„Větrníky? Nechceme!“ Českou diskuzi ovládly dezinformace

Když na konci 19. století začaly americkými městy křižovat první automobily, vyděšená veřejnost mluvila o tom, že tyto pekelné stroje svým hlukem způsobují kravám neplodnost a nutí slepice snášet hranatá vejce. Úřady tehdy pod tlakem panikařících občanů nařizovaly, aby před každým vozidlem musel kráčet muž s červeným praporkem. Tato historická obsese se nám dnes jeví jako ukázková demonstrace kolektivní davové psychózy. Dnešní společnost přitom pouze vyměnila strach ze spalovacího motoru za panickou hrůzu z větrných elektráren.

Česká republika se v současnosti nachází v kritickém okamžiku své energetické transformace. Okolní evropské státy masivně dekarbonizují a úspěšně integrují obnovitelné zdroje energie. Větrné elektrárny loni pokryly více než pětinu veškeré evropské spotřeby elektřiny. V roce 2025 Německo instalovalo 5200 megawattů nového výkonu. Turecko přidalo 2100 megawattů. Švédsko zapojilo 1800 megawattů a sousední Polsko 800 megawattů. V českém geografickém a politickém prostoru naráží rozvoj větrné energetiky na bezprecedentní, často zcela iracionální odpor.

Zatímco zbytek kontinentu buduje infrastrukturu pro 21. století, tuzemský veřejný prostor připomíná spíše skanzen, kde se vědecká data topí v bažině cíleně šířených mýtů a kde se stavba jednoho stožáru projednává déle než stavba egyptských pyramid. Vláda připravila úpravu systému takzvaných akceleračních zón určených pro zjednodušenou výstavbu. Původní návrh Výzkumného ústavu pro krajinu vytipoval 2685 kilometrů čtverečních potenciálně vhodných ploch ve 110 lokalitách. Úřady pod tlakem veřejného mínění, obcí a zájmových skupin okamžitě 16 míst z původního seznamu vypustily. Aktuální redukovaný návrh zahrnuje 94 lokalit s celkovou rozlohou 474 kilometrů čtverečních. Zkušenosti z obecních referend ukazují, že větrné elektrárny se stávají novým dějištěm absurdních kulturních válek.

Veřejný prostor, sociální sítě i lokální politická fóra jsou trvale saturovány specifickými dezinformační narativy. Od tvrzení o smrtícím infrazvuku a estetické destrukci krajiny až po technologickou neschopnost recyklovat rotorové lopatky. Tento masivní odpor je systematicky přiživován lidskou ochotou věřit sebemenší konspiraci. Ekologické organizace podporující obnovitelné zdroje jsou účelově nálepkovány jako pokrytečtí ochránci přírody a součást globálního spiknutí. Rozmach dezinformací dosáhl takových rozměrů, že naprosto vytlačil jakoukoliv racionální debatu. Místo toho se národ upnul k virtuálnímu boji proti větrníkům s vervou, která připomíná křižácké tažení proti zlému drakovi, jenž se chystá sežrat všechny poctivé občany od Aše až po Jablunkov.

Analyzovat problematiku čistě optikou lokálního konzervatismu by bylo krátkozraké. Přibývající důkazy ze zpravodajských služeb a think-tanků prokazují organizovanou manipulaci. Přirozená úzkost komunit je metodicky vytěžována a řízena v rámci rozsáhlejších vlivových operací. Tyto operace nesledují zablokování jednoho konkrétního projektu. Jejich skutečným záměrem je paralyzovat celkovou energetickou transformaci.

Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby za rok 2024 přináší varovný obraz. Ruské služby investují enormní prostředky do verbování aktérů k sabotážím na kritické infrastruktuře. Zatímco fyzické operace, jako byl pokus o žhářský útok v depu na Klíčově, jsou často eliminovány, v informačním prostoru je stát v těžké defenzivě. Kreml utratil jen v roce 2022 přes 1,9 miliardy dolarů na svůj dezinformační aparát. Státní ruská média a farmy trollů systematicky šíří falešné narativy k podkopání důvěry v obnovitelné zdroje. Tato válka neničí továrny pomocí výbušnin, ale pomocí mnohem účinnější zbraně – paralyzováním lidského úsudku, čímž spolehlivě mění lokální politiky a občany v propagátory fosilních zájmů.

