Článek
Vyrazili jsme brzy ráno, auto jsme nechali v části Semil - Bítouchově a napojili se na červenou značku. Riegrova stezka se pod námi hned od začátku vinula jako páska zavěšená mezi skálou a řekou. Šum Jizery byl stálý, tichý a hluboký – jako by nás vítal do svého království.
Hned první zážitek nám rozbušil srdce, visutá galerie, úzká kovová lávka, která se přimykala ke skalní stěně, pár metrů nad rozbouřenou řekou. Když jsme na ni vstoupili, bylo to jako překročit do jiného světa. Cvakání bot znělo dutě a pod námi hučela voda. Zatajili jsme dech a šli.
Za galerií se stezka zakousla do skály, my jsme prošli několika tunely vytesanými ve skále ručně, tmavé chodby, ve kterých se vzduch ochladil a světlo se ztrácelo za první zatáčkou. Museli jsme si svítit mobilem. Vlhké zdi voněly vápencem a historií. Největší odměnou byla Böhmova vyhlídka, odbočka do kopce, která stála za každý krok. Pod námi se Jizera vinula divokým údolím, obklopená lesy a skalami. Sedli jsme si na chvíli na lavičku, pili z termosky čaj a mlčeli. Takové výhledy nemluví, ty se prožívají.
Po zhruba pěti kilometrech jsme dorazili ke Spálovské elektrárně. Starý vodní tunel, stavidla, hukot vody v podzemí, připadali jsme si jako objevitelé z přelomu století. Dali jsme si malou pauzu u občerstvení Pod Spálovem, nohy už daly vědět, že žijí. Ale my jsme měli ještě jeden cíl.
Ze Spálova jsme se napojili na modrou značku směrem na Bozkov. Cesta nás vedla loukami a lesy, daleko klidnější krajinou, ale o to víc tichou a snovou. Minuli jsme starou kapličku u cesty, bez lidí, jen s vůní mechu a šustěním listí. Místo jako z jiného času.
Asi po hodině a půl chůze jsme sešli do Bozkova, malé klidné obce s nenápadnou vstupní budovou, která ukrývá něco velkého, Bozkovské dolomitové jeskyně.
Prohlídka začala sestupem do chodeb. Vlhko, kapky na stěnách, hra světel na kameni. Všude kolem nás se svět měnil, ze stezky podél řeky jsme se teď nořili do hlubin země. A když jsme stanuli u největšího podzemního jezera v Česku, zůstali jsme stát beze slov. Prostě nádhera.
Začali jsme na visuté lávce a skončili u jezera skrytého pod skalami. Celkem přes 10 kilometrů, dvě přírodní perly, spousta emocí a dojmů. Tahle trasa není jen výlet, je to cesta skrze krajinu, čas i vrstvy země. Cesta, která má začátek v ranní mlze nad Jizerou a končí v tichu podzemního jezera.
A my víme, že se sem jednou vrátíme. Možná jinou cestou. Ale určitě s tím stejným očekáváním, že mezi skalami najdeme něco víc než jen kameny a vodu.
