Článek
Vedení bez technického diplomu
V čele Komory OZE stojí osoba, která – jemně řečeno – nemá klasické technické vzdělání ani hlubokou inženýrskou praxi v energetice. Předseda Komory je absolventem průmyslové školy a nikoli energetické fakulty; jeho odborný životopis tvoří hlavně dvě dekády působení v oblasti obnovitelných zdrojů, nikoli konstrukce elektrárenl. To samo o sobě nemusí být hřích – vždyť energii lze propagovat i bez inženýrského titulu. Přesto je to pozoruhodný paradox: v zemi plné špičkových energetiků a techniků vede jednu z nejhlasitějších energetických organizací člověk bez formálního technického diplomu v oboru. Možná právě díky tomu není svázán kabely odborného žargonu a umí srozumitelně mluvit k politikům i veřejnosti. Ale nabízí se otázka: nechybí v této roli přece jen trochu té technické pokory a hlubšího porozumění fyzikálním zákonům energetiky?
Politika a PR namísto odbornosti
Při pohledu na aktivity vedení Komory OZE je zřejmé, že těžiště jejich práce leží spíše v politice a public relations než v technických inovacích. V kancelářích Komory se nejspíš častěji rodí tiskové zprávy a legislativní návrhy než nové návrhy zapojení turbín. Vedení Komory tráví čas na ministerských pracovních skupinách, konferencích a v médiích – zastupuje sektor před státní správou a lobbuje za dotace či příznivé zákonyl. Jistě, to vše je důležité, ale nelze si nevšimnout, že vítr v plachtách této organizace nefouká z laboratoří a vývojových center, nýbrž z jednacích sálů a tiskových konferencí. Obnovitelné zdroje jsou tu často komunikovány jako politický program či marketingový produkt, který je třeba vnutit veřejnosti a vládě, namísto střízlivé debaty o kilowatthodinách, účinnosti a stabilitě sítě. Technická stránka – od akumulace energie po regulaci přenosové soustavy – tak v rétorice ustupuje do pozadí, zatímco vpředu září líbivé slogany o zelené budoucnosti.
Stejný hlas za Babiše i za Fialy
Jedním z pozoruhodných rysů působení Komory OZE je schopnost udržet si vliv a slyšitelnost bez ohledu na to, kdo zrovna sedí ve Strakově akademii. Vedení Komory – a zejména její předseda – předvedlo mistrovskou flexibilitu: za éry Andreje Babiše dokázali zaujmout místo u jednacího stolu vedle ministrů průmyslu a životního prostředí, stejně jako za vlády Petra Fialy umějí hovořit řečí, která ladí s agendou pětikoalice. Tato politická obratnost připomíná zkušeného kormidelníka, který umí loď OZE navigovat v proudu jakékoliv politické řeky. Když minulá vláda váhala podporovat soláry kvůli vzpomínkám na solární boom a propadák, Komora OZE umně argumentovala energetickou soběstačností a venkovskými projekty. Když vláda pětikoalice 0hlásá zelenou transformaci a odklon od ruských surovin, slyší od Komory přesně to, co chce slyšet – že OZE jsou řešením všech těchto bolestí. Výsledek? Obnovitelní lobbisté mají dveře otevřené vlevo i vpravo. Je to obdivuhodné, nebo znepokojivé? Snad od každého trochu.
OZE jako politický produkt místo technologie
Způsob, jakým jsou v Česku obnovitelné zdroje prezentovány, často budí dojem, že jde více o politickou značku než o komplexní technologický projekt. V rétorice zástupců tohoto sektoru zaznívají velká čísla a ambiciózní vize. Podíl zelené elektřiny se prý už počítá na desítky procent a dál rychle poroste – v blízkém horizontu míříme k překonání padesátiprocentní hranice, ujišťují nás představitelé Komory. Zní to působivě, skoro jako reklamní slogan z předvolebního billboardu. V tiskových zprávách se OZE prezentují jako lék na drahé energie, recept na nové pracovní příležitosti i univerzální klíč k energetické bezpečnosti země. Co však v této zářivé prezentaci občas zaniká, jsou ony nepohodlné detaily: třeba jak konkrétně dosáhneme těch 50 % podílu v síti, jak zajistíme stabilitu dodávek, když slunce nesvítí a vítr nefouká, nebo kolik to nakonec bude stát daňového poplatníka v dotacích a investicích do sítí. Místo technických řešení slyšíme spíše politické přísliby. Obnovitelné zdroje se stávají vlajkou, kterou je snadné mávat na mítincích, protože symbolizuje modernost a pokrok. Ale když přijde na lámání chleba – nebo spíš na zapojování elektrických obvodů – ukáže se, že sloganem proud nevyrobíme.
Závěrem: Potřebujeme více techniky, nebo stačí marketing?
Komora OZE a její vedení sehrávají v české energetické debatě nezpochybnitelně významnou roli. Svou vytrvalostí a komunikační obratností dokázali, že zelená energetika je politicky atraktivní téma napříč vládami. I bez technického diplomu v kapse řídí diskusi směrem, který vyhovuje jejich vizím – a činí tak s notnou dávkou sebejistoty a PR talentu. Konzervativně laděný pozorovatel si však může položit mírně kacířskou otázku: Neztratila se nám v záplavě politického marketingu skutečná podstata energetické koncepce? Jinými slovy – bude česká energetika i nadále řízena především kouzlem líbivých zelených sloganů, nebo přijde čas, kdy ji převezmou pevné ruce inženýrů a techniků?
