Článek
Říjnová místní referenda v řadě obcí napříč Českem ukázala, že větrná energetika zůstává vysoce kontroverzním tématem. Zatímco parlament schválil zrychlení výstavby větrných elektráren, většina obcí, kterých se projekty reálně týkají, se k nim staví zdrženlivě či přímo odmítavě. Výsledky hlasování jasně potvrzují, že český venkov si nepřeje proměnu krajiny v les stožárů.
Mšecké Žehrovice: silné odmítnutí projektu
V Mšeckých Žehrovicích na Rakovnicku navrhla firma NOHO postavit až sedm větrných turbín. Nabídka zněla lákavě – jednorázový příspěvek do rozpočtu, každoroční renta a levnější elektřina pro místní. Přesto se drtivá většina obyvatel postavila proti. K urnám přišlo přes 80 % voličů, 286 hlasovalo „ne“, pouze 99 „ano“. Místní argumentovali narušením krajinného rázu, obavami z hluku i ztrátou hodnoty nemovitostí. „Byla to sondáž názorů občanů,“ řekla s jistou ironií starostka Romana Metelková – ale výsledek je jasný: větrníky si obec nepřeje.
Krakov a Řisuty: dva různé výsledky, podobné pochybnosti
O pár kilometrů dál, v obci Krakov (144 obyvatel), stejný investor uspěl – 51 ku 34 hlasům. Ani zde však nechyběly obavy, zda přísliby milionových příspěvků do obecní kasy vyváží ztrátu klidu a zásah do panoramatu krajiny.
Zcela opačný výsledek přineslo referendum v Řisutech na Kladensku. Tamní obec měla s firmou Meridian dokonce podepsanou smlouvu na výstavbu 250 metrů vysoké turbíny o výkonu 7,2 MW. Přesto občané projekt po dvou letech příprav zablokovali. Referendum dopadlo „ne“ pro všechny varianty. Starostka Jitka Ryšavá varovala, že obec může čelit právním sporům – příklad, který ukazuje, jak snadno se z energetického záměru stává právní i společenský problém.
Jižní Čechy: těsná hlasování, žádné nadšení
V menších obcích na jihu země, jako je Jarov či Mišovice, dopadla referenda těsně pro výstavbu. V Mišovicích rozhodly pouhé čtyři hlasy (83:79) ve prospěch projektu ČEZ na dvě až tři turbíny vysoké 170 metrů. Sám starosta Vladimír Čelakovský přiznal, že tak vysokou účast – téměř 80 % – obec nepamatuje. Spíše než o jednoznačné podpoře však svědčí o hlubokém rozdělení obyvatel.
Tam, kde už větrníky mají, převažuje smíření
Jindřichovice pod Smrkem či Domašov u Šternberka patří k mála obcím, kde lidé výstavbu větrníků v referendech podpořili. Obě místa mají s větrnou energií dlouholetou zkušenost – a právě to může být důvodem větší tolerance. V Jindřichovicích stojí turbíny už dvacet let a přinášejí obci stabilní příjem. Nové projekty ale i zde vyvolaly debaty o rozměrech a vhodnosti náhrady starých zařízení moderními stožáry přes 250 metrů.
Krajina na hraně: otázka estetiky, zdraví i smyslu
Jak upozorňují odborné analýzy i stanoviska samospráv větrné elektrárny nejsou bezproblémovým řešením. V českých podmínkách narážejí na řadu limitů: proměnlivou větrnost, husté osídlení, komplikovanou síť chráněných území i omezenou kapacitu distribuční soustavy. K tomu přistupují další rizika – od zásahů do krajinného rázu a kulturního dědictví přes hluk a stroboskopické efekty až po neřešenou otázku likvidace obřích lopatek, jejichž obrušování přispívá k šíření mikroplastů.
Pochybnosti panují i o ekonomické návratnosti. Německé statistiky ukazují, že bez štědrých dotací by většina větrných parků nebyla rentabilní. Zavádění takzvaných „akceleračních zón“, které mají výstavbu zjednodušit, proto mnozí považují za nebezpečný experiment s dopadem na českou krajinu i veřejné finance.
Referenda jako zrcadlo nálady společnosti
Z osmnácti obcí, které o větrnících hlasovaly, jich deset řeklo „ne“ a jen osm „ano“ – často velmi těsně. Ukazuje se tak, že český venkov sice chápe potřebu hledat nové zdroje energie, ale odmítá, aby se rozvoj obnovitelných zdrojů dělal na úkor prostředí, v němž lidé žijí.
Vysoká účast – často přes 70 % – přitom dokládá, že téma lidem není lhostejné. „Vítr rozhýbal českou občanskou společnost,“ dalo by se říct s jistou nadsázkou. Ale zda ji posune směrem k odpovědné energetice, nebo jen k většímu napětí mezi sousedy, zůstává otevřené.
Zatím to spíš vypadá, že vítr, který měl přinést čistou energii, rozfoukal především důvěru lidí v rozumné hospodaření s krajinou.
