Historie, provoz a utajované experimenty na chemickém polygonu Prášily – Slunečná v letech 1952–1990

Připravili jsme zprávu, která shrnuje veřejně dostupná fakta o vojenském prostoru.

Historický kontext Vojenského prostoru Dobrá Voda

Vznik vojenského újezdu byl iniciován vládním usnesením ze dne 5. února 1952, s formální účinností od 1. března 1952, kdy byl zřízen Vojenský výcvikový tábor Dobrá Voda (krycí označení VÚ 1030, později VÚ 8180) jako kompenzace za zrušený VVP Prameny na Karlovarsku.

Z hlediska strategické dislokace byla vybrána západní část Šumavy, což vedlo k nucenému vysídlení a fyzické likvidaci desítek pohraničních obcí a osad. Rozloha prostoru činila přibližně 17 080 hektarů, čímž se VVP Dobrá Voda zařadil mezi středně velké újezdy. Katastry historických obcí jako Lužná, Zadní Paště či Stodůlky byly plně integrovány do vojenského prostoru, přičemž zástavba byla nezřídka využita jako dělostřelecké a tankové terče.

Primárním uživatelem tohoto prostoru byla 2. motostřelecká divize Sušice, ovšem specifická geografie, odlehlost a těsné sousedství se státní hranicí – a tím i s hraničním pásmem střeženým Pohraniční stráží – vytvořily ideální podmínky pro vysoce utajované operace. Pro tyto účely disponovalo Velitelství VVP Dobrá Voda rozsáhlým logistickým zázemím, jehož ubytovací kapacita dosahovala až 1 275 osob ve srubových táborech.

Na svazích v bezprostředním okolí zaniklé obce Prášily byla vybudována rozsáhlá tanková a pěchotní střelnice Slunečná. Analýza pramenů a nedávných ekologických průzkumů však prokazuje, že tento prostor nesloužil výhradně konvenčnímu výcviku. Část polygonu Slunečná a přilehlých sektorů byla vyčleněna pro zkoušky a nácviky s použitím cvičných i ostrých bojových chemických látek (NCHL/VCHL) v gesci Správy chemického vojska Ministerstva národního obrany (MNO).

Absolutní hermetizace prostoru byla zajištěna součinností s 7. sušickou brigádou Pohraniční stráže (VÚ 8842), která na vnějším perimetru VVP Dobrá Voda udržovala přísný režim hraničního pásma. Tato dvojitá izolace – vnitřní vojenská a vnější pohraniční – eliminovala riziko dekonspirace ze strany civilního obyvatelstva i nepovolaných příslušníků jiných vojenských útvarů, což z Prášilska učinilo optimální testovací platformu pro zbraně hromadného ničení.

Československá lidová armáda (ČSLA) v období studené války budovala silné a vysoce odborné chemické vojsko, jehož oficiální doktrínou byla ochrana proti zbraním hromadného ničení, avšak jehož výzkumné kapacity plně pokrývaly syntézu, testování a teoretické nasazení ofenzivních bojových látek.

Výzkumným a vývojovým centrem pro tuto oblast byl Vojenský výzkumný ústav chemický (VÚ 070), který operoval na základnách v Brně, Těchoníně a na polygonu Zemianske Kostoľany na Slovensku. Zatímco Zemianske Kostoľany sloužily jako primární centrum pro práci s ostrými chemickými látkami ve středoevropském měřítku, testování vlivu specifických klimatických podmínek – chladného, vlhkého a zalesněného horského terénu – na perzistenci a šíření otravných látek vyžadovalo expanzi na polygony typu Dobrá Voda.

Československý vojenský výzkum se v 60. až 80. letech soustředil na testování účinků zpuchýřujících látek (sulfidický yperit) a především vysoce toxických nervově paralytických látek ze skupiny organofosfátů, jako jsou sarin, soman a látky typu VX. Značná pozornost byla věnována rovněž psychotomimetickým látkám (např. látka BZ), které vyvolávají dočasnou neschopnost boje formou halucinací a ztráty orientace.

