Článek
Na Staroměstském náměstí se opět demonstrovalo, politici se opět pohoršovali, aktivisté opět zachraňovali demokracii a sociální sítě opět zachraňovaly náš stát před těmi, kteří právě zachraňovali demokracii. Český politický cirkus tak během svátku svatého Václava nabídl další představení. Pozoruhodné na něm je především to, že se vlastně nic mimořádného nestalo.
Milion chvilek pro demokracii svolal na 28. září na Staroměstské náměstí demonstraci „Václave, svobodu udržíme!“. Organizátoři ji spojili s Dnem české státnosti, stavem Česka a především s blížícími se komunálními a senátními volbami. Účastníky chtěli přesvědčit, aby přišli k volbám, zabránili vládním stranám získat většinu v Senátu a v komunálních volbách nehlasovali pro kandidáty, které organizátoři řadí mezi populisty a extremisty.
A právě zde začíná být představení zajímavější než jeho program.
Komunální politika má totiž jednu nepříjemnou vlastnost: je komunální. Starosta nevyjednává mír na Ukrajině, místostarosta nehlasuje o důvěře vládě a obecní zastupitelstvo obvykle nerozhoduje o geopolitické orientaci střední Evropy. Zabývá se kanalizací, územním plánem, školkou, chodníkem, obecním majetkem, dopravou, odpady a rozpočtem. Člověk přitom může být ve vysoké politice přesvědčeným příznivcem vlády a současně mít ve své obci dobrého starostu z opoziční strany.
Právě tato banalita je jednou z věcí, které se z českých komunálních voleb pravidelně pokoušíme odstranit.
Místo souseda, kterého známe dvacet let a který dokázal opravit školu, tak dostáváme malého Babiše, malého Rakušana, malého Fialu, malého Okamuru či jinou zmenšeninu některé postavy z pražského politického jeviště. Místní kandidát přestává být člověkem, kterému svěříme správu několika ulic, a stává se pěšákem v gigantické bitvě o charakter našeho státu. Jestli dobře zná rozpočet obce, ví, kudy vede kanalizace, nebo dokáže sehnat dotaci na opravu hasičárny, začíná být skoro podružné. Hlavně aby stál na správné straně dějin.
Absurdnost tohoto přístupu je ještě viditelnější ve velkých městech. Po všem tom celostátním burácení může nebohý volič snadno nabýt dojmu, že mezi jednotlivými stranami zejí ideologické příkopy, přes které lze komunikovat nanejvýš pomocí polního telefonu. Pak se podívá na vlastní radnici a zjistí, že politici prezentovaní na celostátní scéně téměř jako existenční nepřátelé spolu docela spořádaně sedí v jedné koalici, schvalují rozpočet a dohadují se nad územním plánem.
Jak jsme ostatně ukazovali už v článku Radnice bourají stranické příkopy, komunální koalice běžně vytvářejí kombinace, které by v kulisách celostátní politiky působily téměř kacířsky. V Plzni například po volbách roku 2018 vznikla koalice ODS, ANO, TOP 09 a ČSSD, zatímco po volbách roku 2022 vedení města vytvořily ANO, Piráti, STAN a PRO Plzeň. Radnice tak připomínají, že místní politika se mnohem častěji řídí konkrétními problémy, osobními vztahy a schopností spolupracovat než televizní představou věčného střetu dobra se zlem.
Milion chvilek tento způsob uvažování nevynalezl. Tentokrát jej pouze předvedl v mimořádně čisté podobě. Organizace, která sama varuje před populismem, svolala před komunálními volbami velkou politickou manifestaci, rozdělila kandidáty podle celostátních politických kategorií a vyzvala občany, aby podle nich uvažovali také při rozhodování o správě svých obcí.
Zda takovou politickou komunikaci označíme za populistickou, je věcí definice a argumentace. Jisté je, že komunální politika tím opět dostává náklad ideologických kufrů, které si původně vůbec balit nepotřebovala.
V manéži už jsou všichni
Bylo by ovšem mimořádně pohodlné svalit celý problém na chvilkaře. Český politický cirkus má podstatně větší ansámbl.