Významnou roli v šíření dezinformací hrají nepřekvapivě proruské weby. Parlamentní listy mají roli tzv. legitimizátoru tím, že dávají masivní prostor pseudoodborníkům. Agregátory CZ24.news a AC24 naopak fungují jako pásový překladač zahraničních manipulací. Konspirační servery typu Aeronet a Protiproud pak celou problematiku rámují jako zbraň Washingtonu a Bruselu k definitivnímu ožebračení Slovanů.

Obrana českého státu proti těmto hybridním hrozbám zůstává tristní. Analýzy institutu PSSI konstatují, že boj proti dezinformacím je dlouhodobě paralyzován. Strategická komunikace vládních představitelů je nekonzistentní. Značná část politiků se obává konfrontace se svými voliči. Pojmy jako boj s dezinformacemi získaly silně negativní konotaci evokující cenzuru. Vláda raději zaboří hlavu hluboko do písku a tváří se, že se nic neděje, zatímco informační prostor systematicky požírají predátoři, kteří využívají slabosti liberální demokracie k její vlastní, bezbolestné eutanázii.

Jedním z největších mýtů, který dokáže efektivně zastavit povolovací procesy a vyvolat místní referenda, je tvrzení o hlukové zátěži. Například v obci Životice na Plzeňsku toto téma zcela ovládlo místní politiku. Aktivisté tvrdí, že větrné elektrárny generují zdraví škodlivý hluk a takzvaný smrtící infrazvuk. Tento neslyšitelný zabiják má údajně nevratně poškozovat lidský organismus a způsobovat masový úhyn zvířat. Moderní větrné turbíny bezpochyby emitují určitou akustickou energii. Tato energie vzniká aerodynamickým obtékáním listů rotoru a mechanickým pohybem v gondole. Šíření a intenzita této energie však podléhají přísným fyzikálním zákonům útlumu zvuku.

Provozovatelé větrných parků v České republice standardně umísťují turbíny v minimální vzdálenosti 600 metrů od první obytné zástavby. V praxi bývá tento ochranný odstup často ještě výrazně vyšší. Tento odstup garantuje, že akustický tlak dopadající na fasády nejbližších domů klesne hluboko pod hladinu běžného environmentálního pozadí. Před samotným povolením trvalého provozu každé větrné elektrárny musí povinně proběhnout nezávislé kontrolní hygienické měření hluku v referenčních bodech u zástavby. Pokud by tato měření prokázala sebemenší překročení zákonných limitů, nařídí krajská hygienická stanice okamžitá nápravná opatření. Ta nejčastěji zahrnují softwarové omezení výkonu turbíny nebo její odstávku v nočních hodinách. K tomu dochází například ve větrném parku Wansdorf u Berlína nebo ve francouzském regionu Hauts-de-France.

Asi nejvíc iracionální rovinou téhle problematiky je infrazvuk. Jedná se o akustické vlny o frekvenci nižší než 20 Hz, které lidské ucho běžně neregistruje. Státní zdravotní ústav se vymezil proti alarmistickým zprávám o jeho škodlivosti. Ústav takové zprávy otevřeně označuje za fake news. Neexistují žádné důkazy o patologickém vlivu nízkých hladin infrazvuku z větrných elektráren na lidský organismus ve vzdálenosti stovek metrů.

Mechanismus šíření tohoto narativu sofistikovaně využívá psychologického fenoménu známého jako nocebo efekt. Pokud je místní obyvatelstvo před výstavbou masivně očkováno lživými tvrzeními o škodlivosti neviditelného infrazvuku, začnou citliví jedinci projevovat psychosomatické symptomy zcela nezávisle na skutečné fyzikální akustické expozici. Lidé hlásí bolesti hlavy, nespavost a úzkosti. Je to naprosto identický princip, jakým středověcí šarlatáni na poutích prodávali vystrašeným rolníkům předražené zázračné elixíry proti uřknutí čarodějnicí. Jen v tomto moderním byznysovém provedení nenasazují vesničanům pijavice, ale nutí je bojovat proti větrníku na kopci, zatímco jim za zády rachotí těžká doprava obsluhující klasickou fosilní infrastrukturu. Tato selektivní slepota k reálným hrozbám se ovšem neomezuje jen na sluch, ale plynule přechází přímo k našemu zraku.

