Agentka Donna: Sestra Fidela Castra dostala z Kuby přes 200 lidí

Juanita se narodila 6. května 1933 v Biránu jako páté ze sedmi dětí Ángela Castra a Liny Ruz Gonzálezových. Stejně jako její bratři Fidel a Raúl byla aktivní stoupenkyní revoluce. Pro Hnutí 26. července sháněla zbraně a v roce 1958 dokonce cestovala do USA získat finanční prostředky na boj proti diktátorovi Fulgenciu Batistovi.

Po vítězství revoluce v roce 1959 nastoupila do práce na zdravotnických klinikách, brzy se však dostala s komunistickým směřováním svých bratrů do hlubokého sporu. Vadily jí především dvě věci: nelítostné popravy a věznění odpůrců nového režimu a poškozování zájmů vlastní rodiny. Pozemková reforma připravila Castrovy o rodinný statek o rozloze cca 100 km², který zaměstnával na 400 lidí.

„Vystřízlivěla jsem, když jsem viděla všechnu tu nespravedlnost,“ vysvětlila později svůj vnitřní přerod. Ve svém domě v Havaně dokonce poskytovala azyl pronásledovaným odpůrcům režimu.

Kontakt se CIA navázala Juanita v červnu 1961, krátce po nezdařené invazi v Zátoce sviní. Zprostředkovala ho její známá – manželka brazilského velvyslance na Kubě Virginie Leitao da Cunha. Ta jí domluvila konspirační schůzku v hotelu Camino Real v Ciudad de México s mužem, který se jí představil jako „Enrique“. Teprve později zjistila, že jde o Tonyho Sforzu, agenta CIA, který v Havaně dříve žil pod krycí identitou profesionálního hráče Franka Stevense a později hrál klíčovou roli v operaci Mangusta.

„Máme na Kubě spoustu chlapů, co pro nás pracují a riskují, že budou odhaleni. Vaším úkolem by bylo je chránit, pomáhat jim s přesunem z jednoho místa na druhé a najít pro ně ubytování v domech, které jsou bezpečné,“ sdělil jí Sforza. „Vaše rodinné vazby by vám také měly umožnit neocenitelný přístup do věznic.“

Juanita souhlasila. Dohodli se na krycím jménu Donna. Pracovala podle svých slov z čistě morálních důvodů. Odmítla se podílet na čemkoli, co by mohlo vyvolat krveprolití, a za své služby si nikdy nenechala zaplatit.

Juanita patřila k vynalézavým agentkám. Informaci o tom, zda má pro CIA zprávu, předávala pomocí dvou melodií přehrávaných v krátkovlnném rádiovém vysílání. Jednou z nich byla árie z opery Madame Butterfly, druhou valčík Fascinación.

Jejím prvním úkolem bylo propašovat na Kubu peníze, zprávy a dokumenty z Mexika. Ukrývala je v plechovkách s jídlem. Dostala také šifrovací knihu a instrukci nazývat CIA krycím výrazem „la compañía“, aby nevzbudila podezření. Později získala pro CIA další dva spolupracovníky z řad svých bývalých spolužaček. Během tří let, kdy spolupráce na Kubě trvala, pomohla podle vlastních slov dostat z ostrova nejméně 200 Kubánců pronásledovaných režimem.

Podle svých pamětí předala CIA ještě před vypuknutím kubánské raketové krize v říjnu 1962 informace o přítomnosti sovětských raket na Kubě a o rostoucím počtu sovětského personálu na ostrově.

Bezpečí jí pravděpodobně zajistilo právě její příjmení. Dokud byla matka naživu, věřila, že ji to před bratrovým hněvem chrání. „Moji bratři mohli to, co dělám, ignorovat, nebo aspoň předstírat, že to ignorují, aby neublížili mamince. To ale neznamenalo, že jsem neměla problémy,“ napsala později ve svých pamětech. Kubánská kontrarozvědka netušila, že právě sestra Fidela Castra může být tím nejlepším špionem americké tajné služby.

