Donkichot potkává samé obchodní zástupce

Někdy člověk narazí na komentář, který v sobě obsahuje celé české politické drama v několika větách. Stačí otevřít Parlamentní listy a číst. Zklamaná volička hnutí ANO píše ministryni Mrázové rozhořčený vzkaz. Ptá se, zda byla někdy v Kroměříži. Zda viděla Květnou zahradu. Zda chápe, co znamená stavět větrníky poblíž historické krajiny. A hlavně zda si uvědomuje, kdo ji volil.

Je to lidsky pochopitelné. Jenže zároveň v tom je cosi tragikomického. Protože právě politická reprezentace ANO patřila mezi ty, kdo zákon č. 249/2025 podpořili ve zrychleném režimu, a to v plné a velmi disciplinované kooperaci s tehdejší vládní většinou. Opoziční ANO tehdy nehrálo roli vzdorujícího obránce venkova. Naopak. U klíčového hlasování fungovalo jako spolehlivá součást legislativního stroje, který zákon bez větších komplikací dopravil ke schválení ve zrychleném čtení. Stejný zákon, který dnes umožňuje mnohem agresivnější prosazování energetických staveb, omezování standardních připomínkových procesů a tlak na obce i vlastníky.

Člověk skoro neví, zda má být cynický, nebo sentimentální. Paní z Kroměříže totiž pravděpodobně opravdu věřila, že její političtí zástupci budou chránit venkov, krajinu a historické prostředí. Jenže mezitím se ukázalo, že velká část české politiky objevila nový druh existence. Politik už nemusí být ani pro, ani proti. Stačí být současně obojím.

Můžete hlasovat pro zákon usnadňující výstavbu větrníků a současně jezdit po regionech vysvětlovat, jak vás výstavba větrníků znepokojuje. Můžete podpořit legislativu oslabující odpor obcí a pak sdílet fotografie z petičních akcí. A můžete také velmi důstojně pronášet projevy o ochraně české krajiny, zatímco vaši poslanci právě mačkají hlasovací tlačítka pro další zrychlení stavebního procesu.

Česká politika tak dospěla do zvláštního stádia kvantové existence. Politik je zároveň aktivista i demolice, protest i bagr, petice i legislativní válec.

Do této situace vstupuji já. Dlouhodobý odpůrce akceleračních zón pro větrné elektrárny, autor článků o větrnících, obnovitelných zdrojích a energetické legislativě. Člověk se sedmiletou praxí ve státní správě, který se už roky šťourá ve stavebním právu, evropských nařízeních, sněmovních tiscích a připomínkových procesech. Člověk, který ještě stále věří, že má smysl upozorňovat na problémy, psát analýzy a vysvětlovat, co znamená zákon 249/2025 nebo proč je novela stavebního zákona (sněmovní tisk 67) potenciálně ještě nebezpečnější.

Jenže čím déle se v tomto prostředí pohybuji, tím více připomínám Dona Quijota občanského aktivismu.

Původní literární Don Quijote bojoval s větrnými mlýny, protože je považoval za obry. Já mám situaci přesně opačnou. Velmi dobře vím, že větrníky nejsou žádní démoni apokalypsy a že energetika není černobílá pohádka. Jenže kolem celé debaty pobíhá tolik podivných postav, až člověk začne pochybovat o zdravém rozumu všech zúčastněných.

Nad tím vším se navíc vznáší můj osobní literární protivník. Větrůpán z Komory OZE. Lobbista, který působí dojmem, že kdyby mohl, postavil by větrník i na Karlově mostě, pokud by k tomu existovala dostatečně silná dotační metodika a správně připravený powerpoint. Člověk, který dokáže o akceleračních zónách mluvit s výrazem misionáře šířícího osvětu mezi domorodci.

Vedle něj pak existuje ještě úplně jiný svět. Aktivisté odmítající jakoukoliv debatu o energetice. Profesionální vlastenci, kteří si mezi dvěma videi o Bruselu odskočí na konferenci s lidmi, kteří ještě před rokem podobné zákony podporovali. A samozřejmě různí političtí podnikatelé, kteří pochopili, že odpor proti větrníkům je nový tržní segment.

Poslouchám pak podcasty a sleduji dramatické projevy o obraně venkova a postupně zjišťuji, že většina přítomných nikdy nepřečetla zákon, proti kterému údajně bojuje. Někteří ani netuší, co obsahují evropská nařízení 2022/2577, RED III nebo novelizované směrnice EIA a habitatů, přesto s naprostou jistotou vysvětlují publiku, jak je třeba zachránit český venkov. Jiní zase věří, že všechno vyřeší emotivní video na Facebooku se smutnou hudbou a záběrem kostela při západu slunce.

A do toho poslouchám webináře ČKAIT, kde přednášející v podstatě otevřeně přiznávají, že podklady k novele stavebního zákona mají tisíce stran, jsou zahlcené právním balastem a že jejich prostudování v řádu několika dní je asi stejně realistické jako chtít po běžném člověku, aby za víkend přečetl kompletní daňový řád psaný v sanskrtu. Člověk pak sedí s desítkami stran poznámek o stavebním právu a stále ještě si naivně myslí, že by možná stálo za to zaměřit se na skutečný legislativní proces. Třeba zabránit tomu, aby sněmovní tisk 67 prošel v současné podobě. Jenže to už není dostatečně mediálně atraktivní. To totiž vyžaduje práci.

Postupně jsem tak začal mít pocit, že největší překážkou odporu proti necitlivé výstavbě větrníků nejsou samotné větrníky. Největší překážkou jsou lidé, kteří si z odporu proti nim udělali politický folklor, marketing nebo nový druh vlasteneckého cosplaye.

Odpor proti větrníkům se tak stal zvláštním druhem politického folkloru. Vznikl celý ekosystém lidí, kteří potřebují, aby problém nikdy nezmizel. Kdyby totiž skutečně zmizel, přišli by o obsah, sledovanost, petice, konference i rozhořčené livestreamy.

Někteří politici dnes působí dojmem, jako by si přáli stavbu každého dalšího větrníku. A nad tím vším se znovu usmívá Větrůpán z Komory OZE, který s klidem zkušeného dvorního mága vysvětluje veřejnosti, že odpor obcí je vlastně jen nedostatek správné komunikace a že každého občana lze po dostatečném množství powerpointových prezentací naučit milovat stometrové stožáry s obří vrtulí.

Politici pak proti větrníkům statečně řeční na náměstích, zatímco Větrůpán mezitím v tichosti obchází ministerstva, připomínková řízení a legislativní komise jako muž, který dávno pochopil, že skutečná moc neleží v transparentu, ale v odstavci schovaném na straně 742 důvodové zprávy.

Celé to začíná připomínat absurdní divadlo. Na jedné straně stojí investoři a úřední aparát. Na druhé straně profesionální bojovníci proti systému. A někde uprostřed toho všeho zmatku pobíhají vyděšení obyčejní lidé z obcí, kteří jen chtějí vědět, co se vlastně děje.

Jenže právě oni často zjišťují nejnepříjemnější věc ze všech. Že skutečný odpor proti podobným projektům se nevede na Facebooku ani v emotivních videích. Vede se v legislativě, v připomínkách, v právních formulacích a v hlasováních Poslanecké sněmovny.

A právě tam bývá překvapivě prázdno.

Když se schvaloval zákon 249/2025, neodehrávaly se dramatické blokády parlamentu. Neprobíhaly dlouhé obstrukce. Neviděli jsme velké vlastenecké řeči o ochraně venkova. Naopak. Ústavní většina politické reprezentace zákon prostě odhlasovala a pokračovala dál.

Teprve když se lidé začali bouřit v konkrétních obcích, začali někteří politici zjišťovat, že by možná bylo výhodné stát alespoň symbolicky na správné straně. A tak dnes vzniká zvláštní politický úkaz. Politik nejprve pomůže vytvořit problém a následně se stylizuje do role bojovníka proti důsledkům vlastního hlasování.

Celá debata přitom dávno není jen o větrnících. Ve skutečnosti jde o mnohem širší problém české politiky. O svět, v němž marketing postupně pohltil realitu.

Část veřejnosti dnes žije v přesvědčení, že největší bitvy se odehrávají na sociálních sítích. Jenže skutečné změny mezitím probíhají v nenápadných novelách zákonů, v technických ustanoveních a v procedurálních změnách, kterým skoro nikdo nevěnuje pozornost.

Proto může existovat situace, kdy lidé protestují proti větrníkům a současně podporují politiky, kteří prakticky nic neudělali pro zastavení legislativního procesu umožňujícího jejich rychlejší výstavbu.

A proto také může existovat český Donkichot. Člověk, který stále ještě věří, že má smysl psát dlouhé texty o stavebním právu, evropských nařízeních a energetické legislativě. Člověk, který se pokouší vést spor věcně v prostředí, kde většina aktérů potřebuje hlavně nové fotografie s transparenty.

Je to trochu směšné. Možná i naivní.

Jenže bez podobných naivních lidí by nakonec nezbylo vůbec nic kromě profesionálního politického herectví.

A tak Donkichot pokračuje dál. Ne proto, že by věřil ve snadné vítězství. Ale proto, že v české energetické debatě začíná být obyčejná snaha o poctivost téměř revolučním činem.

Autor: Martin Cikán

CIKÁN, Martin. 2025. „Větrníky nejsou dogma. Dogma je způsob, jakým se prosazují.“ Medium Seznam.cz. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/

CIKÁN, Martin. 2025. „Vítr rozděluje venkov. České obce říkají větrníkům ne.“ Medium Seznam.cz. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/

CIKÁN, Martin. 2025. „Bateriové království.“ Medium Seznam.cz. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/

CIKÁN, Martin. 2025. „Když energetice vládne PR: Komora OZE v české debatě.“ Medium Seznam.cz. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/

CIKÁN, Martin. 2025. „Čekání na Godota stavebního práva.“ Medium Seznam.cz. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/

CIKÁN, Martin. 2025. „Zákon 249/2025: Znásilnění evropského nařízení v přímém přenosu.“ Medium Seznam.cz. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/

KORUNA ČESKÁ. 2025. „Tiskové prohlášení Koruny České z 2. 1. 2025.“ Dostupné z: https://korunaceska.cz/

EVROPSKÁ UNIE. 2022. Nařízení Rady (EU) 2022/2577 ze dne 22. prosince 2022, kterým se stanoví rámec pro urychlení zavádění energie z obnovitelných zdrojů. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32022R2577

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EU. 2023. Směrnice RED III – směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32023L2413

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EU. 2011. Směrnice 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (EIA), v pozdějším znění. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32011L0092

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ. 1992. Směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:31992L0043

POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČR. 2025. Sněmovní tisk 67 – novela stavebního zákona a souvisejících předpisů. Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=9&T=67

ČKAIT. 2025. Odborné webináře a metodické materiály k novele stavebního zákona a implementaci akceleračních zón pro obnovitelné zdroje energie. Dostupné z: https://www.ckait.cz/

PARLAMENTNÍ LISTY. 2025. „Ztráta důvěry“ – komentář čtenářky pod profilem Mgr. Zuzany Mrázové. Dostupné z: https://www.parlamentnilisty.cz/profily/Mgr-Zuzana-Mrazova-161126/otazka/Ztrata-duvery-165547