Článek
Dva příběhy, jedna válka: Rusko versus Ukrajina
Ve veřejném prostoru sledujeme velmi ostrý střet dvou táborů. Na jedné straně stojí ti, co podporují Ukrajinu, a na druhé ti, kteří fandí Rusku. Oba dva tábory se navzájem nenávidí a ani jeden není schopen zkusit pochopit pohled toho druhého.
Jenomže to je právě znakem totalitního myšlení. V totalitě nemůže existovat pluralita názorů. Pravda je vždy jen jedna a je na jedné straně. V propagandě se tomu říká nákaza. Je to vlastně sugesce – pořád dokola opakovaná dominantní informace. Tato nezpochybnitelná pravda zní pořád dokola ze všech stran. Jedna strana je zlá a druhá hodná. Jenomže takhle to jednoduché bohužel není. Pravda bývá mnohem složitější, než se na první pohled zdá.
Abychom ten konflikt pochopili, musíme se na něj podívat trochu jiným způsobem. Za vznikem války vždycky bývá nějaký důvod. Z každé války někdo profituje. Právě tyto ukazatele nám mohou odkrýt, kdo skutečně stojí za vznikem konfliktu.
Jaký důvod by asi měla Ukrajina napadat Rusko? Ruské území je obrovské, z velké části řídce osídlené a mimořádně bohaté na nerostné suroviny. Vzhledem k obrovské vojenské převaze Ruska by to pro ni však byla prakticky sebevražda.
A jaký důvod by mělo Rusko? Ukrajina je plná zdrojů, ropy, vzácných zemin, vedou tudy trubky. Také by to podpořilo ruský zbrojní průmysl, ale za cenu vlastních škod na infrastruktuře, vojenských objektech a městech. Rusko je územně největší zemí světa a také nejméně obydlenou, takže motiv expanze můžeme vyloučit.
Přímý vojenský konflikt mezi Ruskem a členskými státy NATO by představoval mimořádně vysoké riziko. Vzhledem k jadernému arzenálu obou stran by to znamenalo jadernou válku. A to si nepřeje nikdo v Evropě. Tu se nabízí otázka, zda je vůbec realistické předpokládat, že by Rusko dobrovolně riskovalo přímou válku s NATO? Asi ne…
Něco úplně jiného je ale vedení konfliktu na území státu, který členem NATO není. A tu nám vstupují do hry Spojené státy americké, tedy hlavní vojenská mocnost NATO. Ty profitují z toho, že se Evropa odřízla od ekonomických vazeb, dodávek ropy a plynu z Ruska. To teď totiž dodávají Evropě samy. K tomu prodávají celé Evropě zbraně. Někdy je totiž dobré podívat se na konflikt z trochu jiného úhlu. Existuje jedno známé přísloví: Když se dva perou, třetí se směje.
A tu se vracíme k Ukrajině. Nemohla být Ukrajina v tomto geopolitickém soupeření využita jako prostředek, jak vést konflikt s Ruskem, aniž by do něj musely přímo vstoupit armády členských států NATO? Válka by se odehrávala především na ukrajinském území, bez přímého nasazení amerických a západoevropských armád. Pro zbrojní průmysl by dlouhotrvající konvenční konflikt znamenal obrovské zakázky. Zároveň by mohl sloužit i dlouhodobým politickým a geopolitickým zájmům.
Kdybych si měl vybrat národ, který by měl porazit Rusko, vybral bych si Ukrajinu. Je geograficky blízko, historicky se nenávidí a jsou schopni snášet podobné podmínky. O to je to horší, že jsou to bratrské národy se společnou historií.
Mohla tedy být Ukrajina v tomto soupeření využita jako jakýsi trojský kůň? Jako prostředek, prostřednictvím kterého lze Rusko oslabovat, aniž by západní mocnosti musely samy posílat své vojáky do přímého boje? To je otázka, kterou stojí za to položit.
Tím rozhodně nechci ospravedlňovat agresora. V žádném případě nesmíme souhlasit s narušováním hranic suverénního státu armádou jiného státu. Je však potřeba připustit, že součástí vojenských a politických strategií někdy bývá snaha vyprovokovat protivníka k reakci. Taková reakce pak může být využita jako argument ospravedlňující válku.
Právě Spojené státy a západní Evropa mají v tomto konfliktu své strategické zájmy. Američtí vojáci totiž přímo nebojují na ukrajinské frontě a americká společnost tak nenese lidské ztráty v podobě vlastních vojáků, které by mohly výrazně ovlivňovat veřejné mínění.
Dalším důležitým faktorem je ekonomika. Evropa se tak v některých oblastech stala více závislou na amerických dodávkách. Zároveň se evropský průmysl potýká s vysokými cenami energií. Ve Spojených státech jsou energie pro řadu průmyslových podniků levnější, což vytváří motivaci přesouvat výrobu a investice za Atlantik.
A nesmíme zapomínat ani na geopolitiku. Spojené státy a Rusko spolu dlouhodobě soupeří o mocenský vliv a postavení ve světě. Oslabení jednoho z hlavních geopolitických soupeřů proto může být pro druhou stranu strategickou výhodou.
Podobné strategické zájmy má v některých ohledech také západní Evropa. Evropské státy do podpory Ukrajiny vložily značné finanční, vojenské i politické prostředky. Jejich důvěryhodnost a bezpečnostní strategie jsou tak do značné míry spojeny s výsledkem tohoto konfliktu.
Když se tedy na celý konflikt podíváme tímto pohledem, dostáváme poněkud jiný obrázek. Zatímco umírají především Ukrajinci a Rusové, jiné státy mohou z konfliktu získávat ekonomické nebo geopolitické výhody.
Není tedy namístě položit si otázku, zda z tohoto konfliktu nemají právě Spojené státy a některé západoevropské mocnosti značný strategický a ekonomický prospěch?
Ať je to jak chce, neměli bychom se navzájem nálepkovat a nadávat si. Nejsme ve válce a nemáme nepřítele.





