde je čekal bavorský obchodník.
Na dohodnutém místě, kousek od Bučiny, už postával podsaditý Němec v huňaté čepici. „Tabak, Stoff, Kaffee,“ ukázal na plátěné pytle a role látek. Peníze šustly, rukou si podali a brzy měli na zádech nůše, každou naloženou třiceti kily zboží.
Cesta zpět byla těžší, koše tlačily do ramen a sníh se bořil. Přesto se jim dařilo postupovat, dokud se z lesa neozval hlas. „Stát! Finanční stráž!“
Matějovi ztuhla krev. Strážníci museli čekat, zřejmě dostali echo. Jeden z nich se rozběhl, světlo lucerny kmitlo mezi stromy. Pašeráci se rozprchli. „Za mnou!“ vykřikl Matěj a zamířil dolů k Roklanskému potoku. Sníh se pod ním propadal, nůše ho stahovala k zemi. Věděl ale o starém padlém smrku, který přecházel potok jako most. Lucerna se blížila. Matěj přelezl kmen, nůše mu málem sklouzla, ale udržel ji. V tu chvíli se ozval výstřel – varovný, do vzduchu. Josef zaklel a běžel jinou cestou. Františka už neviděli.
K ránu padla hustá mlha. Matěj se dostal až k Filipově Huti. Zde měl v lese malý úkryt, dřevěnou boudu pod mechem, kam schoval nůši. Teprve pak se odvážil domů.
O několik dní později se dozvěděl, že Františka dopadli a odvezli do Klatov. Hrozil mu půlroční trest a ztráta zabaveného zboží. Josef se schoval u příbuzných a nakonec vyvázl. Matěj měl štěstí. Jeho nůše zůstala v úkrytu a rodina tak měla z čeho žít až do jara.
---
Podobné příběhy se na Šumavě odehrávaly desítky let. Pašeráci riskovali životy, protože finanční stráž měla právo použít zbraň. Přesto jich byly celé desítky, z Kvildy, Modravy, Strážného či Bučiny. Pašovali hlavně tabák a doutníky, protože byly v Rakousku-Uhersku drahé, látky, krajky a kávu, luxusní zboží pro měšťany, sůl a alkohol, dříve i dobytek.
Dodnes se na Šumavě vyprávějí pověsti o pašerácích, kteří znali každý kout lesa a využívali mlhu i sníh jako svůj spojenec.
---
Pašeráctví na Šumavě není jen romantická vzpomínka na odvážné muže s nůšemi na zádech. Je to připomínka tvrdého života lidí v horách, kteří se museli rozhodovat mezi poslušností zákonu a obživou pro rodinu. V mlhách a tichu šumavských lesů se střetávaly chytrost a zoufalství s ostražitostí finanční stráže. Dodnes tu v krajině najdeme staré stezky, po kterých se pašeráci vydávali, a v lidové paměti přežívají jejich příběhy – jako obraz doby, kdy hranice nebyla jen čárou na mapě, ale skutečnou zkouškou lidské odvahy i vytrvalosti.
Zdroje.
https://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivecke-zabavy/2004/Myslivecke-zabavy-04–-2004/O-paseracich–brizilu--v-sumavskych-lesich?utm_source
https://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivecke-zabavy/2008/Myslivecke-zabavy-01---2008/Z-pytlacke-a-paseracke-historie-sumavskych-lesu?utm_source
https://www.denik.cz/cestovani/stuj-nenavidene-slovo-paseraku-uz-na-jejich-stezkach-nestrasi-20190730.html?utm_source
