Článek
Celé jeho kojenecké i batolecí období bylo něčím zvláštní a náročné — ale která maminka toto období zpětně tak nevnímá? Byl mé první dítě a nikdo, ani pediatr, nenaznačil, že by mohlo být něco špatně. Téměř do jeho tří let ještě nemluvil. Myslela jsem si, že možná něco zanedbávám. Ptala jsem se sama sebe, proč sousedovo dítě, které se narodilo o rok později, už to všechno umí, a můj syn ještě ne.
Co na tom, že chytré knihy z edice osobního rozvoje říkají, že se nemáte srovnávat s druhými lidmi — jsem přece jenom člověk. Málokdo to řekne nahlas, ale každý rodič je pyšný na své dítě, když je v něčem lepší než ostatní.
Můj syn byl a je zkrátka jiný. Ne horší, ne lepší — jiný.
Když se na své dítě díváte, často v něm vidíte sebe — a někdy zase toho druhého. Tahle podobnost se může střídat i několikrát do týdne. Jakmile zjistíte, že vaše dítě má autismus, pravděpodobně se začnete ptát, jak se to mohlo stát. Zajímá vás, kde se stala chyba. Jestli už od počátku nebyla ve vás.
Může za to moje introverze a uzavřenost?
Ptáte se i lékařů, jaká je příčina, ale ani oni vám neumějí odpovědět. Jako rodič dítěte s poruchou autistického spektra absolvujete genetické vyšetření, neurologii, psychologii i psychiatrii. Odnášíte si spoustu lékařských zpráv a žádanek na další vyšetření.
Výsledek je takový, že žádný.
Často se setkáváte s nepochopením, méně často i s anděly v lidské podobě. Nikdy nezapomenu na starší neuroložku, která mi řekla, že autista se nikdy nedá rozmazlit, a jak mého syna láskyplně hladila. Kde jinde nevydržel ani pár minut a byl nezvladatelný, s ní trpělivě seděl a čekal. Někteří ale takové pochopení nemají. K tomu bych dodala, že opravdu platí, že v každém oboru jsou podprůměrní, průměrní a nadprůměrní.
I během těhotenství absolvujete mnoho kontrolních prohlídek, ale v tomto období zatím nelze zjistit, jestli právě vaše dítě bude na autistickém spektru, nebo ne. Život sám o sobě je jedno velké riziko. Existuje spousta dalších nemocí a poruch, které mohou váš život a život vašeho dítěte výrazně zkomplikovat, nebo ho dokonce ukončit.
Jako správná maminka jsem během těhotenství hledala informace o tom, jak se připravit na výchovu dítěte. Jenže nepočítáte s tím, že by vaše dítě nemuselo být zdravé.
O autismu jsem do té doby neslyšela. Možná ano, ale pokud se vás nebo někoho z rodiny tahle diagnóza netýká, nevěnujete tomu pozornost.
Jsou lepší i horší dny. Přijala jsem ho takového, jaký je. Už si ani nedokážu představit, že by to mohlo být jinak. Někdy si jako rodina říkáme, že jeho svět je v něčem lehčí. Nezná a nepozná závist, lež, stres ze školních výsledků ani z práce.
Žije přítomným okamžikem.
Z každého, i sebemenšího pokroku svého dítěte, máte radost. Nic neberete jako samozřejmost. I tak obyčejné věci, jako je návštěva restaurace nebo jízda vlakem.
Nedávno jsem se zamyslela, jaké to bylo, když jsem byla v jeho věku. Byla jsem už téměř dospělá a samostatná. Mí rodiče nemuseli řešit, jestli se sama dostanu do školy nebo do obchodu. Sama jsem se oblékala, mohla si vzít něco z lednice a dokonce si i něco jednoduchého uvařit. Připravovala jsem se na střední školu i první lásku.
Můj syn ve svých čtrnácti letech — a pravděpodobně ani v budoucnu — toto nezvládne.
Porucha autistického spektra nezměnila tolik život mému synovi, jako spíše mně. On neví, jaké je žít bez této diagnózy. A tak na otázku, jaké je žít život s autismem, odpovídám: rozhodně mi změnil život. Někteří rodiče dítěte s touto diagnózou se s tím nesmíří nikdy, jiní to vezmou jako životní výzvu. Do života mnohdy přijde větší pokora.
Přestanete řešit kdejakou hloupost a to, co jste dřív považovali za problém, se vám najednou bude zdát nepodstatné.