Druhým nosným pilířem lokálního odporu je subjektivní estetické hledisko a vnímání krajinného rázu. Oponenti s oblibou argumentují, že větrné elektrárny jsou monstrózní stavby, které do české krajiny vůbec nepatří a trvale zničí přírodní ráz regionů. K podpoře této teze bývá účelově zdůrazňována jejich projektovaná výška. Moderní větrné elektrárny skutečně rostou do výšky, což není dáno libovůlí investorů, nýbrž striktní fyzikou mezní vrstvy atmosféry. Větší výška věže umožňuje rotoru dosáhnout do vrstev s rychlejším prouděním vzduchu. Mírné zvýšení průměrné rychlosti exponenciálně zvyšuje výrobu elektřiny a zásadně zlepšuje ekonomickou návratnost.

Plánovaný větrný park NOHO Vojtěchov na Chrudimsku počítá s pěti turbínami a instalovaným výkonem 36 megawattů. Výška věží u těchto strojů dosáhne 112 až 169 metrů. Délka samotných lopatek rotoru se bude pohybovat mezi 81 a 87,5 metry. Projekt Břežany II na Znojemsku představuje generační obměnu technologie. Starý park sestával z pěti turbín Vestas V52 o jednotkovém výkonu 850 kilowattů. Výška stožáru činila 74 metrů a průměr rotoru dosahoval 52 metrů. Nový park bude tvořit pouhá jedna elektrárna typu Vestas V150 o výkonu 4,2 megawattů a druhá o výkonu 6,0 megawattů. Výška těchto nových strojů dosáhne 166 metrů po osu rotoru. Demolice původních zařízení a výstavba začne v druhé polovině letošního roku. Taková stavba bezesporu tvoří výraznou novou dominantu v krajině, ale pojďme si to srovnat se stavbami, které dosud vyrábějí dominantní množství energie. Ty nejen hyzdí krajinu, ale prokazatelně škodí zdraví.

Komín uhelné elektrárny Chvaletice pochází z roku 1974 a tyčí se do výšky 305 metrů. Představuje prakticky dvojnásobek celkové výšky plánovaných moderních větrníků. Identické výšky 300 metrů dosahuje komín elektrárny Prunéřov. Až do své demolice v roce 2012 dominoval krajině i třistametrový komín elektrárny Tušimice. Chladicí věže jaderné elektrárny Temelín dosahují výšky 155 metrů. Komín Elektrárny Mělník se tyčí do 151 metrů. Komín teplárny v Příbrami či v Kladně měří 150 metrů. Zatímco větrná elektrárna sestává ze štíhlého tubusu, který blokuje absolutní minimum vizuálního horizontu, chladicí věže a betonové komíny o gigantických průměrech představují neprůhlednou a monstrózní betonovou masu. Nejpodstatnější rozdíl však nespočívá ve vizualitě, nýbrž ve funkci. Komíny fosilních elektráren jsou aktivními výfuky emitujícími do biosféry oxid uhličitý, oxid dusíku, oxid siřičitý a těžké kovy. Vizuální a environmentální stopa větrné elektrárny naproti tomu naprosto čistě a bezpečně končí na špičce jejího rotoru.

Třetím silně ukotveným narativem delegitimizujícím investice do obnovitelných zdrojů je generalizující přesvědčení, že v České republice zkrátka málo fouká. Tento dojem ignoruje obrovský technologický skok v konstrukci větrných turbín a exaktní meteorologická měření. Ústav fyziky atmosféry Akademie věd České republiky vypracoval studii větrného potenciálu. Studie striktně vyloučila z výpočtů všechna chráněná území, národní parky a rezervace. Aplikovala tehdy platné hlukové limity a ochranná pásma. Technický potenciál byl experty vyčíslen na ohromujících 29 gigawattů instalovaného výkonu. To by teoreticky představovalo schopnost vygenerovat 71 terawatthodin elektrické energie ročně. Konzervativní střední scénář realizovatelného potenciálu, který počítá s vyloučením zhruba poloviny vhodných lokalit kvůli nízké sociální akceptaci, kalkuluje s instalovaným výkonem 2300 megawattů a produkcí 5,9 terawatthodin.

