Bitva o narativ: Kostjantynivka

Kostjantynivka je dnes jediným úsekem fronty, kde Rusko reálně postupuje. Je to však místo, kde za více než čtyři roky ruská armáda urazila pouhých 25 kilometrů. Pro Ukrajinu představuje tato oblast klíčovou „nárazníkovou zónu“, která drží nepřátelské drony co nejdál od hlavních pevností. Není to ideální terén pro dlouhodobou obranu a ukrajinské velení to ví.

Ruské trollí farmy už ale jedou naplno. Kostjantynivka je a bude líčena jako drtivé ruské vítězství. Skutečný cíl této propagandy je však jediný: vynutit si pro Moskvu výhodné příměří v době, kdy jí dochází dech.

Ruská armáda poslední dva roky doslova prožrala. Utopila je v neefektivitě, korupci a fatálním diletantství. Sledujeme učebnicové promrhání taktických výhod:

Technologie, které dnes na frontě vidíte útočit, představují jen špičku ledovce mnohem komplexnějšího zbraňového ekosystému.

Rusko disponuje v mnoha ohledech kvalitnějším hardwarem. Drony Šáhed patří k nejefektivnějším zbraním tohoto konfliktu a nikdy se je nepodařilo plně zkopírovat, stejně jako řadu ruských křídlatých dronů.

Důvod, proč Rusko na frontě tvrdě naráží a krvácí, tak neleží ve vybavení. To, co reálně rozhoduje, je „software“ – celková architektura velení, systém obrany a útoku.

V tomto směru ztratila Moskva celé roky a tuhle výhodu si u Číny zkrátka nekoupí. Je to organický ekosystém adaptace, který dnes drží ukrajinské síly pohromadě. V ruské armádě chybí jakákoliv vůle ke změně. Proč? Protože systém funguje v módu „každý sám za sebe“. Neexistuje společný cíl. Neexistuje funkční strategie. Rusko se propadá stále hlouběji do propasti, kterou si samo vykopalo.

Kostjantynivka představuje mediální spásu, kterou Kreml zoufale potřebuje pro vyjednávání se Západem. Potřebuje ukázat svaly, přestože celá jeho váha aktuálně stojí na hliněných nohou. Kromě jaderného arzenálu už Rusko nemá v ruce žádné trumfy.

Evropa by se proto místo nevýhodného vyjednávání měla soustředit na to, aby Rusku vyrazila všechny zuby, dokud má šanci. Je to jediná cesta k trvalému míru. A ano, cenu za tento mír platí Ukrajinci vlastní krví. Jsou ochotni to dělat dál a jako jediní mají know-how, jak Rusko zastavit. Jediné, co jim chybí, je podpora zadních vojů – nás.

Pro Rusko se stává celá jižní fronta, od Záporoží až po Krym, zoufale neudržitelnou. Zatím panuje žízeň pouze po palivu a logistice, ale brzy přijde ta skutečná. Žízeň v zákopech. Taková, kdy voják raději obrátí zbraň proti sobě, než aby znovu pil vlastní moč.

Tohle Rusko letos nevyřeší. Ne v následujících měsících a už vůbec ne v situaci, kdy v jakýkoliv smysl pokračování tohoto masomlýnku už nevěří ani oni sami.

Rusové si začínají uvědomovat, že páchají něco strašného. Ne z morálního hlediska, ale s pragmatickým děsem, že se jim to s brutální silou vrátí.

Je načase jim s kopáním vlastního hrobu pomoci. Nesmíme jim dovolit vyvléknout se ze smyčky laciným příměřím. Ne teď. Ne po tom, co Ukrajina zaplatila tak strašlivou cenu. Ukrajina má právě teď šanci vybojovat si lepší vyjednávací pozici a Kostjantynivku musíme vnímat v pravém světle: jako poslední iluzorní ruské vítězství na jeho cestě do propasti.

Pomáhejte dál. Má to smysl. Podpořte obránce třeba zde 👉 Operace sokol. Nebo kdekoliv, kde vám to dává smysl a přijde k duhu. Děkujeme.