Nová éra autonomního boje: Čínská armáda nasazuje do akce robotické vlky

Tyto stroje již přestaly být pouhými prototypy z výstavních stánků a stále častěji se objevují v reálných vojenských cvičeních, včetně obojživelných operací v blízkosti Tchajwanského průlivu.

Cesta k dnešním „robotickým vlkům“ začala vývojem jednodušších čtyřnohých platforem, běžně známých jako robotičtí psi. Čínská státní zbrojařská korporace China South Industries Group Corporation (CSGC) poprvé veřejně představila robotického vlka na letecké výstavě Airshow China 2024 v Ču-chaji. Vývoj podobných bojových robotů probíhal také ve společnosti China North Industries Group Corporation (NORINCO), jejíž Výzkumný ústav automatizace v S’-čchuanu zahájil práce na čtyřnohých bojových robotech už v roce 2020 a první exempláře představil koncem roku 2022.

Zásadní posun nastal 3. září 2025, kdy se robotičtí vlci objevili na přehlídce ke Dni vítězství v Pekingu, a to v sestavě určené pro pozemní bezpilotní boj. Podle komentáře přehlídky jde o „bezpilotní bojová vozidla určená k průzkumu, přesným úderům, odminování, likvidaci výbušnin a podpoře družstva“.

Klíčovým evolučním krokem však byl přechod od jednotlivce ke koordinované smečce. Podle dokumentárního seriálu „Bezpilotní soutěž“ státní televize CCTV se robotičtí vlci proměnili v inteligentní „vlčí smečky“ se specializovanými rolemi a sdíleným „mozkem“ pro koordinaci komplexních úkolů v městském boji. Státní média tento skok popisují jako transformaci „ze systému podpory jednotlivého vojáka na koordinovanou platformu rojového boje“.

Nejnovější generace robotických vlků váží přibližně 70 kilogramů a dosahuje maximální rychlosti 15 km/h. Unese přibližně 20 kg nákladu (u některých variant uváděno až 40 kg) a na jedno nabití zvládne dojezd kolem 10 kilometrů s výdrží minimálně dvě hodiny nepřetržitého provozu (u některých variant až 2,5 hodiny). Výměna baterie přitom trvá pouhých 30 sekund. V terénu si robot poradí se svahem o sklonu až 40° a překážkami vysokými 30 centimetrů, operovat dokáže v nadmořské výšce až 5 000 metrů. Klouby končetin mají 12 stupňů volnosti, což napodobuje pohyb skutečného vlka a umožňuje flexibilní změny kroku v jakémkoli terénu – od horských svahů přes písečné pláže až po ruiny městské zástavby.

Srdcem robota je vysoce výkonný AI modul. Podle některých zpráv využívají čínští robotičtí vlci procesory Huawei Ascend 310B, které jednomu operátorovi umožňují ovládat a koordinovat až osm robotických vlků v jedné skupině. Robot je vybaven pěti kamerami pro 360° situační přehled a dvěma lidary. Po zaměření cíle stroj odesílá informace lidskému operátorovi a čeká na povolení k zásahu. Konečné rozhodnutí o použití zbraně tak stále zůstává v rukou člověka.

Čínští konstruktéři vytvořili tři specializované varianty robotického vlka, z nichž každá plní odlišnou roli v bojovém družstvu:

Ovládání celé smečky lze provádět několika způsoby: hlasovými povely, prostřednictvím taktické datové rukavice nebo pomocí řídící páky namontované přímo na pušce vojáka.

Robotičtí vlci nejsou nasazováni izolovaně, nýbrž jsou integrováni do klasické čínské pěchotní taktiky známé jako „systém tři na tři“. V této formaci postupují dvě jednotky vpředu a jedna vzadu, což umožňuje koordinovaný pohyb s pěchotními jednotkami při střídavém postupu a útočných manévrech. CCTV-7 tuto sestavu popsala jako „nejinovativnější model pěchotního boje na světě“.

Bojový tým se typicky skládá ze tří robotických vlků, přičemž každý plní svou specializovanou úlohu: útočný robot vede palebný útok, transportní zajišťuje zásobování a průzkumný předává informace velitelství a koordinuje palebnou podporu.

Zveřejněné záběry z výcviku ukazují mimořádnou úroveň koordinace. Dva průzkumní roboti společně vytvářeli mapu prostředí a přenášeli ji na trojobrazovkový velitelský terminál – skutečné velitelství vlčí smečky. Odtud lze v reálném čase řídit jak roboty na zemi, tak drony ve vzduchu, čímž vzniká integrovaný útok ze vzduchu i ze země.

Během jednoho z demonstračních cvičení dokázal jediný voják současně ovládat devět robotických vlků a šest dronů pomocí trojrozměrného bojového rozhraní v reálném čase. Integrace pilotovaných a bezpilotních prvků podle zpráv čtyřnásobně zvětšila bojový rádius standardního pěchotního družstva.

Snad nejvýznamnějším momentem v operačním nasazení robotických vlků bylo cvičení, o němž koncem října 2025 informovala CCTV. Rota hrdinů z Chuang-cchao-lingu, patřící pod 72. armádní skupinu Východního velitelství ČLOA a považovaná za jednu z hlavních bojových sil pro operace v Tchajwanském průlivu, provedla obojživelný útočný výcvik s nasazením robotických vlků.

