Stíny studené války pod šumavským mechem: Skutečný rozsah kauzy Dobrá Voda leží v archivech

Pod vrstvami jehličí a mechu v bývalém Vojenském výcvikovém prostoru Dobrá Voda neleží pouhé prorezivělé sudy. Území ukrývá otisky drastických experimentů a doktríny totalitního vojensko-průmyslového komplexu. Ten se v rámci plánů Varšavské smlouvy intenzivně připravoval na apokalypsu jaderné a chemické války.

To, co stát dnes s vysokými náklady sanuje v lokalitě Slunečná u Prášil, není náhodně zapomenutá skládka. Jde o systémový důsledek výzkumu zbraní hromadného ničení. Pokud by se něčeho měla široká veřejnost domáhat, jsou to především informace o skutečném rozsahu operací. Ty leží hluboko v zaprášených archivech, nebo přímo v zamčených šuplících s označením tajné.

V sedmdesátých letech vládl v nepropustném lesním sektoru u Slunečné nedaleko Prášil nepřirozený klid. Na vytyčeném vojenském polygonu v nadmořské výšce přes devět set metrů ležely v pravidelných rozestupech desítky kusů hovězího dobytka. Zvířata se nehýbala a nevydávala žádné zvuky. Specialisté z Vojenského výzkumného ústavu 070 se sídlem v Brně jim ještě před expozicí bojovými plyny vpravili do krevního oběhu přesně dávkovanou směs sedativ a myorelaxancií.

Tato farmakologická clona měla chladný vojenský účel. Při zasažení nervově paralytickými látkami typu sarin, soman či VX dochází u teplokrevných organismů k masivním křečím a hrdelním projevům agónie. Může docházet i k panickým projevům, které ohrožují samotné výzkumníky. Paralyzovaný biologický model však postrádal schopnost pohybu i vokalizace. Tím bylo eliminováno riziko, že by akustický projev přilákal pozornost hlídek Pohraniční stráže či nepovolaných osob mimo vymezený perimetr.

Mezi nehybnými těly se v bezvětrných podmínkách pohybovaly výzkumné týmy v hermetických oblecích a ochranných maskách. Metodicky odebíraly tělesné tekutiny, měřily rychlost ireverzibilní dechové zástavy a verifikovaly výpočty letálních dávek.

Skot byl vybrán záměrně – jeho masivní tělesný povrch a objem plic umožňovaly expertům extrapolovat účinky chemického útoku na živou sílu protivníka. Polygon Slunečná fungoval jako živá laboratoř pro ověřování perzistence otravných látek a účinnosti nových odmořovacích receptur v reálném horském terénu.

A i když je dnes jen minimum žijících pamětníků jak ukazuje naše kompletní zpráva, je tento pokus o rekonstrukci děje poměrně přesným zachycením událostí, které se mohly v tomto vojenském prostoru odehrávat v prvních dekádách jeho fungování.

Vojenský výcvikový prostor Dobrá Voda, vedený pod krycím označením VÚ 8180, nevznikl v únoru 1952 jako běžné cvičiště. Na rozloze přesahující 17 000 hektarů bylo nuceně vysídleno a následně trhavinami a dělostřeleckou palbou fyzicky zlikvidováno 47 historických obcí a osad, včetně Stodůlek či Zadních Pašťů. Opuštěná kamenná sídla posloužila jako terče pro dělostřelectvo a těžkou techniku 2. motostřelecké divize Sušice.

Absolutní izolaci prostoru zajišťovala 7. brigáda Pohraniční stráže se sídlem v Sušici (VÚ 8842) v těsné součinnosti s operativními složkami Státní bezpečnosti. V tomto geografickém a informačním vakuu hrozilo civilistovi při vstupu do zakázaného pásma zastřelení. Správa chemického vojska Ministerstva národní obrany zde proto zřídila své nejspeciálnější výzkumné polygony.

Specifické podnebí Šumavy s vysokou půdní vlhkostí a nízkými teplotami totiž poskytovalo ideální podmínky pro testování odolnosti chemických látek v extrémním klimatu.

Současný veřejný narativ, přiživovaný senzačními odhaleními, utrpěl představou podzemních kavern naplněných tisíci litry čistého plynného yperitu a informacemi o bezprostředním ohrožení života občanů.