Aktuální instalovaný výkon větrných elektráren na našem území činí pouhých 283 megawattů. Skutečný, akademicky doložený prostor pro rozvoj je více než dvacetinásobný oproti současnému stavu. Naléhavost využití tohoto promrhaného potenciálu vynikne v konfrontaci s časovým harmonogramem útlumu těžby uhlí. Česká ekonomika historicky stála na spalování levného lignitu a uhlí, avšak tento model je technologicky i geologicky u konce. Vláda potvrdila definitivní odklon od spalování uhlí do roku 2033. Těžba na povrchovém lomu Bílina, který měl původně vyjednanou výjimku do roku 2035, skončí kvůli vysoké ceně emisních povolenek minimálně o dva roky dříve.

Brzdit povolování projektů větrných elektráren pod vylhanou záminkou bezvětří nepředstavuje ušlechtilou obranu českého romantického horizontu, nýbrž uvrhuje celý stát do přímého rizika fatálního energetického deficitu, jehož otěže pevně drží lobbisté toužící vyždímat z umírajících uhelných slojí poslední haléře. Tento cynický byznys s časem navíc není jen hrou o peníze, ale má svou exaktně vyčíslitelnou daň na lidských životech.

Ve chvílích, kdy je větrné energetice vytýkána vizuální nevzhlednost, jsou zcela záměrně opomíjeny hrůzostrašné skutečnosti měřitelné mortality pocházející z fosilních zdrojů. Komplex elektrárny Počerady, spravovaný skupinou Sev.En Energy miliardáře Pavla Tykače, zaujímá pozici největšího znečišťovatele ovzduší v kategorii uhelných zdrojů v České republice. Elektrárna ročně emituje přes 4,6 milionu tun oxidu uhličitého. Produkuje více skleníkových plynů než veškerá nákladní vozidla a autobusy na českých silnicích dohromady. Modelování šíření škodlivin, které zpracovala expertní jednotka organizace Greenpeace, odhalilo mrazivé výsledky. Podle této analýzy jsou emise mikroskopických prachových částic a oxidů dusíku z Počerad ročně zodpovědné za 111 předčasných úmrtí. Způsobují 1690 astmatických záchvatů a generují přes 45 tisíc dnů pracovní neschopnosti.

Elektrárna donedávna operovala na základě výjimky umožňující vypouštět až čtyřnásobek rtuti oproti limitům unijní Směrnice o průmyslových emisích. Krajský soud v Ústí nad Labem v srpnu 2024 tuto spornou výjimku pro nezákonnost a hrubé ohrožení životního prostředí zrušil. Úřady měly rozhodnutí soudu bezodkladně promítnout do povolení k provozu, což se však nestalo. Expertní skupina Frank Bold, Greenpeace a Hnutí DUHA podala v lednu 2025 formální stížnost k Evropské komisi na nečinnost českého státu. Po obrovském tlaku se podařilo dosáhnout kompromisu, kde nový emisní strop umožňuje elektrárně vypustit maximálně 874 kilogramů rtuti ročně, po jejichž vyčerpání bude muset ukončit provoz. Situace v polabské elektrárně Chvaletice vykazuje naprosto identický vzorec. Studie nezávislého experta na kvalitu ovzduší Lauriho Myllyvirty doložila, že dekáda chvaletických výjimek pro oxidy dusíku by zapříčinila vznik 460 předčasných úmrtí. Z toho 169 jde přímo na vrub udělených výjimkám. Tento moloch funguje dál navzdory všem zdravotním rizikům a velká část společnosti jeho existenci tiše toleruje, jako by šlo o nedotknutelnou národní památku.