Záběry z tohoto cvičení ukázaly velitelskou scénu, v níž se osm maskovaných čtyřnohých robotů vyzbrojených puškami na povel „Do toho, robotičtí vlci!“ vrhlo ze zadní rampy vznášedlového výsadkového plavidla Typ 726 do moře. Za palebného krytí obojživelných útočných vozidel byli robotičtí vlci během sedmi minut přepraveni na břeh.

Pláž o délce 200 metrů překonali podle záběrů zveřejněných CCTV za pouhých 28 sekund. Ve vzdálenosti 150 metrů od nepřátelských pozic zaměřili cíle pomocí elektrooptických a infračervených senzorů s 92% úspěšností prvního zásahu. Podle zveřejněných údajů navíc dokázali vydržet až 30 minut ponořeni v mořské vodě.

Velitel roty Wang Rui pro CCTV uvedl:

Čínská armáda uvádí, že simulační válečné hry ukázaly, že zatímco průměrná ztrátovost konvenční obojživelné útočné jednotky v první vlně činila 17 %, s integrací robotických vlků klesala na 7 %, přičemž palebná síla se zvýšila o 110 %.

Vzhledem k tomu, že Peking nevyloučil použití síly pro dosažení „znovusjednocení“ s Tchaj-wanem, získává nasazení robotických vlků na břeh nový geopolitický rozměr. Analytici na obou stranách průlivu sledují nejen kapacitu čínských výsadkových lodí, ale nově i počet robotických vlků, které ČLOA dokáže vyslat do útoku.

Výhody robotických vlků jsou zřejmé:

Limity však zůstávají zásadní. Během obojživelného cvičení nebyl útok na opevněnou pláž bezchybný. Několik robotických vlků bylo zničeno nepřátelskou palbou při snaze vytvořit průlomový koridor pomocí výbušnin, což si vynutilo nasazení ženijních specialistů. Roboti postrádají silné pancéřování a jsou zranitelní vůči soustředěné palbě z ručních zbraní. Roboti se obtížně skrývají v otevřeném terénu. Výdrž baterií, komunikační bezpečnost a odolnost vůči elektronickému rušení stále představují omezení. Bez maskování nebo pancéřování jsou vlci spíše pomocnými prostředky obrněné pěchoty než plnohodnotnými bojovými jednotkami.

Čínští komentátoři přiznávají, že testy odhalily slabé stránky robotů v obranných situacích. Naznačují však také, že masové nasazení, například několik set robotických vlků útočících rychlostí 30–40 km/h a překonávajících vzdálenost 1 000 metrů za minutu, vybavených výbušninami a plamenomety, by mohlo změnit celou dynamiku. Každý robot by pak fungoval jako „sebevražedný bojový stroj“ a představoval by noční můru pro obránce.

Nasazení robotických vlků je součástí širší strategické transformace ČLOA – posunu od tradiční taktiky „lidských vln“ k tomu, co čínští stratégové nazývají „inteligentní mořskou taktikou“. Tato koncepce klade důraz na automatizaci, spolupráci strojů a přesnost namísto pouhé početní převahy.

Robotičtí vlci jsou navíc jen jedním prvkem širšího ekosystému bezpilotních systémů. ČLOA současně vyvíjí roje sebevražedných dronů typu FPV, které v cvičeních zkrátily cyklus „od detekce k likvidaci cíle“ na méně než 10 sekund. Patří sem také roje leteckých dronů Atlas, které mohou koordinovat až 96 jednotek se specializovanými úkoly (průzkum, rušení, útoky). K tomu přibývají AI drony, které již dříve prokázaly schopnost roje 200 strojů ovládaných jediným operátorem a bezpilotní letouny UCAV J-6, přestavěné z vysloužilých stíhaček a potenciálně nasaditelné nad Tchaj-wanem. Součástí tohoto systému jsou rovněž protidronové laserové systémy Guangjian 11-E a 21-A pro obranu vlastních jednotek.

Vojenský expert Wang Jün-fej předpovídá, že s dalším vývojem technologií a jejich zdokonalováním se robotičtí vlci stanou „úžasnou a mocnou zbraní v obojživelných a pohraničních operacích ČLOA“. Klíčovým aspektem je použití čipů plně vyrobených v Číně, což zajišťuje odolnost vůči elektronickému rušení a nezávislost na zahraničních dodavatelích.

Nadcházející desetiletí válčení tedy zřejmě bude určováno schopností efektivně integrovat člověka se strojem. Čína zjevně sází na to, že strana, která dokáže dosáhnout největšího útočného i obranného efektu při nejnižších finančních a lidských nákladech, získá rozhodující výhodu, ať už v Tchajwanském průlivu nebo na jiných budoucích bojištích.

Robotičtí vlci tak představují zásadní posun v pojetí moderního boje. Éru, v níž autonomní stroje překračují hranici mezi průzkumnou pomůckou a plnohodnotným bojovým prostředkem. Zda se tato vize plně naplní, závisí na tom, jak rychle dokáže vývoj překonat současné limity v pancéřování, výdrži a odolnosti komunikace. Jedno je však jisté, vlčí smečky již vyrazily z laboratoří na cvičiště a jejich role v budoucích konfliktech bude jen narůstat.