Drony

Nabídka dronů se díky jejich oblibě v poslední době výrazně rozrůstá. Pokud jste se i vy rozhodli, že si nějaký dron pořídíte, bude se vám hodit tento článek. Zaměřujeme se v něm na to, jak vybrat ten správný, jaké jsou důležité parametry a také na českou legislativu.

Když se řekne dron, většina z vás si nejspíše představí malý létající objekt, pomocí kterého jde fotit či natáčet krajinu. Pravdou ale je, že dron v minulosti vypadal úplně jinak. Vůbec poprvé se drony objevily v armádě, kde byly určeny především pro špionáž, popřípadě pro útok či obranu. Další uplatnění našly u profesionálních filmařů, pro které byly levnějším řešením než si pro natáčení pronajímat helikoptéru. Odtud se postupně drony dostaly i do rukou obyčejných smrtelníků, kteří dron využívají především pro zábavu či amatérské focení.

Při výběru dronu je nutné, abyste zvážili hned několik základních parametrů.

Jestliže hledáte levný dron, se kterým nemáte v plánu natáčet, ale chcete jej pouze pro zábavu, máte jasný výběr. Drony bez kamery jsou velmi levné, avšak z vlastní zkušenosti mohu říct, že pokud skutečně nemají být pouhou hračkou, jejich pořízení nemá význam.

Z dronu ve většině případech vznikají videa, případně fotografie. U videa je důležité především rozlišení, které se u dronů může pohybovat od nejméně kvalitního HD až po 8K. To ale v současnosti využije málokdo, vždyť ani 4K zatím není úplným standardem. Rozlišení 4K tedy dostačuje většině jedincům, a to až „nad hlavu“. Pokud chcete ušetřit, klidně sáhněte i po dronu, který má rozlišení nižší, vyhněte se ale menšímu než Full HD.

Kromě rozlišení je nutné dbát také na počet snímků za sekundu. Tento údaj říká, z kolika snímků se skládá jedna sekunda natočeného videa. Platí, že čím větší je počet snímků za sekundu, tak tím je video plynulejší. Zároveň, pokud má video velký počet snímků za sekundu, tak je možné jeho následné zpomalení bez toho, aniž by docházelo k trhání obrazu. I když se dříve uvádělo, že lidské oko není schopno zaznamenat více než 24 FPS (Frames Per Second, snímky za sekundu), není to pravda. Pokud si vedle sebe pustíte jedno video se 24 FPS a druhé s 60 FPS, rozdíl zaručeně poznáte. Většina dronů nabízí nahrávání videa při 30 FPS, některé dražší pak dokonce 60 FPS. U některých je pak možné si vybrat z více profilů – například větší počet snímků za sekundu za cenu nižší kvality videa. Chcete-li pořídit kvalitní záznam, nepořizujte dron, který zaznamenává video v méně než 30 FPS.

Při létání dronem vznikají všemožné otřesy, které mohou negativně ovlivnit kvalitu záznamu. Pokud jste ale někdy viděli záznam z dronu, tak jste si určitě všimli, že je ve většině případech plynulý a bez nějaké formy zasekávání. O stabilizaci obrazu se starají gimbaly, které mohou mít několik os. U dražších dronů je těchto os i šest, střední třída má většinou tříosý gimbal. Kromě těchto „externích“ stabilizátorů má často elektronický stabilizátor také samotná kamera. Při jeho využití provede čip rozložení jednoho snímku do několika malých kousků, které pak porovnává s předchozími snímky a vyhodnocuje, jestli došlo ke chvění. Pokud rozpozná, že ano, tak obraz upraví.

Většina dronů dokáže ve vzduchu vydržet několik (desítek) minut. Maximální délku letu uvádí vždy samotný výrobce. Profesionální drony se ve vzduchu udrží zhruba půl hodiny, u menších a levnějších dronů je to pak o něco složitější. Jestliže je dron napěchován různými technologiemi, kamerou a dalšími vychytávkami, bude jeho výdrž okolo 15 minut. Sáhnete-li ale po méně vybaveném dronu, můžete očekávat lepší výsledky.

