1 000 DNŮ RUSKÉHO ZMARU

Jen málo míst na Ukrajině známe tak dobře jako oblast mezi Vuhledarem a Kurachove. Známe tam doslova každý pás stromů, známe jména civilistů, víme kde dělali nejlepší kuřecí šašlik. A proto Vám prozradíme malé tajemství.

Současný ruský postup, který nijak nezpochybňujeme, neukazuje ruské schopnosti, ale naopak poměrně velké limity, které rozhodně neodpovídají parametrům druhé největší armády světa. Spíše se to dá označit za totální neschopnost.

Po pádu Vuhledaru byla konečně, po více než 2 letech odvelena naše 72. brigáda. Ta byla nahrazena několika částmi rozumných brigád, ale i velmi slabými jednotkami teritoriální obrany. Rozhodně to nebyly síly, které by měli Černé Zaporožce zcela nahradit. Spíše měly zdržet ruský postup, který byl z důvodu terénních podmínek naprosto jistý.

Situace pro nově příchozí byla poměrně šokující, opravdu to není lehký úsek fronty. Volná otevřená polostep. A tak se třeba jeden velitel rovnou zastřelil a polovina jeho batalionu vzala nohy na ramena první den po nástupu na náš úsek. Prostě totální „žopa“. Držet to více než dva roky stálo veškeré úsilí a opouštělo se území které nelze dobře bránit.

Rus tedy nyní postupuje z výhodné pozice do poměrně málo chráněného území, které je z velké části nezaminované, protože tu ještě před pár týdny sklízeli obilí.

Ani přes svou obrovskou převahu, ve všech parametrech, nedokáže postupovat rychleji, než několik kilometrů denně, spíše jde o stovky metrů. Na většině míst nedokázal za 50 dní od vyklizení Vuhledaru dojít ani k nové linii obrany.

A opět si zopakujme co již víme - koncentruje sem opravdu velkou část svých sil.

Co z toho teda vlastně odvodit?

Zcela jasně bylo řečeno, že Ukrajina bude měnit území za čas a možnost vyčerpat ruské obří zdroje. A ačkoli nás to bolí, vybrala si jako buffer zónu právě jižní část Doněcké oblasti.

Zde Rus prolomil obranu a pustupuje. Jak je známo, jeho armáda udržuje momentum tam kde se pohybuje vpřed. Je to logické. Nebude prorážet nové místo, když pracně po dvou letech prorazila tady. Proto sem žene další síly a proto jsme nuceni ustupovat.

To, že okupanta Ukrajina postupovat „nechává“ je vidět naprosto jednoznačně z porovnání s jinými úseky, kam Rus také vrhá srovnatelné síly. Časiv Jar, Toreck, Kurská oblast. Tam se ruský postup dá počítat na stovky metrů za měsíc a prozatím byl průlom vždy zastaven - protože to bylo důležité.

Tam, kde nyní postupuje je to proto, že se naše vrchní velení rozhodlo sem neposílat větší zdroje, než je nezbytně nutné. Důvody zde rozebírat nebudeme, ani s nimi nemusíme souhlasit. Musíme to brát jak to je, zdroje jsou omezené, velení rozhodlo. Tečka. Takže část fronty u Kupjansku a jižní část Doněcké oblasti slouží jako „buffer zóna“, kterou měníme za ničení ruských sil.

Svým způsobem si Rus vybral místo pro útok, ale tím kde a s jakou intenzitou se Ukrajina brání dokáže vytvářet nárazníková pásma na místech které si zvolila. Ostatně jeden takový nárazník vytvořila i na ruském území. Tahy a protitahy.

Pokud Rus nepředvede nějaký zásadní obrat, tak celá jeho armáda je spíše ukázka barbarské krutosti a veliké neschopnosti. Bojuje proti jedné z nejchudších zemí a ani tam kde může postupovat nedokáže postupovat víc než o stovky metrů denně. A to za děsivých ztrát a za obrovské podpory Osy.

Pro představu. Aktuálně jde o ruský nejrychlejší postup od jeho tří drtivých porážek, které již na Ukrajině utrpěl (Kyjev, Charkov, Cherson). Tímto nejrychlejším postupem by pouze Doněckou oblast zabíral další rok a půl. A to už skoro polovinu oblasti držel od roku 2014.

Jenže severní část této oblasti je jiný kafe. Je to obří aglomerace. Tam bude postup spíše tak rychlý jako u Časiv jaru, Bachmutu, Torecku.

Fronta Ukrajiny se samozřejmě může zhroutit. Země je zkoušena skutečně těžce. To jediné co ji drží na nohou je fakt, že nemá jiné východisko. Žádná rozumná dohoda od Putina nepřijde. Jen úplná kapitulace následovaná menší nebo větší genocidou. To je jediný důvod proč Ukrajina bude bojovat dál.

Rusko je mistrem lži a klamu. Vojensky nemá zatím šanci západ porazit. Bez masivní podpory států Osy zla neporazí ani Ukrajinu.

Potřebuje zabrat ukrajinské výrobní závody, porobit místní obyvatelstvo, zabrat armádu. Teprve pak si troufne na další krok. Pak bude mít dost sil.

Jeho jedinou šancí tak je dělat to co umí každý Rus - naparovat se, lhát, dělat ramena. Zastrašovat. Má zkušenost že na západní politiky to platí a vždy se nějaký ústupek uhraje. Tohle je jeho cesta k vítězství. Bohužel právě v této bitvě Ukrajinu udolává.

My bychom naopak měli pochopit, že Ukrajina jsou evropské „Sudety“ a že jejich odevzdání, i třeba postupné, znamená zcela jisté rozpoutání ještě větší války. Je to jako by se dějiny kopírovali CTRL+C / CTRL+V jen kousek dál na mapě.

Je třeba si uvědomit, že Západ už Ukrajinu třikrát zradil a prodal.

Budapešťské memorandum, Mnichov 1, Mnichov 2. Ehm vlastně to byl Minsk? A Ukrajina se i přes velké zrady dál pokouší nás nezklamat, pokouší se navázat spojenectví. Asi už ne proto, že by nám mohla věřit, ale protože ví, co je Rusko zač. Ví, že „rusky mir“ rozhodně nechce.

Tak narovnejte záda a stůjte při ni.

Bude to potřebovat.

Chcete-li ji podpořit, právě spouštíme OPERACI BOBR u které nesmíte chybět.