Tato časovaná ekologická bomba již tiká dekády a fyzikálně-chemická realita je odlišná. Většina organofosfátových bojových látek i vesikantů podléhá v kyselé a vlhké šumavské půdě vlivem hydrolýzy postupné degradaci. Státní úřad pro jadernou bezpečnost potvrdil, že v lokalitě neleží aktivní chemické zbraně připravené k použití. To potvrdily i průzkumy a rozbory provedené za minulé vlády.

Zásadní environmentální hrozbu na Slunečné představuje jak uložený materiál, tak sekundární toxická zátěž vzniklá drastickými asanačními postupy samotné armády.

Výzkumné jednotky po dokončení pokusů pálily kontaminovaná těla zvířat přímo v zákopech plamenometnými směsmi a napalmem, přičemž k odmořování masivně používaly chlorové vápno. Při teplotách pod 1 200 °C tak docházelo k masivní tvorbě polychlorovaných dioxinů a furanů. Tyto sloučeniny patří k nejsilnějším známým karcinogenům a v půdním substrátu přetrvávají dlouhodobě bez podstatného poločasu rozpadu.

V místě podzemních bunkrů byly dále identifikovány vysoké koncentrace kyseliny chromsírové používané k čištění laboratorního skla, rezidua rtuti, anorganického arsenu a chlorovaných rozpouštědel.

Právě chlorovaná rozpouštědla představují časovanou rozbušku. Při případném lesním požáru se totiž pyrolyticky rozkládají za vzniku vysoce toxického plynného fosgenu.

Plánovaná sanace lokality naráží na bariéry, které znemožňují standardní stavební či ekologické postupy. Areál sloužil dekády jako dopadová plocha dělostřelecké střelnice Prášily, takže se v půdním profilu nachází nekontrolované množství nevybuchlé munice. Při opuštění prostoru armádou v roce 1991 byla podzemní testovací zařízení zasypána těžkou technikou bez dostupné dokumentace. Pokud dokumentace někde existuje, pravděpodobně leží v historických archivech nebo v utajovaných zprávách z tehdejší doby.

Geofyzikální průzkum však naráží primárně na limity kovových šrapnelů a velkého množství odpadu v půdě, které znemožňují odlišit běžnou suť od zkorodovaných sudů s nebezpečným odpadem.

Průzkumné práce v roce 2023 odhalily kromě kontaminované zeminy v místě zásahu protipěchotní minu. Jakýkoliv terénní výkop vyžaduje přítomnost pyrotechnické služby a přísné bezpečnostní protokoly. Z každého zásahu se tak stává operace srovnatelná s prací v minovém poli.

Přestože sudy leží v zemi zasypané dekády, případ získal nový rozměr v září 2026. Ministr životního prostředí Igor Červený veřejně vystoupil s informací o nálezu 200 sudů a přibližně 1 000 tun kontaminované zeminy. Stav označil za přírodní katastrofu a ohrožení života občanů předchozí vládou, konkrétně ministrem Petrem Hladíkem. Další neopatrná prohlášení politiků pak vedla k prozrazení lokality, která byla z bezpečnostních důvodů utajovaná, a k šíření dezinformací o bezprostředních rizicích.

Následný pokus o zrychlené přímé zadání zakázky na sanaci firmě Dekonta však narazil jak na veto premiéra Andreje Babiše, tak na logickou hradbu otázek veřejnosti i novinářů. Důvodem byla neprůhlednost zrychleného postupu a možný střet zájmů.

Neodbornou a špatně řízenou krizovou komunikací Motoristů se dostala na světlo světa dekonstrukce dějů, která rozbila i původní komunikační linku ministerstva – tedy že předchozí vláda ohrozila občany tím, že vůbec nekonala. Politická přestřelka mezi současným vedením rezortu a bývalými ministry doložila, že v lokalitě probíhaly dílčí sanace již od propadu bunkru v roce 2020.

Je však potřeba férově poznamenat, že také obranná strategie bývalého ministra životního prostředí Hladíka má své trhliny.

Především jeho tvrzení, že tato „obdobná zátěž je běžná“ (viz vložené video), naznačuje snahu bagatelizovat situaci za jeho působení. Průzkumy, naše předchozí zpráva o historii lokality i fotografie přímo na webu MŽP dokládají, že jde o jedinečnou směs toxického koktejlu a rizika výskytu výbušnin. Z fotografií dokládající únik látek ze sudů je zřejmé, že dochází k únikům při manipulaci, protože sudy jsou za hranicí své životnosti. Většinu objemové zátěže sice tvoří původní dekontaminanty, v půdě a suti ale leží i samotné ampule původních látek neznámého původu. Práce je proto velmi nebezpečná a vyžaduje neustálý zásah v chemických oblecích a maskách. Zda je tato kombinace skutečně něco běžného, necháme na posouzení čtenáře a voliče.

