Václav Řehák. Příběh odbojáře, který padl v boji proti okupantům

Je 21. března 1942 a ve městě začíná další den okupace. Ulice se postupně plní lidmi mířícími do práce, tramvaje vyrážejí na své pravidelné trasy a Praha na první pohled žije svým obvyklým životem. Pod povrchem tohoto zdánlivého klidu však existuje ještě jiná Praha, Praha tajných schůzek, ukrytých zbraní, ilegálních kontaktů a lidí, kteří vědí, že jediná chyba může znamenat zatčení a smrt.

Mezi ně patří Václav Řehák, rotmistr československé armády, v domácím odboji známý pod přezdívkou Fešák.

Na fotografii působí jako mladý muž z úplně jiného světa. Upravený oblek, kravata, kapesníček v náprsní kapse a klidný výraz ve tváři. Nic na první pohled neprozrazuje, že před sebou máme člověka, který se po okupaci Československa zapojil do jedné z nejvýznamnějších sítí domácího vojenského odboje.

Jenže fotografie zachycuje pouze okamžik. Neukazuje život, který následoval.

Václav Řehák se narodil 24. února 1911 v Hrádku u Nechanic. Vyrůstal v době, kdy ještě existovalo Rakousko-Uhersko, ale dospíval už v Československé republice. Stal se vojákem československé armády a svou profesní dráhu spojil s republikou, která vznikla v roce 1918.

Potom přišel rok 1938 a s ním události, které během několika měsíců změnily podobu celé země.

Po Mnichovské dohodě následovalo rozbití Československa a 15. března 1939 vstoupila německá vojska do českých zemí. Československá armáda byla postupně rozpuštěna a pro bývalé vojáky skončila služba v armádě, kterou znali.

Pro některé z nich však neskončila služba vlasti. Pouze změnila podobu. Uniformu vystřídal civilní oděv, otevřenou vojenskou službu práce v utajení a kasárna různá místa, kde se daly ukrývat zbraně, předávat zprávy nebo organizovat další činnost.

Řehák se zapojil do domácího odboje a stal se pobočníkem a spojkou Václava Morávka.

Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek patří k nejznámějším postavám československého vojenského odboje. Trojice důstojníků se po okupaci zapojila do zpravodajské a sabotážní činnosti a snažila se udržovat spojení s československým zahraničním odbojem.Později se jim začalo říkat Tři králové.

Řehák nepatřil k jejich původní trojici, ale byl jedním z lidí, kteří Morávkovi pomáhali jeho činnost uskutečňovat. Jako pobočník a spojka se pohyboval v prostředí, kde nebylo možné spoléhat na běžné způsoby komunikace. Zprávy se předávaly osobně, schůzky se domlouvaly s velkou opatrností a lidé zapojení do sítě často znali jen část celého systému.

Takový způsob práce vyžadoval především důvěru. A právě ta byla v odboji jednou z nejcennějších věcí.

Významnou kapitolu Řehákova odbojového působení představuje klempířská dílna Josefa Líkaře na Bílé Hoře..Líkař byl Řehákovým švagrem. Jeho manželka Marie Líkařová byla Řehákovou sestrou. Rodinné pouto se tak propojilo s odbojovou činností a Líkařova dílna se stala jedním z míst využívaných domácím odbojem.

Dílna dostala mezi odbojáři označení „cukrárna“. Za nenápadným provozem klempířské dílny se skrývala práce, která měla s cukrovinkami pramálo společného. Podle dochovaných svědectví zde byly vyráběny kovové schránky a další zařízení pro potřeby odboje, ukrývaly se zde zbraně a vznikaly zde také prostředky související s výrobou výbušnin.

Právě taková místa byla pro domácí odboj důležitá. Nebyla nápadná, nevypadala jako vojenské skladiště a jejich skutečný význam mohl zůstat před okolím skrytý. Pokud by ovšem gestapo zjistilo, co se za jejich zdmi skutečně odehrává, následky mohly být smrtelné.

Krátce po okupaci se odbojáři snažili zachránit československé zbraně a vojenský materiál před převzetím německou armádou. Jedna z akcí souvisela s ruzyňskými kasárnami, odkud byly v březnu 1939 odváženy zbraně a střelivo. Podle svědectví Marie Líkařové se na jejich získávání a převozu podíleli Josef Mašín, Josef Líkař a Václav Řehák.

Zbraně následně putovaly do různých úkrytů. Pro odbojáře představovaly nejen materiál, který bylo možné v budoucnu použít, ale také symbol toho, že okupací pro ně všechno neskončilo. Československá armáda byla rozpuštěna, její vojáci zbaveni uniformy a stát přestal existovat v podobě, kterou znali, ale část zbraní se podařilo zachránit pro další boj.

Byla to práce, která musela probíhat v naprostém utajení. Stačilo by jediné udání…

Václav Řehák se stal jedním z nejbližších spolupracovníků Václava Morávka. Jako jeho pobočník a spojka pomáhal udržovat kontakty a zajišťovat činnost, která byla v podmínkách okupace stále obtížnější. Morávek byl v té době jedním z nejhledanějších mužů domácího odboje. Josef Balabán už byl po smrti, Josef Mašín byl v rukou gestapa a Morávek zůstal z původní trojice Tří králů posledním na svobodě.

Balabán byl popraven 3. října 1941. Mašín byl zatčen v květnu 1941 a později také popraven. Odbojová síť se postupně rozpadala a gestapo získávalo další informace. Času ubývalo. A právě v této atmosféře přichází 21. březen 1942. Tentokrát ale není důležité ráno, nýbrž večer.

Řehák se společně s Morávkem pohyboval v prostoru Ořechovky a střešovické vozovny. Podle dostupných historických pramenů měl Řehák před Morávkem prověřit místo schůzky. Některé prameny dávají událost do souvislosti s kontaktem na agenta A-54 Paula Thümmela, jehož vztah k této konkrétní schůzce však nelze prezentovat jako absolutně jistý fakt.

Řehák dorazil na místo přibližně kolem sedmé hodiny večer. A tam už čekalo gestapo. Byl zatčen. Příslušníci gestapa ho spoutali a začali ho odvádět k automobilu. Teprve v této chvíli se na místě objevil Václav Morávek.

To, co následovalo, patří k nejdramatičtějším okamžikům příběhu Tří králů.Morávek uviděl svého spolupracovníka v rukou gestapa a pokusil se zasáhnout. Zahájil palbu a došlo k přestřelce. Morávek byl během střelby smrtelně zraněn.

Podrobnosti jeho posledních okamžiků se v jednotlivých pramenech liší a není proto správné rekonstruovat každý pohyb nebo výstřel jako jistý historický fakt. Jisté je, že Václav Morávek při pokusu zasáhnout do zatýkání Řeháka utrpěl smrtelná zranění a zemřel poblíž Prašného mostu..Pro československý domácí odboj to znamenalo konec jedné z jeho nejznámějších postav.

Pro Václava Řeháka začala poslední kapitola jeho života. Řehák přežil přestřelku a skončil v rukou gestapa. O jeho výsleších dnes nemáme k dispozici tak podrobný obraz, abychom mohli věrohodně popsat jednotlivé rozhovory nebo jeho osobní pocity. Je proto lepší zůstat u toho, co lze doložit.

Řehák byl vězněn a jeho odbojová činnost měla pro nacistickou moc jediný možný konec. 30. června 1942 byl popraven na Kobyliské střelnici. Bylo mu 31 let. Ve stejný den byl popraven také jeho švagr Josef Líkař.

Příběh dvou mužů spojených rodinou i odbojem tak skončil na stejném popravišti.

Když se dnes podíváme na fotografii Václava Řeháka, je snadné vnímat ji pouze jako starý portrét mladého muže. Oblek. Kravata. Upravené vlasy. Klidná tvář. Jenže za fotografií je příběh člověka, který po okupaci přijal jednu z nejnebezpečnějších rolí, jaké mohl bývalý československý voják přijmout.

Nebyl velitelem Tří králů. Nebyl jejich nejznámější tváří. Byl však jejich spolupracovníkem, Morávkovým pobočníkem a spojkou, člověkem, který pomáhal zajišťovat činnost odboje a který se pohyboval v prostředí ukrytých zbraní, tajných schůzek a neustálého nebezpečí.

Jeho život přitom nebyl příběhem jednoho hrdinského okamžiku. Byl tvořen množstvím drobných rozhodnutí, která zvenčí nemusela vypadat nijak významně. Kam jít. S kým se sejít..Co převézt. Komu věřit. Co neříct. A kdy se vrátit.

Nad Prahou se 21. března 1942 skutečně rozednívalo jako v kterýkoli jiný den.

Lidé vstávali, otevírali obchody, nastupovali do tramvají a mířili do práce. Nad městem ale visela okupace a pod povrchem každodenního života pokračoval boj, o kterém většina obyvatel neměla tušení.

Václav Řehák toho rána ještě netušil, že večer bude zatčen. Nemůžeme mu vkládat do mysli konkrétní myšlenky, které nám prameny nedochovaly. Můžeme však říct, co víme. Večer přišel na schůzku. Gestapo ho zatklo. Václav Morávek se pokusil zasáhnout. Morávek zemřel a Řehák zůstal v rukou gestapa.

O tři měsíce později, 30. června 1942, byl Václav Řehák popraven na Kobyliské střelnici. Bylo mu jednatřicet.

Na fotografii přesto stále zůstává mladý muž v obleku, který se dívá do objektivu, jako by před sebou měl celý život..Historie mu ho nedopřála.

Václav Řehák „Fešák“. Československý voják, odbojář, Morávkův pobočník a spojka Tří králů. Muž, který pracoval v pozadí, ale jehož poslední cesta se stala součástí jednoho z nejznámějších příběhů českého protinacistického odboje.