Hlavně ať to nespadne pod stůl

Palivo zadarmo, emise žádné, hluk žádný a závislost na podivných zemích také žádná. Větrná elektrárna je zkrátka dokonalá — stačí se dívat od paty stožáru vzhůru a na nic dalšího se neptat.

Není vhodné zjišťovat, odkud pocházejí suroviny pro výrobu lopatek, ocelových konstrukcí, generátorů, bateriových úložišť a přenosových soustav. Není žádoucí připomínat, že elektřinu je nutné dodávat i tehdy, když nefouká. A už vůbec se nehodí mluvit o tom, že geopolitická závislost instalací větrníku nezmizí. Pouze se přesune k jiným surovinám, technologiím, výrobcům a obchodním trasám.

Jádro, voda, vítr i slunce mají v budoucím energetickém mixu své místo. Otázkou však není jejich samotná existence, ale způsob, jakým se o jejich využití rozhoduje. Prioritu v tomto případě nemají technické parametry a místní podmínky, ale naopak marketingová hesla a obecní penězovody. Mediální parodie a na obranu proti větrníkům se navíc zhostily příslušníci páté kolony a racionálně pojatý odpor vůči akceleračním zónám a následující masivní výstavbě VTE je tak znemožněn, neboť veřejnost je doslova zahlcena propagandistickými výlevy obou pólů společnosti.

Zákon č. 249/2025 Sb. o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie je platnou součástí českého právního řádu. Zavádí akcelerační oblasti, jejichž smyslem je podle samotného zákona urychlit využívání obnovitelných zdrojů energie. Tvrzení, že vymezení akcelerační oblasti ještě neznamená, že se v ní bude něco stavět, je proto formálně pravdivé asi stejně jako představa, že vybudování nádraží ještě neznamená příjezd vlaku. Samozřejmě že nemusí přijet. Jen poněkud uniká, proč stát nádraží stavěl, zakresloval koleje a měnil jízdní řád.

Když jsem před přijetím této legislativy upozorňoval, že se zásadně mění pravidla územního rozvoje a vztah mezi státem, obcemi a investory, působilo to na mnohé asi jako hlášení o přistání UFO. Politici napříč spektrem měli jiné starosti. Hlavně bylo nutné všechno včas schválit, aby to před volbami „nespadlo pod stůl“.

Nyní se projednává také rozsáhlá novela stavebního zákona vedená jako sněmovní tisk 67. K 11. červnu 2026 prošla návrhem do třetího čtení a poslanci k ní předložili přibližně 130 pozměňovacích návrhů. Nejde tedy o zákon, který by měl začít platit až někdy v roce 2027 nebo 2028, jak naznačovaly některé facebookové příspěvky, ale o stále probíhající legislativní proces, jehož konečná podoba zatím není uzavřena.

Odborné organizace přitom upozorňují, že návrh může přinést další složitosti a že byl předložen bez standardního mezirezortního připomínkového řízení a hodnocení dopadů. Až se bude výsledná úprava zavádět do praxe, může se ještě ukázat, že na digitalizaci stavebního řízení budeme vzpomínat skoro s něhou.

Co k tomu dodat? Snad jen oblíbené plzeňské „Umbrtko ať!!!“

Odpůrci větrných elektráren se po dlouhé měsíce dozvídali, že jsou dezoláti, šiřitelé strachu, lidé neschopní pochopit moderní energetiku nebo sobečtí obyvatelé venkova, kteří chtějí elektřinu, ale nechtějí se podílet na její výrobě. Veřejná debata se smrskla na jednoduchou trojčlenku: kdo podporuje každý předložený projekt, je odpovědný Evropan. Kdo se ptá na rozměry turbín, vzdálenost od domů, hluk, přístupové komunikace, krajinný ráz, vlastnické vztahy nebo budoucí odstranění zařízení, je podezřelý chcimír a dezolát.

Jenže větrné elektrárny nejsou bezhmotné vrtulky z reklamního letáku. Jsou to průmyslová zařízení s konkrétními rozměry, základy, příjezdovými cestami, infrastrukturou a provozními důsledky. Například malé starší větrníky nad Ostružnou nelze mechanicky srovnávat s moderními průmyslovými turbínami o výšce přesahující dvě stě metrů. Obojí se sice otáčí ve větru, ale tím podobnost v podstatě končí.

Stejně zavádějící je pohádka o energetice bez geopolitiky. Evropa může snížit spotřebu fosilních paliv a současně zvýšit závislost na dovozu technologií, kovů, baterií a dalších průmyslových vstupů. To není argument proti obnovitelným zdrojům. Je to argument proti jejich infantilní prezentaci jako energie bez surovin, průmyslu a zahraničních dodavatelů.