Pokud se rozhodnete pro pořízení dronu ve střední třídě, tak získáte ovladač s kniply, do kterého je kvůli obrazu nutné vsadit váš chytrý mobilní telefon. Některé dražší drony pak nabízí kompletní ovladač s kniply i vestavěnou obrazovkou. Jedním z důležitých parametrů je pak její jas, abyste byli schopni obraz vidět zřetelně i na sluníčku.

S ovládáním dále souvisí také maximální dosah, tedy jak daleko se dron může nacházet od ovladače, než s ním ztratí spojení. Zde ale vstupuje do hry také legislativa, která udává, že dron musíte mít neustále na očích. Po získání povolení ale můžete v rámci Střední Evropy s dronem létat až 6 kilometrů od vašeho ovladače. Jinde ve světě je tato vzdálenost ještě větší.

Především pro tvůrce videí může být důležitá také rychlost dronu. Brát v potaz byste jí měli především pokud máte v plánu natáčet nějaké pohybující se objekty. Základní drony mají maximální rychlost okolo 20 km/h, střední třída pak dosahuje v průměru zhruba 60 km/h. Ty nejdražší drony pak atakují 100 km/h.

Většina dronů disponuje čtyřmi motory a jedná se o kvadrokoptéry. Tyto modely zajišťují dostatečný výkon a stabilitu. Existují i trikoptéry se třemi motory, ty jsou sice lehčí, na druhou stranu ale postrádají stabilitu. Hexakoptéry se šesti motory jsou silnější než kvadrokoptéry, a dokáží unést i několikakilogramový náklad, například kameru pro profesionální natáčení. Kromě toho jsou také velmi stabilní. Existuje také několik oktokoptér s osmi motory, které už jsou ale určené pro profesionální filmaře, popřípadě pro takové účely, kdy je nutné zaznamenat opravdu kvalitní a stabilní obraz.

Podle hmotnosti se drony rozdělují do různých tříd, které jsou určeny legislativou. Důležitý milník je u 250 gramů – pokud má váš dron méně, nemusíte ho pro provoz dronu registrovat. Zároveň takový dron ale nesmí mít kameru a při dopadu nesmí vyvinout větší kinetickou energii než 80 joulů. Co si tedy budeme nalhávat, takových dronů na trhu moc není, takže se dá říci, že registraci a „řidičák na dron“ budete potřebovat v každém případě.

Kromě hmotnosti může některé uživatele zajímat také nosnost. Nejmenší drony unesou desítky, maximálně nižší stovky gramů, o něco větší drony se čtyřmi motory pak zvládnou zátěž okolo jednoho kilogramu. Pokud má dron více motorů, například šest či osm, tak unese hned několik kilogramů. Hodí se tak například pro filmaře, kteří si ke dronu upevní svou vlastní kameru či fotoaparát.

Pokud má dron více motorů, například šest či osm, tak unese hned několik kilogramů.

Většina dronů nabízí různé letové režimy a pomocné systémy, které mají za úkol jediné – zjednodušit vám jejich používání. Nejčastěji jsou to automatický, manuální a vznášecí režim. Drony, které disponují GPS, pak mají další režimy, díky kterým je dron schopný vás následovat anebo se může vrátit na své startovací místo. Nechybí často ani režimy pro začátečníky, kteří se s létáním teprve seznamují. V takových režimech dochází k omezení výkonu a rychlosti, aby bylo ovládání jednodušší.

Pomocné systémy pak mají primárně zabránit poškození dronu. Většina dronů od střední třídy výše disponuje speciálními senzory, které dokážou detekovat překážky a vyhnout se jim.

Co se týče základního dělení, tak se drony dělí do tří kategorií – Open, Specific a Certified. Veškeré výše uvedené drony a také ostatní, které si můžete volně zakoupit, jsou z kategorie Open. Specific je pak kategorie určená pro profesionální drony a Certified pak počítá s drony, které budou v budoucnu sloužit například k přepravě.