Článek
Na tom táboře byli oba poprvé. Lucie nastoupila jako zdravotnice s úsměvem, který byl léčivější než všechny dezinfekce světa. David si přivezl kufr, fonendoskop a dojem, že se celé léto bude starat hlavně o klíšťata a otlučená kolena. Netušil, že ho tam čeká něco mnohem víc. První dny spolu trávili čas v ošetřovně. Ona pečlivě sepisovala zdravotní karty dětí, on si ji nenápadně prohlížel. Vlasy svázané do copu, prsty obratně ošetřující rozbitá kolena, vůně levandulového krému… Nešlo si jí nevšimnout. A když se mu poprvé dotkla ruky, když si podávali teploměr, cítil v břiše něco, co nemělo s virózou nic společného.
Začali si psát lístečky mezi obvazy. Scházeli se večer u kotlíku s čajem, smáli se spolu v dešti i v kuchyni, když škrábali brambory. Každý pohled mezi nimi byl o vteřinu delší, každý dotek o trošku odvážnější. Když se jedné noci uvolnili ze služby a všichni ostatní spali, rozhodli se jít na malou procházku. Za táborem se nacházel starý posed a pod ním rovná mýtina zalitá měsícem. Tam si sedli na deku, přitiskli se k sobě a jejich první polibek byl pomalý, hluboký a opravdový. Lucie se na něj usmála a lehce ho chytla za košili. Vážně jsi to nečekal? Zašeptala. David zavrtěl hlavou, trochu rozpačitý, ale celý uvnitř hořel.
Pak už to plynulo samo. Její rty putovaly po jeho krku, jeho ruce ji opatrně hladily po bocích, až jí rozepnul knoflík u kalhot. Lucie se nebránila, naopak, povzbudila ho, stáhla ho k sobě a zašeptala mu do ucha věci, které nikdy předtím od žádné neslyšel. Byla sladká, smělá a zároveň důvěřující, odevzdávala se mu s každým nádechem víc a víc. Milovali se pod širým nebem, pomalu a s vášní. Když ji líbal na bříško a jeho prsty zkoumaly její tělo, vzdychla a zavřela oči. Nepotřebovali slova, stačil jim dotek, šepot a tep srdce, který cítili jeden u druhého. Bylo to krásné, odvážné a skutečné.
Po milování se přitulili k sobě. David jí přejížděl prstem po rameni, zatímco ona si hrála s knoflíkem jeho košile. „Tady to začalo,“ zašeptala. „A neskončí,“ odpověděl. Další dny byly plné polibků za chatkami, společného smíchu, držení se za ruce pod stolem v jídelně. Děti si sice šeptaly, že ti dva se asi mají rádi, ale nikdo netušil, jak hluboké to bylo. V každé volné chvíli se k sobě schoulili, a jakmile padla noc, mizeli spolu, někdy do lesa, jindy do ošetřovny, kde si zapálili svíčku a šeptali si sny o společné budoucnosti.
Když tábor skončil, neplakali. Drželi se za ruce, políbili se naposled mezi kufry a termoskami, a slíbili si, že léto neskončí jen proto, že skončil program. A taky neskončilo. Ještě teď, když se vrátí na to místo, míjí ten posed v lese. A tam, pod měsícem, si připomenou to nejkrásnější léto, kdy z lásky nebyla jen chvilka, ale začátek něčeho velkého.
