Článek
Když se dnes jde z Prášil směrem ke Křemelné, není snadné si představit, že zdejší lesy, louky a rašeliniště byly ještě ve druhé polovině 20. století součástí rozsáhlého vojenského prostoru. Vojenský výcvikový prostor Dobrá Voda vznikl v roce 1952 v pohraniční oblasti mezi Hartmanicemi, Prášily a státní hranicí s Bavorskem. Podle vojenského historika Pavla Minaříka měl přibližně 17 tisíc hektarů a využívaly jej především útvary 2. motostřelecké divize ze Sušice. Nacházela se zde tanková střelnice Slunečná, střelnice bojových vozidel pěchoty, pěchotní a dělostřelecká střelnice, cvičiště pro řízení bojových vozidel a ženijní cvičiště. Činnost prostoru byla ukončena k 31. říjnu 1991.
Vznik vojenského prostoru zasáhl také do osídlení celé oblasti. Prášily a okolní osady se po poválečném odsunu německého obyvatelstva ocitly v prostoru, který byl postupně uzavřen pro běžný život. Ústav pro studium totalitních režimů uvádí, že v Prášilech žilo v roce 1938 přes tisíc obyvatel, zatímco po uzavření oblasti jich zůstalo přibližně padesát. Okolní samoty a osady zanikaly a vojenskému využití ustupovaly i stavby, které s armádou původně neměly nic společného. Na konci 70. let byl například odstřelen kostel svatého Prokopa. Pomník v Prášilech dnes připomíná 32 zaniklých obcí a sídel Prášilska.
V některých případech zůstaly po původním osídlení jen stopy. Stodůlky, kdysi významná ves na svahu Křemelné, měly až čtyřicet stavení a více než pět set obyvatel. Národní park Šumava uvádí také přesný počet ovocných stromů, které zde podle historických podkladů rostly: 184 třešní, 10 višní, 102 jabloní, 23 hrušní a 12 švestek. Po vzniku vojenského prostoru se Stodůlky změnily ve střelnici a domy se staly cíli cvičné střelby.
Jiný osud potkal průmyslový areál ve Frauenthalu na pravém břehu Křemelné. V 19. století tam fungovaly čtyři brusírny, leštírny a fazetovny zrcadel, jejichž provoz skončil v roce 1932. Po vzniku vojenského prostoru v roce 1952 byly všechny objekty areálu srovnány se zemí. Dnes jsou na místě patrné například základy staveb, pozůstatek pilíře mostu a staré náhony.
Vojenské využití Dobré Vody ale mělo i méně viditelnou část. Patřil k němu také chemický výcvik. Vojenský ústřední archiv ve své ročence z roku 2011 popisuje takzvaná malá chemická cvičiště, která existovala v některých československých vojenských výcvikových prostorech. Sloužila k výcviku s použitím cvičných radioaktivních a chemických otravných látek. Mezi prostory, kde se podle tohoto archivního materiálu takové zařízení nacházelo, je výslovně uvedena Dobrá Voda. Ve výčtu látek spojovaných s tímto typem výcviku se objevují například tabun, sarin, yperit, difosgen, thiofosgen nebo bromkyan. Archivní materiál však dokládá existenci malého chemického cvičiště ve VVP Dobrá Voda, nikoli používání všech uvedených látek právě v tomto prostoru.
Podrobnější představu o charakteru prostoru poskytuje seznam jeho dalších zařízení. Podle Pavla Minaříka se u ženijního cvičiště Souš cvičilo s ostrými trhavinami a radioaktivními látkami. V prostoru fungovala také tanková střelnice Slunečná, střelnice bojových vozidel pěchoty, pěchotní a dělostřelecká střelnice a cvičiště pro řízení bojových vozidel. Nešlo tedy o jeden vojenský areál, ale o rozsáhlé území rozdělené na řadu výcvikových ploch, střelnic a dalších zařízení. Součástí prostoru byly také srubové tábory s kapacitou 1275 vojáků.