Jedni svolávají demonstraci proti populistům. Druzí odpovídají, že skutečnými populisty jsou organizátoři demonstrace. Vládní politici vysvětlují, že opozice pouze vyrábí chaos. Opozice vysvětluje, že vláda ohrožuje demokratické instituce. Aktivisté mobilizují občanskou společnost. Odpůrci aktivistů mobilizují proti aktivistům. Poslanci se chystají hlasovat, komentátoři komentovat a internet se připravuje k tradičnímu výkonu funkce největší české psychiatrické skupinové terapie.
Do této části představení patří také reakce šířená na Facebooku skupiny Mediální strážce, která představuje demonstraci a související opoziční aktivity jako další fázi koordinovaného politického tlaku. Pro náš účel není podstatné přijmout její interpretaci jako objektivní popis událostí. Podstatné je, že dokonale zapadá do stejného mechanismu: jedna část politického prostoru bije na poplach před druhou a druhá okamžitě odpovídá poplachem před první.
A publikum má opět na výběr, které šapitó navštíví.
Přitom se odehrává cosi téměř komického. Všichni bojují proti populismu těch ostatních. Jedni zachraňují demokracii před Babišem, druzí demokracii před jejími samozvanými zachránci, další svobodu před progresivisty a progresivisté Česko před extremisty. Každý má svého padoucha, svůj poslední rozhodující zápas a zpravidla také svoji představu, že právě nadcházející volby budou osudovější než všechny volby předchozí.
A co když chceme jen zvolit zastupitelstvo?
Největší obětí tohoto představení nakonec nemusí být vláda ani opozice. Může jí být samotná komunální politika.
Volby do obecních zastupitelstev mají proti sněmovním volbám jednu velikou výhodu. Politická abstrakce v nich naráží na konkrétní zkušenost. Kandidáta můžeme znát osobně. Můžeme vědět, jak hlasoval v zastupitelstvu, zda chodí na jednání, co udělal pro obec a zda je schopen spolupracovat s lidmi, jejichž stranickou legitimaci by si doma nepověsil ani na toaletu.
Právě proto je poněkud absurdní dělat z komunálních voleb referendum o Andreji Babišovi, Milionu chvilek, Petru Fialovi nebo kterékoli další postavě celostátního politického seriálu. Zvlášť když může volič po návratu z velkého zápasu za záchranu Česka zjistit, že místní představitelé znesvářených táborů spolu už několik let bez větších obtíží spravují jeho radnici.
Česko kvůli jedné demonstraci nepadlo. Demokracie nebyla na Staroměstském náměstí ani zachráněna, ani zavražděna. Politické strany budou dál dělat politiku, opoziční poslanci budou používat nástroje opozice, vláda bude tvrdit, že vládne dobře, a aktivisté budou vysvětlovat, proč je právě nyní nezbytné aktivizovat občany.
Cirkus tedy pokračuje.
Bylo by jen příjemné, kdyby alespoň při komunálních volbách nechal na chvíli volné jeviště lidem, kteří chtějí rozhodnout, kdo jim příští čtyři roky opraví silnici, postaví školku a uhlídá obecní rozpočet.
Autor: Martin Cikán
Použité zdroje
ČESKÁ TELEVIZE / ČTK (2026). „Milion chvilek v Praze demonstruje za účast ve volbách a proti populistům“. ČT24, 28. září 2026. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/milion-chvilek-v-praze-demonstruje-za-ucast-ve-volbach-a-proti-populistum-378031 [cit. 29. 9. 2026].
ČESKÝ ROZHLAS (2026). „Milion chvilek zaplnil Staroměstské náměstí. Spolek vyzval k účasti ve volbách a kritizoval Babišovu vládu“. iROZHLAS.cz, 28. září 2026. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/milion-chvilek-zaplnil-staromestske-namesti-spolek-vyzval-k-ucasti-ve-volbach-a_2609281745_ape [cit. 29. 9. 2026].
MEDIÁLNÍ STRÁŽCE (2026). „Milion chvilek pro fašismus zneužil svátek svatého Václava. Koordinovaný útok pokračuje ve Sněmovně i na internetu“. Facebook, 28.–29. září 2026. Dostupné z: https://www.facebook.com/photo/?fbid=122191864154841211&set=gm.1414435320841166&idorvanity=1391359943148704 [cit. 29. 9. 2026].
Martin Cikán (2026). „Radnice bourají stranické příkopy“. Monarchsitické noviny - Médium.cz, 22. září 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-radnice-bouraji-stranicke-prikopy-323583 [cit. 29. 9. 2026].
