Nová ruská děla: máme se obávat?

Předchozích 12 vyrobených kusů můžeme počítat pouze jako prototypové a před sériové. Vývoj vozidla započal na přelomu let 2005 a 2006, přičemž původně bylo vozidlo vyvíjené jako dvojhlavňové. Po roce 2010 byla však koncepce změněna a první prototyp houfnice vznikl tak až v roce 2013.

Samohybná houfnice 2S35 se skládá z řady osvědčených částí – podvozek vychází z univerzálního šasi E300, což je mírná geneze toho, který využívá tank T-90. Motor je dvanáctiválcový V-92S2 o výkonu 736 kW při 2000 ot/min. Věž je sice naprosto nová, ale v zadní části se nachází pneumatický nabíjecí automat odvozený od toho, který využívá samohybná houfnice 2S19 Msta-S, tedy předchůdce 2S35. Výzbroj houfnice tvoří nový 152mm kanón 2A88 o délce 52 ráží a 12,7 × 108 mm dálkově ovládaný kulomet Kord umístěný na věži. Výrobcem kanónu je společnost Motovilichinské závody.

Vysoká míra automatizace houfnice se projevila na velikosti osádky, kterou tvoří jen tři členové, zatímco její předchůdce 2S19 Msta-S měla osádku pětičlennou.

V době informační smrště o nasazení vozidel 2S35 již několik měsíců probíhala sériová výroba. Zajímavé je, že byla spuštěna před oficiálním ukončením státních zkoušek, které státní korporace Rostek oznámila až 20. října.

14. ledna 2023 se na sociální síti twitter (dnešní X) objevily záběry z návštěvy Denise Manturova, Ministra průmyslu a obchodu RF, ve výrobním závodě UralTransMash, jež je výrobcem samohybných houfnic 2S35, aby prověřil stav a plnění státní obranné zakázky na výrobu nových samohybných houfnic. Pokračování článku si můžete přečíst na občasníku Červená kalina ZDE.

Autor článku: Jiří Jiroušek je člen Team4Ukraine, příslušník aktivních záloh Armády České republiky