K definitivnímu rozkolu s Fidelem došlo po smrti matky Liny v roce 1963. Když chtěl Fidel rodinný majetek definitivně znárodnit, Juanita potají začala prodávat dobytek z rodinné farmy. Fidel vzteky bez sebe vyrazil na statek a označil ji za „kontrarevolučního červa“. Tehdy ji před jeho hněvem ochránil Raúl, který ji nakrátko uklidil z jeho dohledu.

Naposledy s Fidelem mluvila právě v roce 1963. K odjezdu se nakonec rozhodla poté, co ji Raúl varoval, že proti ní vzniká spis kvůli „kontrarevoluční činnosti“ – aniž by tušil, že spolupracuje s americkou tajnou službou. Viděli se den před jejím odchodem, kdy jako tehdejší ministr obrany umožnil její cestu do Mexika 19. června 1964. Na palubu letadla si vzala neuvěřitelných 21 zavazadel.

Deset dní po příletu svolala v Mexico City tiskovou konferenci a její slova se prohnala Latinskou Amerikou jako zemětřesení: „Nemůžu už dál nečinně přihlížet tomu, co se děje v mé zemi. Moji bratři Fidel a Raúl z ní udělali ohromné vězení obklopené vodou. Lidé jsou přibíjeni na kříž utrpením, které s sebou přinesl mezinárodní komunismus.“

Pro CIA znamenala její emigrace propagandistický triumf. Podle bývalého analytika CIA Briana Latella hrála Juanita zásadní propagandistickou roli na svých cestách po Latinské Americe a měla výrazný vliv například na chilské prezidentské volby v roce 1964, v nichž zvítězil křesťansko-demokratický kandidát Eduardo Frei Montalva.

Po krátkém pobytu u sestry Emmy v Mexiku se Juanita usadila v Miami na Floridě. I po odchodu z Kuby dál spolupracovala s CIA, a to až do nástupu prezidenta Nixona v lednu 1969. Sforzu mezitím CIA převelela na operace ve Vietnamu a Laosu a jejím novým kontaktem se stal kubánsko-americký agent Salvador Lew. V roce 1973 si v Miami otevřela lékárnu zvanou Mini Price, kterou vedla až do roku 2006, kdy ji prodala řetězci CVS Pharmacy. Americké občanství získala v roce 1984.

Ve vypjaté atmosféře studené války se kupodivu výrazněji politicky neangažovala, čas od času se však objevila na protestních akcích namířených proti kubánskému režimu. V roce 1998 podala u španělského soudu úspěšnou žalobu na svou neteř Alinu Fernández (nemanželskou dceru Fidela Castra) kvůli pomluvám v její autobiografii.

Své paměti vydala v roce 2009 pod názvem Fidel a Raúl, mí bratři: Tajné dějiny. Ve svých zápiscích také částečně rehabilitovala CIA, která dlouho čelila zesměšňování za neúspěšné pokusy o svržení Castrova režimu včetně katastrofální invaze v Zátoce sviní.

V pozdějších letech finančně podporovala americkou političku Hillary Clinton, která se opakovaně vymezovala proti normalizaci vztahů s Kubou, dokud bude tamní režim porušovat lidská práva. Jen v kampani před volbami v roce 2008 jí věnovala 13 700 dolarů.

Juanita svému staršímu bratrovi neodpustila ani po půl století. „Já ho nezradila. To on zradil mě,“ napsala nekompromisně ve své knize. Ve své autobiografii však také zčásti vinila Američany. Konkrétně prezidenta Eisenhowera, který se podle ní v dubnu 1959 osobně nesetkal s Fidelem během jeho návštěvy USA a vyslal místo sebe Richarda Nixona.

Když Fidel v roce 2016 zemřel, na pohřeb odmítla přijet. Přiznala však, že cítí smutek, a mrzela ji neúcta Kubánců žijících na Floridě, kteří vyšli oslavovat jeho smrt do ulic. Juana de la Caridad Castro Ruz zemřela 4. prosince 2023 v nemocnici v Miami ve věku 90 let.