Pro validaci teoretických výpočtů toxicity (hodnoty LD50 a LCt50) a účinnosti nově zaváděných odmořovacích souprav a ochranných prostředků, byly prováděny vojskové i vědecké zkoušky na živých biologických modelech.

Skot (krávy a býci) představoval z hlediska vojenské toxikologie mimořádně vhodný model pro simulaci zasažení hromadných lidských cílů. Velký tělesný povrch umožňoval precizní testování percutánní toxicity (vstřebávání přes kůži, zejména u kapkových forem yperitu a VX), zatímco masivní respirační objem simuloval dynamiku inhalačních intoxikací aerosoly sarinu a somanu. Využití hospodářských zvířat navíc umožňovalo relativně snadné logistické a legendové krytí, neboť přesuny skotu bylo možné administrativně vykazovat jako běžnou zemědělskou činnost či zásobování útvarů.

Vystavení velkých savců smrtelným či subletálním dávkám organofosfátů nebo yperitu vyvolává extrémně dramatické klinické příznaky. Nervově paralytické látky ireverzibilně inhibují enzym acetylcholinesterázu, což vede k masivní akumulaci acetylcholinu na nervových synapsích. U neléčeného zvířete to způsobuje generalizované tonicko-klonické křeče, silnou salivaci, nekontrolovatelnou defekaci, tachykardii přecházející v bradykardii a především silnou vokalizaci spojenou s panickým únikem. V podmínkách střelnice Slunečná, kde se v širším perimetru pohybovaly hlídky Pohraniční stráže a lesní dělníci, by takové projevy intoxikace nepochybně vedly k prolomení utajení.

Aby VÚ 070 a dohlížející orgány Vojenské kontrarozvědky (VKR) tomuto riziku předešly, byla vyvinuta a aplikována striktní farmakologická potlačovací metodika. Cílem nebylo zvíře léčit, nýbrž jej imobilizovat a utlumit jeho vnější projevy před samotnou expozicí VCHL. Na základě dobových veterinárně-toxikologických poznatků byla zvířatům před zahájením zkoušky intravenózně nebo intramuskulárně podávána směs farmak tlumících centrální nervovou soustavu a motoriku. Tato premedikace obvykle zahrnovala:

Díky této potlačovací metodice zůstala zkušební kohorta skotu ležet na vytyčeném polygonu v naprosté tichosti. Autonomní nervový systém, který je primárním terčem organofosfátů, však zůstal funkční, což vojenským chemikům umožňovalo měřit vitální parametry (mióza, salivace, paralýza dýchacího svalstva) a určovat letalitu látek bez rizika vnějšího prozrazení experimentu.

Nejkritičtější fází celého experimentálního procesu byla následná likvidace kontaminovaného prostředí a kadáverů. Zatímco sarin je relativně těkavý a rozptýlí se, látky jako soman, VX a yperit vykazují vysokou persistenci; na vegetaci, půdě i zvířecí srsti mohou zůstávat toxické po dny až týdny. Způsob likvidace se řídil stupněm kontaminace a druhem použité látky, přičemž výkonnou složkou asanace byly specializované útvary, jako například 103. prapor chemické ochrany.

Postup likvidace byl rozdělen do tří na sebe navazujících stupňů:

Zabezpečení výzkumu bojových chemických látek vyžadovalo dokonalou koordinaci vícero vojenských i civilních orgánů, jejichž struktura odrážela tehdejší aparát Ministerstva národní obrany a Ministerstva vnitra. Zejména:

Historickou analýzu utajovaných zkoušek ve VVP Dobrá Voda zásadním způsobem potvrzují nedávné nálezy rozsáhlé ekologické zátěže v okolí Prášil, které jsou v přímém kauzálním vztahu k činnosti chemického vojska.

Na podzim roku 2020 došlo na území bývalé tankové střelnice k propadu stropu maskovaného podzemního bunkru. Průzkum objektu odhalil přes 200 silně zkorodovaných sudů a demižonů s chemikáliemi, mimo jiné s kyselinou chromsírovou, která se historicky používala právě k čištění a dekontaminaci laboratorního skla zasaženého chemickými látkami. Následné expertní analýzy a geofyzikální průzkumy (v gesci společnosti Dekonta) prokázaly masivní zamoření více než tisíce tun zeminy.

