Článek
Ruská válka proti Ukrajině není jen „konflikt na východě“. Je to laboratoř metod – způsobů, jak se okupuje území, jak se láme společnost a jak se trestá „neposlušnost“. To je zásadní a naléhavé zjištění vyplývající z mého dlouhodobého monitoringu a dokumentace válečných zločinů v Ukrajině.
Okupace totiž neznamená pouze kontrolu území. Je především útokem na civilní obyvatelstvo. V ruské okupační praxi se opakuje stejný vzorec: represe, mučení, deportace, zastrašování a cílená likvidace identity místních komunit. Svědectví z okupovaných oblastí ukazují, že okupační správa šla po konkrétních lidech – aktivních občanech, novinářích, pracovnících neziskového sektoru či veřejné správy. Často s využitím předem připravených seznamů, doplňovaných místními kolaboranty. Násilím jsou však ohroženy široké masy. Ruští okupanti se dopouštějí znásilňovaní. V ruských vězeních dochází k násilí. To vše je motivováno především propagandou nenávisti. Ruští dozorci, vojáci, příslušníci FSB nebo sil „LDNR“ se násilí často dopouštějí z vlastního rozhodnutí, bez rozkazu shora. Známe totiž i případy ukrajinských vězňů, kteří prošli ruským vězením bez mučení. To vypovídá mnohé o individuální odpovědnosti ruských velitelů a dozorců, často kolaborantů. Podle řady svědectví se největšího násilí dopouštějí příslušníci FSB a jednotek DNR – tedy kolaboranti.
To je klíčový fakt i pro evropskou debatu. Pokud se někdo uklidňuje představou, že „v EU by se Rusko chovalo jinak“, zkušenost z Ukrajiny říká pravý opak. Neexistuje žádný důvod domnívat se, že by se ruský režim na území Evropské unie choval odlišně než tam, kde dnes okupuje. Ruské imperiální ambice se netýkají pouze Ukrajiny – ruská propaganda o nich hovoří otevřeně. Právě fungování této propagandy a mentální přípravu na válku velmi plasticky ilustruje nový český dokumentární film Velký vlastenecký výlet. Film zachycuje skupinu českých občanů, kteří se účastní organizované cesty do Ukrajiny a to i na dříve okupovaná území Ukrajiny, kde jsou vystaveni realitě. I po této zkušenosti však vidí Rusko jako oběť a Západ jako agresora. Nepopírají individuální tragédie občanů Ukrajiny. Dokonce jim vyslovují soustrast. Válku však chápou jako obranu Ruska před šíleným Západem. To byli lidé, kteří rusky neumí a do Ruska nejezdí. Tento závěr si poskládali na základě ruské propagandy, která se k nim dostala v českém jazyce, v České republice. Film neukazuje jen propagandu samotnou, ale i to, jak snadno může část společnosti tuto konstrukci přijmout, internalizovat a dále šířit. Právě takto vzniká publikum ochotné relativizovat válečné zločiny, legitimizovat okupaci a stát se pasivními – či aktivními – kolaboranty.
Ruská propaganda funguje pomalu a jistě. Pracuje se strachem a nenávistí. Ještě v r. 2014 by bylo pro Kreml težké obhájit před svými občany letecké bombardování obytných domu Kyjeva či Charkova. V r. 2022 to již přijala, nemalá část dokonce s nadšením. A jak řekl nedáno Putin, Rusko v Ukrajině postupuje „chirurgickým způsobem“. Zde prý nejde o válku v moderním slova smyslu. Putin současně varuje, že pokud by Evropa „zahájila válku proti Rusku“, bylo by to jiné, a mohla by nastat situace, kdy by Moskva „už neměla s kým vyjednávat“. I tato rétorika je součástí strategie zastrašování a posouvání hranic přijatelného. To ma vše působit na veřejné míněné voličů v EU.
Neustálé vyvolávání strachu z jaderné eskalace, neschopnost adekvátně reagovat na opakované ruské provokace na hranicích států NATO mohou vést k tomu, že okupace nemusí mít podobu otevřeného vpádu, ale může probíhat již dříve dobře prověřeno salámovou metodou. Dnes však i prostřednictvím dronů, hybridních operací a kolaborantských sítí. A poté by následovalo vše, co už z Ukrajiny známe: seznamy „nepřátelských osob“, cílené represe a postupná likvidace občanské společnosti. Kolaboranti využití v první fázi konfliktu by byli při první příležitosti nahrazeni figuranty dovezenými přímo z Ruska.
V posledních měsících je patrné, že se část evropských i českých politiků začíná probouzet – někdy překvapivě i ti, od nichž bychom dříve čekali spíše shovívavý nebo otevřeně proruský postoj. Lehce to připomíná únor r. 2022. Je to další doklad toho, že vnímání rizika ruské agrese se posouvá. Rozhodující však zůstává naše připravenost.
Nejstřízlivější závěr je proto jednoduchý: největší šanci, že se válka do Evropské unie nepřelije, máme tehdy, když ji budeme vnímat jako vlastní bezpečnostní problém. Ne jako vzdálenou tragédii, která se děje někomu jinému, ale jako realitu, jejíž ignorování by se nám mohlo velmi rychle vymstít. Ukrajinská obrana je Evropská obrana.
PETR POJMAN, 14. 10. 2026, ANALÝZA
Líbí se vám naše činnost a chcete také podpořit pomoc Ukrajině? Prosím pošlete nám příspěvek na transparentní účet 2801169198/2010 nebo navštivte náš dobročinný eshop. Případně můžete podpořit některý z našich projektů i na platformě Donio.
