Článek
Bylo sobotní dopoledne, když jsme vystoupili z vlaku v Nelahozevsi. Zámek se tyčil tiše nad Vltavou jako strážce paměti a my se vydali po žluté značce směrem k Lešanům. Vzduch voněl letním horkem a zralým obilím. Cesta vedla polními cestami, občas lemovaná máky a chrpami, občas jen bzukotem včel.
Neměli jsme žádný cíl psaný na papíře. Jen touhu dojít „tam, kde je vidět daleko“. Věděli jsme, že někde nad Velvary ční tři nenápadné rozhledny – kovové konstrukce prý jako vystřižené z industriální poezie. Cíl, který na mapě působí skromně, ale v srdci se rozroste s každým krokem.
Za Lešany jsme minuli malý sad a stoupali po cestičce k osadě Radovič. Obzor se otevřel, vítr hladil obilí a kdesi vzadu se už zvedaly kužely Českého středohoří. A pak jsme je uviděli – tři rozhledny, jako by někdo do krajiny opatrně zapíchl tři jehly s nití výhledů.
První dvě menší pozorovatelny připomínaly posed, ale místo kulovnice jsme s sebou nesli svačinu a tichý údiv. Vylezli jsme nahoru a rozhlédli se – směrem k Hazmburku, Milešovce, na pole s traktorem velikým jako brouk. Nic monumentálního, jen klid a výdech.
Rozhledna
Hlavní rozhledna stála o pár metrů dál – štíhlá, elegantní, s 17 kovovými schody a dřevěnou plošinou jako pro piknik. Sedli jsme si tam, vyndali jablka a termosku s čajem. Mluvili jsme málo. Vše podstatné říkala krajina. V dálce se třpytila voda, Říp se zvedal jako kniha legend a nad hlavou nám kroužil poštolka.
Když jsme se dost nasytili výhledem i tichem, vydali jsme se dolů. Po žluté značce jsme dorazili do Velvar. Prošli jsme bránou jak z renesanční pohádky, objevili Mariánský sloup a kostel sv. Kateřiny. Město působilo ospale, ale domy vyprávěly – ať už fasádami, nebo jen tím, jak byly pevně zakořeněné v zemi.
Na náměstí jsme si dali kávu. Vedle nás seděl starší pán a když slyšel, odkud jdeme, jen pokýval hlavou. „Radovič? Tam chodívám, když potřebuji utéct hluku. Je tam pořád slyšet mlčení.“
A pak už jen domů. Vlak nás odvezl zpět k domovu. Unavení jsme nebyli. Spíš lehčí, jako by nám rozhledny zvedly nejen výhled, ale i duši.
Slova na závěr. Někdy člověk nepotřebuje hory. Stačí mírné návrší, tři tiché kovové strážkyně a cesta, která nikam nespěchá. Výlet na rozhledny u Velvar není o výkonech – je o návratu k sobě, k přírodě a pohledu, který zůstává dlouho po tom, co sejdete dolů.
Start: Nelahozeves (u zámku, zastávka MHD/vlak)
Cíl: Kovová vyhlídka Radovič + dvě menší pozorovatelny
Trasa: Nelahozeves → Lešany → Radovič → Velvary po žluté turistické značce.
Náročnost: Lehce kopcovitá, vhodná i pro rodiny a seniory