Analýza kontaminantů zcela odpovídá profilu asanačních prací po zkouškách NCHL:

Tento nález, jehož sanace je vyčíslena na více než 192 milionů Kč a má probíhat do roku 2028, prokazuje, že po ukončení experimentů na přelomu 80. a 90. let, nebo v souvislosti se zrušením VVP Dobrá Voda v roce 1991, chemické útvary neprovedly řádnou likvidaci nebezpečného odpadu. Místo toho byly asanační roztoky, zbytky dekontaminantů a zamořená zemina deponovány do podzemních úkrytů polygonu a ponechány osudu, zřejmě bez řádné dokumentace. Minimálně není v dnešní době veřejně známá. A to nás dostává k zásadní otázce dostupnosti historických záznamů, jejichž znalost může zásadním způsobem osvětlit rozsah rizik a ve výsledku i zpřesnit a zrychlit sanační práce.

Zkoumání výše popsaných operací vyžaduje precizní navigaci v archivech, neboť dokumenty podléhaly přísnému režimu utajení a často prošly řízenou skartací před rokem 1989. Pro rešerši byly identifikovány následující kritické archivní fondy a inventární celky.

Vojenský ústřední archiv spravuje primární armádní dokumentaci po roce 1945. Dokumenty o zkouškách na Slunečné nejsou sdruženy v jednom „případovém spise“, ale roztroušeny napříč fondy velitelství a ústavů.

Zajištění utajení a řešení krizových situací bylo v gesci Vojenské kontrarozvědky (3. správy SNB).

Archiv poskytuje záznamy o civilním krytí likvidace biologického materiálu.

Výzkum operací chemického vojska naráží na setrvalou neochotu státních institucí uvolňovat historickou dokumentaci, často obhajovanou odkazem na ochranu utajovaných informací nebo obchodního tajemství.

K prolomení této bariéry je nutné systematicky využít Zákon č. 106/1999 Sb. (o svobodném přístupu k informacím) ve striktní návaznosti na Zákon č. 123/1998 Sb. (o právu na informace o životním prostředí).

Zákon č. 123/1998 Sb. poskytuje badatelům extrémně silný nástroj. Dle § 8 odst. 4 a 5 tohoto zákona platí, že informace o působení činnosti na životní prostředí a informace, jejichž odepřením by hrozilo bezprostřední ohrožení zdraví, nelze odmítnout pod záminkou utajované informace či obchodního tajemství.

V kontextu nálezu stovek sudů s dioxiny a chlorovanými rozpouštědly na polygonu Slunečná se veškerá historická vojenská dokumentace týkající se asanace a testů NCHL v této lokalitě stává informací o životním prostředí s absolutní povinností zpřístupnění.

Navíc dle Zákona č. 412/2005 Sb. nelze plošně utajovat dokumenty starší 30 let, pokud pominul důvod jejich ochrany.

Pro úspěšné získání dat je nutné adresovat povinným subjektům relevantně formulované právní výzvy. Níže jsou uvedena příklady znění dotazů u kterých budou úřady obtížně nacházet právní oporu pro odmítnutí poskytnutí podkladů.

Právní základ: Zákon č. 106/1999 Sb., § 14, ve spojení se Zákonem č. 123/1998 Sb., § 2 a § 8. Znění dotazu: "Na základě zákona č. 106/1999 Sb. a zákona č. 123/1998 Sb. tímto žádám o zpřístupnění kopií historických dokumentů, hlášení a skartačních protokolů z působnosti Správy chemického vojska MNO, Velitelství VVP Dobrá Voda (VÚ 8180) a VÚ 070 z let 1952–1990.

Konkrétně žádám o:

a) Veškeré protokoly, zápisy a plány provádění vojskových i vědeckých zkoušek s bojovými chemickými látkami (organofosfáty typu sarin, soman, VX; yperit; látky typu BZ) prováděných na území střelnice Slunečná a v širším perimetru VVP Dobrá Voda.

b) Úplnou dokumentaci řešící logistiku, asanaci terénu a likvidaci biologického materiálu (živého skotu a kontaminovaných kadáverů) využitého při těchto zkouškách, včetně hlášení o spotřebě odmořovacích látek, chlorového vápna a plamenometných směsí.

c) Přístup k deníkům a operativním hlášením o mimořádných ekologických a bezpečnostních událostech, deponování asanačního materiálu do podzemních úkrytů (v přímé souvislosti se sanovaným bunkrem na Prášilech v letech 2020–2026) a případných únicích NCHL z let 1952–1991.

