AI je zrcadlem svého uživatele aneb inflace obsahu není konec kultury

V posledních měsících se stále častěji objevují články varující před „inflací obsahu“. Internet zaplavují texty vytvořené pomocí umělé inteligence, digitální tržiště se plní knihami vzniklými během několika hodin a řada autorů upozorňuje, že kvalitní práce se začíná ztrácet v záplavě automaticky generovaného balastu.

Takové obavy nejsou zcela neopodstatněné. Stačí několik minut na sociálních sítích nebo obsahových platformách a člověk narazí na stroboskopické jevy, které si jsou podobné tématem, strukturou i slovní zásobou. Mnohé z nich vznikly bez hlubší znalosti tématu a bez skutečné autorské práce.

Podobné situace však nejsou v dějinách ničím novým. Každá významná technologie prochází obdobím nekritického nadšení. Po nástupu internetu vznikaly tisíce bezvýznamných webových stránek. Digitální fotografie přinesla záplavu snímků, které by v době filmu nikdy nevznikly. Sociální sítě vyvolaly explozi komentářů, názorů a příspěvků, z nichž většina dávno zmizela v zapomnění.

Generativní umělá inteligence není výjimkou. Nachází se ve fázi, kdy je její používání samo o sobě považováno za zajímavé. Takový stav však nebude trvat věčně. Už dnes jsme stále častěji svědky začínající digitální kocoviny.

Část veřejnosti stále věří, že umělá inteligence dokáže nahradit odborníka stejně snadno, jako kalkulačka nahradila logaritmické pravítko. Skutečnost je podstatně prostší. Chatbot není bezedná studnice znalostí a ničím neomezených schopností. Je to nástroj, který ve velké míře odráží kvalitu a vzdělanost svého uživatele.

Nejlépe je to vidět na obsahu, který dnes vzniká na internetu. Člověk bez zkušeností s publicistikou dokáže během několika minut vytvořit článek, který na první pohled působí profesionálně. Při podrobnějším čtení se však často objeví celá řada nedostatků. Text bývá přeplněn anglicismy (v poslední době např. gradace not only Yes a not only but), která v angličtině působí přirozeně, ale v češtině před náročnějším čtenářem jednoduše neobstojí. Časté je také opakování slov "ticho, klid, křik"), opakuje stejné myšlenky několika různými způsoby a jen obtížně rozlišuje mezi podstatným a nepodstatným. Dlouhé odstavce produkují velké množství slov, ale jen omezené množství skutečných informací.

Podobně dopadají i grafické výstupy. Uživatel bez výtvarného citu často zaměňuje množství vizuálních prvků za kvalitu grafického návrhu. Technologie umožnila vytvořit grafiku rychleji, avšak kvalita i nadále závisí na uživateli.

Stejný princip platí i v odborných oborech. Historik bez znalosti pramenů nevytvoří kvalitní studii. Právník bez znalosti judikatury nevytvoří relevantní právní analýzu. Novinář bez znalosti tématu nenapíše kvalitní článek. Umělá inteligence zde nenahrazuje odbornost. Pouze umocňuje schopnosti, které člověk již má. Člověk, který nerozumí tématu s nímž pracuje, nedokáže dlouhodobě vytvářet kvalitní obsah ani s pomocí nejpokročilejších modelů. Může vytvořit text, který bude působit přesvědčivě. Obtížně však odhalí věcné chyby, nesprávné souvislosti nebo generativní halucinace.

Situace se v mnohém podobá nástupu kalkulaček. Kalkulačka nevyrobila z každého člověka matematika. Pouze urychlila některé výpočty. Ten, kdo matematice nerozuměl, zůstal stejně bezradný jako předtím.

Právě proto je většina současného AI balastu ve skutečnosti lidským balastem. Technologie pouze dramaticky snížila náklady na jeho výrobu. Současná inflace obsahu proto nemusí být důsledkem mimořádných schopností umělé inteligence. Spíše jde o následek skutečnosti, že vytvářet průměrný nebo nekvalitní obsah je dnes rychlejší a levnější než kdykoliv v minulosti.

Prvoplánová AI tvorba v literatuře, publicistice nebo kultuře proto pravděpodobně představuje spíše přechodnou fázi než trvalý stav. Čtenáři totiž nehledají pouze správně sestavené věty. Hledají zkušenost, osobní pohled, originalitu, interpretaci a schopnost formulovat vlastní názor. Právě zde zůstává lidský autor i nadále nenahraditelný.

Mnohem závažnější otázkou než budoucnost literatury je budoucnost byrokracie.

Ve veřejné debatě se často objevují úvahy o tom, kolik pracovních míst umělá inteligence nahradí. Méně pozornosti se věnuje otázce, jak změní fungování institucí. Právě zde lze očekávat dlouhodobější dopady.