Kvantifikace těchto externích nákladů v globálním měřítku ukazuje absolutní destrukci. Metalurgický komplex Norilsk v sibiřském permafrostu, operující kolem ložisek s 1,8 miliardou tun vzácných kovů, uvolňuje do arktické biosféry enormní 2 miliony tun oxidu siřičitého a přes 4 miliony tun olova a arsenu ročně. Oblast je natolik znečištěná, že tamní půda vykazuje komerčně cenné koncentrace kovů z pouhého spadu, což má fatální zdravotní následky na 170 tisíc obyvatel města. Jihoafrická provincie Mpumalanga odhaluje důsledky absolutní závislosti na uhlí. Státní utilita Eskom zde vybudovala největší světový uhelný klastr. Satelitní data nástroje Sentinel-5P řadí tuto provincii na čtvrté nejhorší místo v emisích oxidu dusičitého a třetí nejhorší v emisích oxidu siřičitého globálně. Místní obyvatelé v osadách, jako je Masakhane poblíž elektrárny Duvha, žijí pod vrstvou toxického smogu a trpí těžkým astmatem. Studie odhaduje roční mortalitu na 2239 předčasných úmrtí a přes 9500 případů dětské bronchitidy. V případu takzvaného Deadly Air čelí jihoafrická vláda žalobám u soudu v Pretorii za porušení ústavního práva na zdravé prostředí. Studie expertů z Harvardovy univerzity a dalších institucí, analyzující miliony zdravotních záznamů, navíc prokázala, že prachové částice vzniklé spalováním uhlí nesou dvojnásobně vyšší riziko úmrtnosti než běžný smog a způsobily v USA smrt zhruba 460 tisíc lidí.

Rozčilovat se nad estetickým tvarem neškodné kompozitní vrtule, když prokazatelně dýcháme těžce kancerogenní koktejl namíchaný fosilním průmyslem, je asi stejně logické a racionální jako podávat stížnost na hlasitý zpěv ranního ptactva v momentě, kdy vám za domem postavili dálnici.

Emotivní odezvu vyvolává i technologický mýtus tvrdící, že obří kompozitní konstrukce turbín jsou materiálově zcela nevyužitelné a obnovitelné zdroje produkují tisíce tun nerecyklovatelného odpadu. Realita je ovšem taková, že plných 85 až 90 procent celkové hmotnosti stožáru, základu a ocelové gondoly s měděným vinutím je běžnými metalurgickými procesy absolutně bez problémů a se ziskem recyklovatelných.

Překážkou dosud představovalo oněch zbývajících 10 až 15 procent hmotnosti stroje, tvořených kompozitními lopatkami ze skelných a uhlíkových vláken pojených tvrdou termosetovou epoxidovou pryskyřicí, jejíž molekulární struktura nedovolovala zpětný tepelný roztav. Průmysl nicméně provedl masivní inovační skok. Dánský dominant Vestas vyvinul v rámci programu DecomBlades separační kapaliny, které chemicky naruší a rozloží vazby epoxidové matrice, aniž by poškodily tahová strukturální vlákna pro opětovné využití. Průlom vzešel i z laboratoří čínského zástupce Ming Yang Smart Energy. Jejich nový obří model MySE23X, disponující kompozitní karbonovou lopatkou o délce přesahující 110 metrů, zcela boří dřívější limity termického zpracování. Díky specifickým chemickým vazbám lze na konci dvacetileté lhůty vlákna odštěpit od fixačního materiálu nenáročným chemickým procesem přímo za standardních atmosférických teplot a tlaku. S recyklovatelnými lopatkami přišla i společnost Siemens Gamesa, která je instalovala ve velkých offshore projektech RWE. Hrozba zaplevelení skládek tisícovkami letitých šedých monster padá.

Proporce těchto recyklačních dezinformací imploduje ve chvíli, kdy od komerčních snah zrecyklovat plasty obracíme zrak na astronomické částky za sanaci mrtvého těla českého uhelného a uranového aparátu. Fosilní průmysl obrovsky zbohatl privatizací výnosů a neméně masivní externalizací škod. Český stát skrývá na severu země industriální jizvu obřích rozměrů. Mezi 60. a 90. lety probíhala v oblasti Stráže pod Ralskem masivní chemická forma dolování uranové rudy, paradoxně realizovaná přímo v lůně jedněch z nejpodstatnějších hydrogeologických rezervoárů pitné vody pro zásobování střední Evropy. K uspokojení těžebních kapacit sovětské válečné mašinérie byly do pískovcových hlubin bez jakýchkoliv skrupulí natlačeny miliony tun kyseliny sírové s příměsí dalších průmyslových činitelů, jako je kyselina dusičná, fluorovodíková a čpavek.