Důrazně upozorňuji, že případné odepření těchto informací z důvodu ochrany utajovaných skutečností je nezákonné, neboť požadované materiály jednoznačně naplňují definici informací o stavu a ohrožení životního prostředí, na které se vztahuje výjimka z utajení dle § 8 odst. 5 zák. č. 123/1998 Sb. Současně jde o dokumenty starší 30 let, u nichž pominul prvotní důvod klasifikace."

Právní základ: Zákon č. 106/1999 Sb., jakožto subjekt hospodařící s veřejnými prostředky a historický nástupce VÚ 070.

Znění dotazu: "Jakožto povinný subjekt dle zákona č. 106/1999 Sb. a odborný garant výzkumu NCHL v ČR vás žádám o poskytnutí historických metodických a výzkumných protokolů bývalého VÚ 070 Brno/Těchonín, které se týkaly testování chemických látek na biologických modelech (skot) v polních podmínkách horského terénu, jmenovitě VVP Dobrá Voda.

Zejména požaduji zpřístupnění farmakologických metodik pro premedikaci a tlumení zvířat (aplikace sedativ a myorelaxancií pro zamezení vokalizace před expozicí) a metodik následné terénní chemicko-termické likvidace kontaminovaných tkání.

Pokud tyto konkrétní materiály z let 1952–1990 prošly skartačním řízením, žádám podle zákona č. 499/2004 Sb. o předložení ověřených kopií příslušných skartačních protokolů, které jejich zničení exaktně dokládají."

Právní základ: Zákon č. 106/1999 Sb. a Zákon č. 123/1998 Sb.

Znění dotazu: "Žádám tímto o vyhledání, nahlédnutí a poskytnutí kopií z archivní spisové dokumentace (případně nahlédnutí do nezpracovaných fondů deponovaných v SOkA Klatovy) z evidence bývalého OÚNZ a veterinárních inspekcí ONV Klatovy za období 1960–1990.

Požaduji výpisy z hlášení o masových svozech, asanaci a kafilerní likvidaci skotu pocházejícího z katastrů obcí sousedících s bývalým VVP Dobrá Voda (Prášily, Hartmanice, Srní).

Zvláště pak žádám o protokoly dokumentující nestandardní hromadné úhyny skotu, které podléhaly utajenému režimu v součinnosti s orgány ČSLA (VÚ 8180) nebo orgány VKR.

Tyto informace mají přímý vztah k probíhajícímu řešení historické ekologické zátěže v regionu, a spadají tak pod režim poskytování informací o životním prostředí (zákon č. 123/1998 Sb.)."

POZNÁMKA EDITORA:

Tato zpráva se zaměřuje především na původ znečištění a historický kontext vzniku vojenského prostoru, přičemž vychází z níže uvedených veřejně dostupných zdrojů. Zjištěné informace jsme rovněž konzultovali s osobami, které měly možnost hovořit s pamětníky působícími v oblasti v době vzniku a počátečního provozu výcvikového a výzkumného střediska. Pro účely této zprávy jsme však zprostředkovaná svědectví nevyužili, neboť pamětníci již nežijí. Mezi událostmi v prostoru v 60. letech a v pozdější fázi jeho činnosti koncem 80. let existují značné rozdíly a proto i zpovědi pamětníků vykazují určité rozdílnosti. Až do případného odtajnění všech archivních spisů je proto nutné tuto zprávu chápat jako pokus o co nejvěrnější rekonstrukci části naší vojenské historie. Zbývá ještě hodně slepých míst, které je třeba vysvětlit. K tomu bude zapotřebí výrazně více času.

Máte-li zájem o pokračování, zanechte prosím komentář a zvažte podporu práce editorů.

Citovaná díla: