Větrníky nejsou dogma. Dogma je způsob, jakým se prosazují

Debata, kterou v posledních dnech znovu otevřela média, není žádným prozřením. Je to opožděné přiznání reality. Česká diskuse o větrné energetice se léta vede špatně, a čím déle to trvá, tím vyšší jsou politické i společenské náklady.

Nejde o spor mezi příznivci a odpůrci obnovitelných zdrojů. Jde o spor o rozum, technologickou volbu a elementární respekt k právnímu státu. Tento rozdíl se v mediálním zjednodušení systematicky zamlčuje.

Větrná energie sama o sobě není problém. Problémem je způsob, jakým je v našem státě prosazována. Pod tlakem sloganů o rychlosti, plnění cílů a údajné nutnosti jednat se z věcné debaty stal nátlakový proces, v němž má výsledek předem danou podobu.

Větrná energie sama o sobě není problém. Problémem je způsob, jakým je v České republice prosazována. Pod tlakem politických sloganů o rychlosti, plnění cílů a „nutnosti jednat“ se z věcné debaty stal nátlakový proces, v němž má výsledek předem danou podobu.

Legislativní rámec Evropské unie přitom říká něco jiného. Ochrana přírody, posuzování vlivů na životní prostředí i strategické hodnocení plánů nejsou brzdou rozvoje, ale pojistkou proti svévoli. Směrnice o ochraně stanovišť, EIA i SEA vznikly právě proto, aby se veřejná moc nemohla vymlouvat na vyšší dobro a obejít vlastní pravidla.

Současná praxe však tyto pojistky systematicky oslabuje. Akcelerační zóny jsou učebnicovým příkladem. Jsou prezentovány jako technické opatření, ve skutečnosti jde o politický nástroj, jak zkrátit řízení, omezit námitky a vytlačit obce z rozhodování. Argument o „zrychlení na jeden rok“ zní dobře v tiskové zprávě, v reálném území však znamená zúžení prostoru pro racionální volbu a veřejnou kontrolu.

V této fázi vstupuje do hry Komora OZE. Ne jako neutrální odborný hlas, ale jako lobbistický aktér. Dlouhodobě prosazuje konkrétní investiční model založený na velkých horizontálních větrných elektrárnách. Ne proto, že by šlo o technologicky nejlepší řešení, ale proto, že na něm stojí existující dotační schémata, developerské projekty a obchodní očekávání.

Právě zde je na místě připomenout samotné znění krizového nařízení Rady (EU) 2022/2577. Jeho článek 6 umožňuje v odůvodněných případech vynětí některých projektů z posuzování EIA, avšak výslovně za účelem zajištění energetické bezpečnosti a skladovacích kapacit. Text nikde netvrdí, že by k tomuto cíli bylo nezbytné plošné vymezování akceleračních zón ani systematické oslabování standardních povolovacích procesů. Jinými slovy: naplnění článku 6 je možné i bez institucionální zkratky, která dnes slouží spíše investorům než veřejnému zájmu.

Navíc se zcela pomíjí technologická možnost, že větrná zařízení nemusí být pouze zdrojem výroby, ale mohou fungovat i jako prvek spotřeby a regulace energie. Horizontální větrné turbíny jsou technicky schopné část vyrobené energie okamžitě spotřebovávat – například pro lokální akumulaci, řízení výkonu či vyrovnávání sítě. V tomto režimu by mohly v určitých aplikacích nahradit či omezit používání elektrických topných a sušících zařízení, jejichž výstavba byla zakázána v rámci balíčku lex OZE III. Tato možnost však v oficiální debatě prakticky nezaznívá, protože narušuje jednoduchý obraz turbíny jako pasivního výrobního zdroje a otevírá otázku skutečné efektivity zvoleného modelu.

Horizontální větrné turbíny nejsou technologickým vrcholem současnosti. Jsou výsledkem vývoje, který odpovídal podmínkám minulých dekád: levnému kapitálu, dostupné krajině a minimálnímu odporu veřejnosti. To, co tehdy fungovalo jako technický kompromis, je dnes vydáváno za neměnný standard.

Vysoké stožáry, masivní betonové základy, rozsáhlé zásahy do krajiny a opakované konflikty s obyvateli nejsou vedlejším efektem špatné komunikace. Jsou přímým důsledkem samotné technologické volby. Čím větší turbína, tím větší vizuální i prostorová dominance – a tím ostřejší střet s realitou hustě osídleného a historicky strukturovaného území našeho státu.

Přesto je tento model prezentován jako jediná racionální cesta. Ne proto, že by neexistovaly alternativy, ale proto, že celý povolovací, dotační a investiční ekosystém je nastaven právě na něj. Technologie se tak přestává posuzovat podle vhodnosti a začíná se obhajovat silou zvyku.

To je zásadní omyl. Existují technologie, které lépe odpovídají místním podmínkám, ale zůstávají mimo hlavní proud debaty. Vertikální větrné turbíny nejsou exotickou hračkou ani experimentem. Jsou logickou odpovědí na prostředí s proměnlivým a turbulentním větrem, omezeným prostorem a vysokou citlivostí krajiny.