Koncentrace roztoků rozleptala podzemí takovou mírou, že došlo k nevratnému zničení a toxikování 370 milionů metrů krychlových chráněné vody. Vzniklo obrovské podzemní pole o rozloze více než 24 čtverečních kilometrů zasahující do hloubek 350 metrů. Sanaci a izolaci této kontaminace řeší státní podnik DIAMO. Dosavadní neustávající přečerpávací a čisticí práce spolkly z veřejných rozpočtů téměř 20 miliard korun. Konec asanace 160 tisíc litrů rozkladných kyselin denně se posunul kamsi za horizont roku 2037 či spíše 2042 a konečný účet za obnovu tohoto malého rozleptaného důlního regionu neúprosně spolkne částku oscilující mezi 31,3 miliardami až 50 miliardami korun. Útlum těžby černého uhlí na Ostravsku z OKD zatíží stát sanací závalů a odvětráváním důlních bahenních plynů v hodnotě minimálně 14,5 miliardy korun jen do roku 2035.

Těžba černého uhlí na Ostravsku zanechala v krajině nesmazatelný otisk i v podobě více než miliardy tun vytěženého materiálu, z čehož podstatnou část tvoří hlušina. Tato jalová hornina, deponovaná na stovkách odvalů, dnes představuje přes 600 milionů metrů krychlových hmoty, která zásadně modeluje reliéf regionu. Asi nejznámější halda Heřmanice zůstává kvůli vnitřnímu hoření a uvolňování emisí nadále významnou ekologickou zátěží.

Nejděsivější finanční a environmentální černou díru však představuje koncept hlubinného geologického úložiště pro nevratné uložení vyhořelého vysoce radioaktivního paliva z reaktorů Dukovan a Temelína. Správa úložišť radioaktivních odpadů má za úkol připravit masivní izolační zabezpečení a ražbu gigantických podzemních děl do pětisetmetrové až kilometrové hloubky a rozlohy čtyř až pěti set hektarů. Původní cílový rok pro zprovoznění byl stanoven na 2065, aktualizovaná vládní koncepce jej zkracuje na rok 2050 s definitivním výběrem finální a záložní lokality do roku 2030 ze zbývajících variant Březový potok, Janoch, Hrádek a Horka. Plánuje se uložení až 14 500 tun vysoce radioaktivního odpadu.

Původní odhad nákladů z dob minulých pro tuto stavbu operoval s částkou zhruba 110 až 130 miliard korun. Analytici ČVUT varovali, že udržitelný finanční rámec přesáhne 152 miliard korun už při existenci pouze stávajících a dvou nových uvažovaných reaktorových bloků. Nově aktualizovaná koncepce SÚRAO uvádí predikovanou cenu 273 miliard korun, přičemž celkové náklady na jaderný odpad, demontáž odstavených elektráren a odklízení jaderného dědictví mají českou státní pokladnu vyjít na fantasmagorických 559 miliard korun. Průběžný účet pro ukládání jaderných plateb spravovaný centrální bankou ovšem disponuje nastřádaným vkladem v průměru 46 miliard korun. Roční platba do fondu od provozovatele dosahuje sotva dvou miliard, což nemůže tyto závratné deficity financování absolutně nikdy uhradit. Tento rozpočtový dluh by nakonec nepochybně zaplatil běžný občan daňovými sanacemi.

Ve stínu občanského rozhořčení pro ochranu takzvaně čistého horizontu si v tichosti plošně dominují ty absolutně nejděsivější relikty dožívajících gigantů starého těžebního uspořádání. Ohromné kolosy v uhelných a jaderných lokalitách denně plení biosféru uvolněnými miliardami jedů rtuťových solí a kancerogenních oblaků kyselin.