Paradoxem celé kauzy zůstává, že politické „propálení“ přesných souřadnic objektu přinutilo stát okamžitě nasadit fyzickou ostrahu Policií ČR. Snaha zabránit vstupu hledačů válečných artefaktů tak přinesla dodatečné mandatorní výdaje, které účet pro daňového poplatníka dále prodražily.

Jedno je jisté: bude to drahé a v rozpočtu bude nutné najít potřebné prostředky. To je nepochybně jeden z důvodů, proč předchozí vlády tento problém po dekády odkládaly. Jak dlouho se o něm vědělo, lze dnes těžko říci. Je třeba odtajnit dokumenty. Zároveň nikde není veřejně známá doba skladování a životnost sudů. Je možné, že co nebylo problém před deseti lety, je dnes ekologickou katastrofou. Médii skloňovaná částka 200 milionů korun pak není vystavená faktura, ale transparentně vyčíslený odhad maximálního rozsahu prací. U sanací jde o běžný postup a platba probíhá podle skutečného plnění.

Nezáleží na tom, zda práce nakonec provede armáda, nebo veřejně vysoutěžená společnost – peníze z rozpočtu zmizí v obou případech. Armáda na to bude muset vyčlenit prostředky, zřejmě jen z jiné rozpočtové kapitoly. Z jaké, to se teprve uvidí. Tvářit se, že to armáda udělá zdarma, můžeme, ale půjde jen o další kapitolu v předvolební politické bitvě.

Otevření kauzy dalo veřejnosti příležitost nahlédnout nejen do příručky „Jak nedělat krizovovou komunikaci“. Lidé se mohou díky zveřejnění ptát na délku zametání problému pod šumavský mechový koberec, zjišťovat rozsah skutečných aktivit ve vojenském prostoru a seznámit se s vlastní minulostí. Jde o praktiky, které dnes označujeme za týrání zvířat, avšak metodiky vznikaly v době, kdy svět čelil hrozbě nukleární katastrofy a děti ve školách trénovaly nasazování plynových masek pod lavicemi.

Na Dobré Vodě nepochybně probíhaly experimenty, které dnes můžeme označit za šílené. Paradoxně však právě i na těchto eticky kontroverzních experimentech z doby studené války vyrostlo renomé českých vojenských chemiků. Dnešní 31. pluk radiační, chemické a biologické ochrany v Liberci požívá vysoké uznání v rámci NATO i díky metodickým poznatkům získaným v náročných podmínkách šumavských polygonů.

Kauza Dobrá Voda tak dává společnosti příležitost přestat redukovat historické škody na předvolební slogany a čelit stínům minulosti s odbornou přesností.

Klíčový veřejný zájem v kauze Dobrá Voda spočívá v úplném zpřístupnění historické a vojenské dokumentace, protože teprve po odhalení celého rozsahu výzkumu a experimentů bude celá debata věcná.

Státní orgány nemohou v tomto případě již dále argumentovat vojenským tajemstvím. Zákon o právu na informace o životním prostředí (č. 123/1998 Sb., konkrétně § 8 odst. 4 a 5) v součinnosti se zákonem o svobodném přístupu k informacím (č. 106/1999 Sb.) jasně stanoví, že odepření informace je protiprávní, pokud požadované údaje vypovídají o úniku chemických látek nebo rizicích pro lidské zdraví.

Informace může požadovat každý novinář i občan. Jsou však bohužel roztroušeny a tak jejich získání vyžaduje čas. A kde hledat?

Přečtěte si naši kompletní zprávu Historie, provoz a utajované experimenty na chemickém polygonu Prášily – Slunečná v letech 1952–1990.

Najdete v ní nejen zajímavou historii vojenského prostoru, ale i seznam orgánů zapojených do operací na jeho území, odkazy na konkrétní archivy a vzory žádostí o zpřístupnění informací.

Věříme, že kauza otevře ještě mnohé zapomenuté příběhy naší minulosti. Možná nakonec nebude nejdražší sanace ekologických škod, ale kolektivního svědomí a vyrovnání se s vlastní minulostí.

Máte-li zájem o pokračování, napište si o něj do komentářů. Zvažte také podporu práci našich editorů, kteří věnují kontrole a revizím řadu hodin.

Zákon č. 123/1998 Sb., https://e-sbirka.gov.cz/sb/1998/123/1998-07-01