Opačný tábor pro změnu nabízí pseudovědecké zkratky. Například tvrzení, podle něhož větrné elektrárny v Německu a dalších státech západní Evropy způsobují český srážkový deficit tím, že odebírají energii větru a mění proudění nad kontinentem. Bez modelových výpočtů, meteorologických dat a recenzovaného výzkumu je to hypotéza, nikoli prokázaná příčina sucha.

Právě takové spekulace následně usnadňují práci propagandistům. Ti mohou všechny kritiky větrné energetiky naházet do jednoho pytle s klimatickými konspirátory a nemusí odpovídat na věcné otázky.

Zvláštní roli v této komedii hrají politická uskupení, která se k odporu proti větrníkům přidala teprve ve chvíli, kdy zjistila, že se na tématu dají sbírat protestní hlasy. Část rudohnědé politické scény dnes před kamerami chrání českou krajinu, přestože skutečné legislativní rozhodnutí už dávno padlo. Její odpor proto často připomíná pyromana, který po založení požáru pořádá tiskovou konferenci proti kouři.

Výsledek je dokonale absurdní. Člověk, který kritizuje konkrétní parametry projektu, může dostat nálepku chcimíra a ezonácka jen proto, že nejviditelnějšími odpůrci větrníků jsou momentálně političtí obchodníci se strachem. Věcná kritika se tak neposuzuje podle svého obsahu, ale podle toho, kdo někde jinde pronesl podobnou větu.

Nejveselejší část příběhu začíná v okamžiku, kdy komunální politici objeví obchodní model větrné elektrárny.

Najednou se krajina nepřepočítává na horizonty, vzdálenosti od obydlí nebo dlouhodobé dopady. Přepočítává se na chodníčky, opravenou náves, nové lampy, lavičky a několik milionů korun ročně do obecní pokladny. Na prezentaci investora vypadají čísla nádherně. Věž stojí, rotor se točí a obecní účet se plní prakticky sám.

V Maletíně na Šumpersku již fungují tři větrné elektrárny a investor připravoval další tři. Obec měla s investorem uzavřenou smlouvu o společném podniku, která podle dřívějších vyjádření společnosti mohla obci přinášet přibližně 3,5 milionu korun ročně z jedné věže. Obyvatelé však v referendu konaném 28. června 2026 další výstavbu odmítli. Obec se tak ocitla mezi výsledkem referenda a dříve uzavřenými smluvními závazky.

To je téměř učebnicový příklad komunálního plánování: nejprve se připraví smlouva, potom se zjistí, že v obci žijí lidé, a nakonec se překvapeně řeší, zda náhodou nemají také vlastní názor.

Referendum mělo samozřejmě přijít před podpisem dlouhodobého smluvního závazku. Ne až poté, co může obci při změně postoje hrozit spor nebo sankce. Jenže v době podpisu zřejmě vypadala vidina pravidelného příjmu příliš lákavě. Chodníčky se již leskly v dálce a lavičky skoro samy vyrůstaly ze země.

Podobně opožděné procitnutí sledujeme i v dalších regionech. V Libereckém kraji původní návrh počítal s pěti oblastmi pro větrné elektrárny na Semilsku a v Ralsku. Po odporu kraje a dotčených obcí ministerstvo oznámilo, že počítá s jejich vypuštěním. Krajští politici si výsledek začali připisovat jako vlastní úspěch, zatímco místní iniciativy namítaly, že obecná připomínka kraje nebyla hlavním důvodem změny. Jisté je alespoň to, že navrhované lokality vyvolaly odpor právě proto, že jejich vymezení nebylo předem dostatečně projednáno s dotčenými obcemi.

Proti navrženým oblastem se postavily také více než dvě desítky obcí na jihu Plzeňska. Starostům vadí chybějící diskuse, zásah do krajiny a možnost rozsáhlé výstavby v území mezi Radyní, Zelenou Horou, Úhlavou a Úslavou.

Najednou všichni požadují dialog. Kraje chrání samosprávu, starostové chrání krajinu, poslanci žádají rozvahu a média objevují obavy obyvatel venkova. Ještě nedávno přitom titíž obyvatelé poslouchali, že přehánějí a brání pokroku.

Český občan je vůbec pozoruhodná bytost. Dokud se projednává zákon, který může změnit jeho okolí na desítky let, má důležitější práci. Zákony jsou přece složité, paragrafy nudné a energetická politika vzdálená. Navíc jej politici ujišťují, že všechno dobře promysleli.

Když někdo předem varuje, že se mění vztah mezi státem, investorem, obcí a vlastníkem pozemku, bývá považován za podivína. Když píše poslancům, dozví se, že je nutné návrh rychle přijmout, aby „před volbami nespadl pod stůl“. Když zákon začne produkovat konkrétní projekty, občan se probudí, rozhlédne se po horizontu a rozhořčeně se zeptá: Kdo tohle schválil?

No přece jeho volení zástupci bez zájmu voliče, který měl v době projednávání zákona mnohem důležitější starosti. Právě tady se nabízí nepříjemná, ale legitimní otázka: zaslouží si občan volební právo, pokud jej fakticky nevykonává odpovědně?