Skutečným obřím nebezpečím, které tyto narativní bludy sázejí do myslí občanů, není prostá vizuální změna horizontu instalací tiché čisté a nízkoemisní technologie. Tím pravým celospolečenským skrytým zlem je tichá státem chráněná asistenční záchrana těch nejšpinavějších a nejdražších uhelných koster. Jde o obhajobu zastaralého systému, ze kterého reálně a tiše pijeme rtuť a prach.

Rozšiřující se instalace moderních, vysoko a tiše se točících aerodynamických konstrukcí větrné energetiky představuje úlevný krok vpřed. Je to krok ven z jedovatých tunelů, ze rtuťového kouře a neúprosného ekonomického vysávání daňových poplatníků zasažených těžbou. Větrná energie nezničí českou krajinu, pouze finálně vyvětrá zatuchlý vzduch plný iracionálního strachu a historických kompromisů, kterým tu úředníci po celá dlouhá desetiletí ubezpečovali veřejnost, že ten šedý uhelný prach je vlastně tou nejčistší vůní skutečného domova.

VÝZVA EDITORA: Podpořte nezávislou práci, která se nebojí pojmenovat korporátní pokrytectví, vyvracet manipulace fosilních magnátů a chránit tvrdá data před snahami mocných o jejich vymazání z veřejného prostoru.

HN: Fake news o větrnících. Nejsou důkazy, že by jejich infrazvuk škodil - https://szu.gov.cz/aktuality/hn-fake-news-o-vetrnicich-nejsou-dukazy-ze-by-jejich-infrazvuk-skodil/

Mýty a fakta o větrných elektrárnách - https://www.cez.cz/webpublic/file/edee/oz/coz_letak_myty-a-fakta_vte_web.pdf

Analýza větrné energetiky v ČR -(https://vlada.gov.cz/assets/ppov/udrzitelny-rozvoj/vybory-rvur/KomoraOZE_analyza-potencial-OZE_dilci-VTE_log.pdf)

Konec uhlí v Česku: vše, co o něm doposud víme - https://www.eon.cz/radce/blog/konec-uhli-v-cesku-vse,-co-o-nem-doposud-vime/

Těžba na Dolech Bílina by mohla skončit o dva roky dříve, už v roce 2033 - https://mzp.gov.cz/cz/pro-media-a-verejnost/aktuality/archiv-tiskovych-zprav/tezba-na-dolech-bilina-by-mohla-skoncit-o

Elektrárna Počerady předčasně zabije ročně 111 lidí a 1000 zasáhne nadlimitním spadem rtuti - https://hnutiduha.cz/aktualne/elektrarna-pocerady-predcasne-zabije-rocne-111-lidi-1000-zasahne-nadlimitnim-spadem-rtuti

Frank Bold a ekologické organizace podaly stížnost Evropské komisi: elektrárna Počerady dál vypouští jedovatou rtuť - https://www.greenpeace.org/czech/tiskova-zprava/21499/frank-bold-a-ekologicke-organizace-podaly-stiznost-evropske-komisi-elektrarna-pocerady-navzdory-rozsudku-dal-vypousti-jedovatou-rtut/

Studie: Udělení výjimky pro Chvaletice by způsobilo 169 předčasných úmrtí - https://www.greenpeace.org/czech/tiskova-analyza/3496/studie-udeleni-vyjimky-pro-chvaletice-by-zpusobilo-169-predcasnych-umrti-znecisteni-rtuti-by-zasahlo-sest-tisic-lidi/

Latest satellite data reveals Mpumalanga is the world's largest power plant emission hotspot - https://www.greenpeace.org/africa/en/press/6600/latest-satellite-data-reveals-mpumalanga-is-the-worlds-largest-power-plant-emission-hotspot-ranked-fourth-overall/

Náklady na útlum těžby OKD do roku 2035 dosáhnou dle MPO 14,5 mld.Kč - https://oenergetice.cz/uhli/naklady-na-utlum-tezby-okd-do-roku-2035-dosahnou-dle-mpo-145-mld-kc

Soud zrušil uhelné elektrárně Počerady emisní výjimku - https://www.greenpeace.org/czech/tiskova-zprava/20833/soud-zrusil-uhelne-elektrarne-pocerady-emisni-vyjimku-na-toxickou-rtut-musi-zastavit-provoz/