Jejich hlavní výhodou není jen nižší výška a menší vizuální dopad. Jde o odlišnou filozofii práce s větrem. Vertikální turbíny dokážou využívat proudění v nižších výškách, fungují stabilněji v nerovnoměrném větru a umožňují hustší a lokálnější instalace.

Neméně podstatný je však i jejich ekonomický a provozní rozměr. Vertikální turbíny jsou technicky jednodušší, levnější a v menších variantách běžně dostupné domácnostem, obcím i malým podnikům. Jejich širší aplikace otevírá cestu k decentralizaci výroby energie, k posílení lokální soběstačnosti a ke skutečnému zapojení místní správy i občanů do energetického mixu.

Právě zde se technologie přirozeně potkává s principem subsidiarity. Decentralizovaná výroba snižuje tlak na přenosové soustavy, omezuje potřebu velkých zásahů do krajiny a vrací rozhodování blíže k území, které nese důsledky. To otevírá prostor pro jejich umístění v průmyslových areálech, na brownfieldech či v blízkosti infrastruktury, kde klasické větrníky narážejí nejen na odpor obyvatel, ale i na fyzikální a prostorové limity.

Nejde tedy o ideologii ani o spor „proti větru“. Jde o volbu. O to, zda náš stát vytvoří prostředí pro skutečnou soutěž technologií, nebo zda uzamkne energetiku do jednoho modelu, který je výhodný pro úzký okruh aktérů a obtížně slučitelný s realitou území. Dosavadní vývoj bohužel naznačuje spíše druhou možnost.

Odpor veřejnosti není iracionální. Je logickou reakcí na pocit, že se o krajině, obcích a životním prostředí rozhoduje shora, ve jménu cílů, které si nikdo nedal práci poctivě vysvětlit. Čím více se rozhodování zrychluje administrativními zkratkami, tím více se ztrácí důvěra v jeho legitimitu.

Současná debata navíc ukazuje hlubší problém. Energetická politika je stále častěji prezentována jako technická nutnost, nikoli jako politická volba. Kdo zpochybňuje konkrétní řešení, je označen za brzdu nebo odpůrce pokroku. Tím se však ztrácí prostor pro racionální korekci směru, který se může ukázat jako slepá ulička.

Kritika, která dnes zaznívá, proto není útokem na obnovitelné zdroje. Je obranou právních pojistek, technologického vývoje a elementární odpovědnosti státu vůči vlastnímu území a obyvatelům. Bez otevřené soutěže řešení, bez respektu k právu a bez ochoty připustit technologickou změnu se žádná energetická transformace neobejde.

Pokud má mít větrná energie v našem státě budoucnost, musí se změnit přístup. Méně nátlaku, více rozumu. Méně víry v jediné správné řešení, více odpovědnosti za jeho důsledky.

A především: návrat k principu subsidiarity. Energetická politika nemůže být postavena na systematickém obcházení místní správy, obcí a krajů, které nesou přímé dopady rozhodnutí. Potlačování pravomocí místní samosprávy ve jménu rychlosti není řešením krize, ale cestou k další ztrátě důvěry a k politickému konfliktu. Bez respektu k subsidiaritě nelze mluvit ani o udržitelnosti, ani o legitimitě energetické transformace.

Echo24 (2024) OZE jsou skvělý nástroj, říká Turek. Větrníky, elektrárny, energetika, síť. Dostupné z: https://www.echo24.cz/a/HBqbJ/zpravy-ekonomika-oze-jsou-skvely-nastroj-rika-turek-vetrniky-elektrarny-energetika-sit

Rada Evropské unie (2022) Nařízení Rady (EU) 2022/2577 ze dne 22. prosince 2022. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32022R2577

Rada Evropských společenství (1992) Směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:31992L0043

Evropský parlament a Rada (2011) Směrnice 2011/92/EU o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32011L0092

Evropský parlament a Rada (2001) Směrnice 2001/42/ES o posuzování vlivů plánů a programů na životní prostředí (SEA). Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32001L0042

YouTube (2023) Exkurze do útrob 2 MW větrné elektrárny (Václavice). Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=3_dkGVe4zWc

Smutný, M. (2024) Větrné elektrárny prodělávají a škodí. Svět hospodářství, 6. 11. 2024. Dostupné z: https://shorturl.at/U9aiZ

Frank Bold Advokáti (2024) Jak od ledna 2024 funguje povolování větrných a solárních elektráren. Dostupné z: https://www.fbadvokati.cz/cs/clanky/9427-jak-od-ledna-2024-funguje-povolovani-vetrnych-a-solarnich-elektraren

Solární novinky (2024a) Komora OZE: Akcelerační zóny urychlí schvalování a výstavbu nových OZE do 1 roku. Dostupné z: https://www.solarninovinky.cz/komora-oze-akceleracni-zony-urychli-schvalovani-a-vystavbu-novych-oze-na-1-rok/

Solární novinky (2024b) Ministr Hladík: Připravujeme akcelerační zóny pro rozvoj OZE. Dostupné z: https://www.solarninovinky.cz/ministr-hladik-pripravujeme-akceleracni-zony-pro-rozvoj-oze/

Cikán, M. (2024) Větrné turbíny. Interní odborný text / přednáškové podklady. Nepublikovaný rukopis.