Možná by nebylo od věci otevřít debatu o tom, zda by výkon volebního práva neměl být spojen alespoň s minimální znalostí toho, o čem se rozhoduje. Ne ve smyslu elitářského vylučování, ale jako základní test orientace v tématech, která mají přímý dopad na život společnosti. Pokud totiž žádný takový mechanismus neexistuje, zůstává prostor otevřený pro manipulaci ať už ze strany politiků, nebo médií, která dokážou kolem zásadních legislativních změn vytvořit účinnou informační clonu.

Bez elementární informovanosti voliče se totiž demokratický proces snadno mění v marketingovou soutěž, kde rozhoduje emoce, slogan a mediální obraz, nikoli obsah zákonů. Pprávě v takovém prostředí mohou bez většího odporu vznikat normy typu zákona č. 249/2025 Sb., jejichž skutečné dopady si veřejnost uvědomí až ve chvíli, kdy se začnou materializovat v krajině.

Možná tedy problém není jen v politicích, kteří hlasují, ani v médiích, která nevysvětlují, ale i v občanech, kteří se spokojí s tím, že rozhodují bez znalosti věci. Dokud se tento vztah nezmění, bude se historie „nespadnutí pod stůl“ opakovat znovu a znovu.

Autor: Martin Cikán

Česká republika (2025) Zákon č. 249/2025 Sb., o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie a o změně souvisejících zákonů. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2025-249 [cit. 1. 7. 2026].

Česká republika (2025) Nařízení vlády č. 507/2025 Sb. o stanovení území, na kterých nelze vymezovat akcelerační oblasti. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2025-507 [cit. 1. 7. 2026].

Česká televize (2026) „Sněmovna propustila do třetího čtení koaliční novelu stavebního zákona“, ČT24, 11. června. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/snemovna-jedna-o-novele-stavebniho-zakona-374459 [cit. 1. 7. 2026].

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (2026) „Stavební inženýři důrazně varují před přijetím 13. novely NSZ“. Dostupné z: https://www.ckait.cz/stavebni-inzenyri-durazne-varuji-pred-prijetim-13-novely-nsz-tisk-670 [cit. 1. 7. 2026].

Ekolist.cz (2026) „Liberecký kraj uspěl s připomínkami, zóny pro větrné elektrárny v mapě nebudou“, 3. června. Dostupné z: https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/liberecky-kraj-uspel-s-pripominkami-zony-pro-vetrne-elektrarny-v-mape-nebudou [cit. 1. 7. 2026].

iROZHLAS (2026) „Akcelerační zóny pro větrníky v Libereckém kraji zřejmě nebudou“, 4. června. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/akceleracni-zony-pro-vetrniky-v-libereckem-kraji-zrejme-nebudou-obce-na-semilsku_2606041432_ntu [cit. 1. 7. 2026].

Liberecký kraj (2026) „Liberecký kraj podává připomínky k akceleračním zónám“, 11. května. Dostupné z: https://www.kraj-lbc.cz/aktuality/liberecky-kraj-podava-pripominky-k-akceleracnim-zonam-n589990.htm [cit. 1. 7. 2026].

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (2026) Sněmovní tisk 67: Novela stavebního zákona. Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?T=67&o=10 [cit. 1. 7. 2026].

Monarchistické noviny (2026) „Donkichot potkává samé obchodní zástupce“. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-donkichot-potkava-same-obchodni-zastupce-272526 [cit. 1. 7. 2026].

Monarchistické noviny (2025) „Zákon 249/2025 Sb.: Znásilnění evropského nařízení v přímém přenosu“. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-zakon-249-2025-znasilneni-evropskeho-narizeni-v-primem-prenosu-257345 [cit. 1. 7. 2026].

Monarchistické noviny (2025) „Když energetice vládne PR: Komora OZE v české debatě“. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-kdyz-energetice-vladne-pr-komora-oze-v-ceske-debate-204431 [cit. 1. 7. 2026].

Monarchistické noviny (2025) „Větrníky nejsou dogma. Dogma je způsob, jakým se prosazují“. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-vetrniky-nejsou-dogma-dogma-je-zpusob-jakym-se-prosazuji-237161 [cit. 1. 7. 2026].

Monarchistické noviny (2025) „Vítr, který rozděluje venkov: české obce říkají větrníkům ne“. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-vitr-ktery-rozdeluje-venkov-ceske-obce-rikaji-vetrnikum-ne-204441 [cit. 1. 7. 2026].

Monarchistické noviny (2025) „Bateriové království“. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-bateriove-kralovstvi-257339 [cit. 1. 7. 2026].

Monarchistické noviny (2025) „Volební program Koruny České: Energetika“. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-volebni-program-koruny-ceske-energetika-185479 [cit. 1. 7. 2026].