Článek
Dnešní drony na ukrajinské frontě mají jednu zásadní slabinu: pupeční šňůru v podobě člověka. Většinu strojů stále řídí operátor přes rádio, což z nich dělá snadný terč pro rušičky. Masivnímu nasazení autonomních dronů dosud bránil jediný problém – hlad po energii. Současná umělá inteligence je totiž energetický otesánek, kterého malé baterie dronu neutáhnou. To se ale mění díky dvěma technologiím.
Zrak: flow kamery
Klasické kamery snímají svět jako sled statických obrázků (např. 60 snímků za sekundu). To vytváří zpoždění (cca 15 ms), které je v souboji dronů kritické.
Nová generace využívá flow kamery (event-based vision), které napodobují lidské oko. Stejně jako oko reagují pouze na změnu. Neskenují celé pole, ale zaznamenávají jen pixely, kde došlo k pohybu. Zatímco běžná kamera „přemýšlí“ v milisekundách, flow kamera reaguje v mikrosekundách. Pro dron s touto technologií je lidský pohyb neuvěřitelně pomalý a čitelný.
Klasická kamera je energeticky nenasytná – neustále generuje těch 60 snímků za sekundu, i když se v záběru nic nepohne. Flow kamera naproti tomu funguje na vyžádání: energii spotřebovává pouze v momentě, kdy zachytí pohyb. Výsledkem je drastické snížení spotřeby a mnohem delší výdrž v terénu.
Mozek: neuromorfní čipy
Současná AI (jako ChatGPT) běží na hardware, který je proti lidskému mozku zoufale neefektivní. Pro simulaci mozku dnešní cestou bychom potřebovali elektrárnu o výkonu desítek až stovek megawatt. Lidskému mozku ale stačí pouhých 20 W – tedy výkon jedné slabé žárovky.
Tento propastný rozdíl stírají neuromorfní čipy. Zatímco běžné čipy pro AI výpočty jsou vpodstatě jen velmi výkonné kalkulačky, tyto čipy svou architekturou přímo napodobují síť neuronů. Čip spotřebovává elektřinu jen ve chvíli, kdy jím projde signál. V klidu spí a šetří baterii. Dron získá obrovský výpočetní výkon s minimální spotřebou, což mu umožní plnou autonomii i s malou baterií.
Chytrá mina, která si na vás počká
Kombinace bleskové reakce a minimální spotřeby mění drony v úplně nový druh predátora, v takzvanou vyčkávací munici. Čeká nás éra plně autonomních hejn, která fungují jako aktivní miny.
Dron díky nízké spotřebě dokáže tiše sedět na stromě nebo střeše celé dny a jen číhat. Jakmile flow kamera zachytí pohyblivý cíl, uzel v neuromorfním čipu „vystřelí“, dron se plně aktivuje a útočí rychlostí, na kterou lidské smysly nedokáží reagovat. Protože dron nepotřebuje spojení s operátorem a rozhoduje se sám, jsou současné systémy elektronického boje prakticky k ničemu.
Vytěsnění člověka
Pokud dnes odhadujeme šanci vojáka na přežití ročního nasazení v řádu vysokých desítek procent, s příchodem těchto autonomních lovců se šance začne blížit nule. Bojiště se stane pro člověka neobyvatelným místem. A nemluvíme o budoucnosti, tyto technologie se již dostávají na frontu.
Před skoro padesáti lety to předpověděl vizionář Stanisław Lem v díle Zbrojní systémy 21. století. Lidé budou z konfliktů vytěsněni stroji, které jsou příliš rychlé a efektivní na to, aby jim organický život mohl konkurovat. Než si člověk vůbec uvědomí, že se něco děje, bude po všem. Budoucnost války už nebude o odvaze, ale o autonomních zbraních. Právě teď otevíráme pomyslnou Pandořinu skříňku.