Konkrétní umístění chemického cvičiště je obtížnější určit. V pamětnických materiálech se objevuje označení „chemická plocha Dobrá Voda“. Jeden z pamětníků, který popisoval svůj výcvik v letech 1985 až 1987, vzpomínal na výcvik v maskách a ochranných oděvech. Jiný pamětník umísťoval plochu na kopec Staré pastvy nad Křemelnou. Jde ale o vzpomínkové prameny, nikoli o archivní mapový podklad, takže přesnou lokalizaci není možné bez dalšího pramene vydávat za jistou. Pamětnická svědectví tak mohou doplňovat archivní záznam, nikoli jej nahrazovat.
O ukončení činnosti Vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda rozhodla vláda ČSFR v září 1991; jeho činnost byla ukončena k 31. říjnu téhož roku. Některé následky jeho působení ale nezmizely spolu s ním. Oficiální geodata dnes v bývalém vojenském prostoru evidují plochy s rizikem výskytu nevybuchlé munice. Území je rozděleno do tří kategorií podle pravděpodobnosti výskytu a možného nebezpečí. U nejrizikovější kategorie se počítá s tím, že bez speciálně provedených prací zde nelze běžně provozovat zemědělskou, lesnickou ani stavební činnost a běžný přístup osob má být z daného prostoru vyloučen na 80 až 100 let. Podklad spravovaný Správou Národního parku Šumava vznikl vektorizací původního vojenského zákresu. Vojenské dědictví tedy v této části Šumavy není pouze předmětem historického výzkumu; v některých místech ovlivňuje i to, jak se v krajině smí pohybovat a hospodařit.
V roce 1991 byl vyhlášen Národní park Šumava a 31. října téhož roku byla ukončena činnost Vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda. Území se postupně otevřelo veřejnosti. Z krajiny, která byla po desetiletí uzavřená a z níž zmizela velká část původního osídlení, se postupně stalo chráněné území. Správa národního parku popisuje poválečný odsun obyvatelstva, vznik pohraničního pásma a vojenského prostoru Dobrá Voda jako důležité faktory, které vedly k vylidnění a následné přirozené obnově značné části území. Vojenský prostor tak přerušil tradiční způsob využívání krajiny a současně zanechal rozsáhlé území bez běžné výstavby a intenzivního hospodaření.
Proměnu krajiny lze sledovat například v okolí Křemelné. Na Malém Boru, v bývalém vojenském prostoru u silnice z Prášil na Keply, se dnes obnovují mokřady. Podle projektu LIFE for MIRES se zde v minulosti nacházely hluboké odvodňovací kanály a lokalita byla ovlivněna vojenským výcvikem i pohybem tanků. Dnes se část těchto zásahů odstraňuje a voda se má v krajině znovu zadržovat. V lokalitě Kameničná severně od Prášil je podle stejného projektu evidováno přibližně 10,5 kilometru odvodňovacích kanálů v rašelinné a podmáčené krajině.
Historie Dobré Vody tak nekončí zánikem vojenského prostoru. Po téměř čtyři desetiletí zde fungovalo rozsáhlé výcvikové území se střelnicemi, ženijními cvičišti a podle archivních materiálů také malým chemickým cvičištěm. Archivní prameny dokládají existenci tohoto zařízení, nikoli však používání všech chemických látek uváděných v dobových materiálech právě v prostoru Dobrá Voda. Po armádě zůstaly zaniklé vesnice, pozůstatky vojenských staveb i lokality, kde stát dodnes eviduje riziko nevybuchlé munice. Současně se z této části Šumavy stalo chráněné území, v němž se obnovují mokřady a další přírodní stanoviště. Dnešní podoba krajiny kolem Prášil je výsledkem několika různých období: původního osídlení, vojenského využití a následné ochrany přírody.
Zdroje:
https://armada.vojenstvi.cz/vase-dotazy/51.htm
https://www.vuapraha.cz/wp-content/uploads/2021/11/rocenka_2011a.pdf
ttps://geoportal.gov.cz/php/micka/record/basic/5f23c14f-b978-4558-ad39-075452638f05
https://plzen.rozhlas.cz/prasilsko-bylo-pred-revoluci-kvuli-vojenskemu-prostoru-dobra-voda-uzavrene-8942244
https://www.sumava-modravsko.cz/historie/zelezna-opona/vojensky-ujezd-dobra-voda