Historická zkušenost nabízí poměrně výmluvné srovnání. V devadesátých letech začaly úřady a veřejné instituce přecházet z psacích strojů na osobní počítače a digitální databáze. Tehdejší optimisté očekávali výrazné zrychlení práce státní správy a postupný úbytek administrativy. Realita byla pravým opakem jejich očekávání.

Po sedm let jsem pracoval jako územní garant Národního památkového ústavu. Během této doby jsem měl k dispozici digitální rejstříky, elektronickou spisovou službu, mapové portály, internetové databáze, digitalizované archivní podklady i další nástroje, o nichž se mým kolegům před rokem 1995 mohlo jen zdát. Přesto zůstávala zákonná lhůta pro vyřízení žádosti stejná jako dříve tzn. dvacet dnů od přijetí žádosti.

Je prakticky nemožné, aby pracovník vybavený těmito nástroji dokázal během stejné lhůty odvést méně práce než jeho kolega před třiceti lety, který musel informace dohledávat v kartotékách, fyzických archivech a knihovnách roztroušených na různých místech. Produktivita jednotlivce nepochybně vzrostla. Nezmizela však administrativa. Naopak vyšší produktivita umožnila vytvářet více podkladů, příloh a interních směrnic. Instituce se přizpůsobily novým možnostem a postupně zaplnily uvolněnou kapacitu další administrativní činností.

Generativní umělá inteligence může proces konstantní byrokratizace rapidně urychlit. Rozdíl oproti době před rokem 2023 spočívá především v tom, že každý úředník, právník, analytik nebo referent získává asistenta schopného během několika minut připravit osnovu dokumentu, shrnutí podkladů, návrh stanoviska nebo pracovní verzi analýzy. Hrubá práce se zlevňuje a zrychluje. Nemění se však základní princip. Odpovědnost za výsledek stále nese člověk. Kvalita výstupu zůstává závislá na jeho odbornosti, zkušenostech a úsudku.

Zákonné lhůty se přitom nemění. Pokud dnes úřad disponuje stejnou lhůtou jako před nástupem generativní AI, vzniká prostor pro produkci většího množství dokumentů než dříve. Právě zde se skrývá riziko budoucího vývoje. Instituce mohou začít využívat nově získanou kapacitu nikoliv ke zjednodušování procesů, ale k další produkci metodik, připomínek, směrnic, analýz, regulatorních dokumentů a právních stanovisek. Výsledkem pak nebude menší byrokracie, nýbrž její další růst.

Zkušenost posledních desetiletí naznačuje, že instituce mají přirozenou tendenci spotřebovat každou nově získanou kapacitu. Počítače, elktornické databáze a digitální mapové podklady nezmenšily objem administrativy. Nelze tedy předpokládat, že samotná umělá inteligence tento trend automaticky zvrátí.

Dlouhodobým rizikem generativní AI proto nemusí být nahrazení člověka. Může jím být schopnost vytvářet právní a administrativní balast rychlostí, která byla ještě před několika lety nepředstavitelná.

Část odpovědnosti leží také na samotných vydavatelích. Mediální prostředí již dlouhá léta odměňuje především návštěvnost, počet kliknutí a rychlost publikace. Generativní AI tento trend nevytvořila. Pouze dramaticky snížila náklady na jeho provozování.

Pokud obchodní model zvýhodňuje množství publikovaného obsahu, nelze se divit, že vznikají tisíce textů s minimální přidanou hodnotou. Ti kteří dnes upozorňují na informační smog, často sami pomáhali vytvářet prostředí, v němž se rychlá a kvantitativní produkce stala důležitější než důsledná redakční práce.

Stejný mechanismus však nemusí působit pouze v médiích. Podobné tendence lze očekávat také ve státní správě, právním prostředí. Zkrátka všude tam, kde je produkce dokumentů sama o sobě považována za důkaz činnosti, může umělá inteligence urychlit dlouhodobý trend směřující k růstu administrativní zátěže.

Autor: Martin Cikán

LUKÁŠ ČERNÝ, 2026. Když za nás klávesnice přemýšlí: Pravda o psaní článků a knih s AI. Médium.cz. 17. dubna 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/lukas-cerny-kdyz-za-nas-klavesnice-premysli-pravda-o-psani-clanku-a-knih-s-ai-264878 [cit. 2. 6. 2026].

AUTUMN SPREDEMANN, 2026. Jak AI znečišťuje vydavatelský průmysl. Epoch Times Česko. 31. května 2026. Dostupné z: https://www.epochtimes.cz/2026/05/31/jak-ai-znecistuje-vydavatelsky-prumysl/ [cit. 2. 6. 2026].