Ukrajina rychle ztrácí hlavní údernou sílu na frontě

Tma v blindáži je absolutní. Pětatřicetiletá Kaťa (jméno změněno) s ovladačem v ruce zírá do zrnícího monitoru. Ještě nedávno žila jako civilistka v Pokrovsku. Spousta lidí by ji chybně zařadila mezi takzvané „žduny“ – kolaboranty, kteří tiše čekají na příchod Rusů.

Ona na ně skutečně čekala. Patřila mezi poslední obyvatele Pokrovsku. V temných tunelech po těžbě pomáhala vyhazovat do vzduchu šachty pod svým rodným městem, aby tudy nepřítel nemohl projít. Pak na ně čekala v bunkru na frontě jako děsivě nekompromisní elitní operátorka dronů s desítkami úspěšných zásahů.

Až do chvíle, kdy si válka vybrala svou daň.

UPOZORNĚNÍ: OBSAHUJE FOTOGRAFIE REÁLNÝCH ZRANĚNÍ

Ruský dron si tentokrát našel ji. Následovalo více než čtyřiadvacetihodinové čekání na evakuaci s nasazeným turniketem. Po tak dlouhé době v zákopu bez lékařské pomoci musí ruka nevyhnutelně pryč, to je surová fyziologie. Kvůli extrémně zdlouhavým a riskantním evakuacím se stávají vysoké amputace z polních podmínek chladným standardem a počet amputací roste. Díky tomu, že její parťáci duchapřítomně posunuli škrtidlo co nejníže, se možná podaří zachránit loket. Pro budoucí nasazení bionické protézy a nácvik manipulace v centru Superhumans, kde se nyní nachází, je to naprosto kritické.

Její zranění není ojedinělá smůla. Je to logický důsledek systémového selhání a přizpůsobení nepřítele.

Navzdory tomu, že Ukrajina dokázala v roce 2025 vycvičit oficiálně přes 50 000 operátorů bezpilotních systémů a vybudovat síť 34 certifikovaných školicích center, reálná spotřeba lidí na frontě tento růst drtí.

Ne proto, že by tento počet nestačil, ale protože většina vyškolených lidí ve skutečnosti nezačne tuto nebezpečnou profesi vykonávat. Čísla „vycvičených pilotů“ jsou proto značně zkreslující a jejich reportování posílá do Kyjeva naprosto chybný obrázek. Reálný počet skutečně nasazených je výrazně nižší. Podle absolvovaných výcvikových turnusů dokážeme číslo odvodit, ale není to veřejná informace.

Do toho existují ještě dva faktory, které tento nedostatek umocňují.

Práce je to navíc nesmírně nebezpečná. Manipulace s výbušninami pod palbou a v extrémních podmínkách nutně vede k vedlejším ztrátám. Nejde jen o manipulaci, ale obecně srážku s realitou pohybu a života na frontě, kde vás může zabít i to, že odhodíte pet lahev příliš blízko úkrytu. Aby se snížily ztráty nezkušených nováčků, musela armáda prodloužit základní výcvik na 1,5 měsíce s povinnou adaptační fází. Tento nezbytný krok však nevyhnutelně zpomalil přísun posil, čímž vzniklo kritické hrdlo láhve v nahrazování obětí. Reálně trvá výcvik pilota na kvalitní úroveň 3 až 6 měsíců.

Růst dodávek samotných dronů neznamená nic, pokud je nemá kdo řídit.

Nepřítel se radikálně adaptoval.

Cílem diverzantů už nejsou primárně sklady munice, ale právě lidský faktor. Loví operátory dronů. Přepady, nastražováním pastí nebo navedením zničujícího dálkového úderu.

Jsou doložené případy útoků až třináct kilometrů od deklarované frontové linie. Ruské průzkumné letouny a satelity neustále monitorují oblohu, zachycují signály a identifikují pohyb. Jakmile odhalí trasy, kterými se ukrajinské skupiny přesouvají, navedou na ně buď bleskové přepady speciálních jednotek, klouzavé pumy, rakety, nebo útočné drony. Operátoři jsou trháni na kusy v místech, která ještě před rokem platila za relativně bezpečná.

Standardem je dnes i najímání „jednorázových agentů“ pro likvidaci operátorů v hlubokém týlu, a to prostřednictvím sítě Telegram.

Tato kaskáda problémů neznamená, že se celá fronta zhroutí zítra ráno. Situace je „stabilně špatná“. Bohužel je špatná tak dlouho, že si na to spousta lidí v zázemí zvykla a podlehla iluzi, že je to vlastně v normě. Vůbec není.

Na vyřešení této rovnice smrti zbývají podle našich odhadů přibližně tři měsíce. Čím řidší budou pozice operátorů dronů, tím více se bude dařit Rusům pronikat obranou a likvidovat ještě více operátorů dronů.

Je nutné okamžitě přestat básnit o neexistujících kotlích severně od Lymanu a ukončit toxický optimismus o tom, že Ukrajina letos získá zpět ztracená území, která Rus letos obsadil. To se prostě nestane.

Fixace Kyjeva na tyto fantazie je sice opodstatněná z pohledu nutnosti udržet si podporu Západu a hnána snahou udržet dobré vyjednávací podmínky, zároveň ale hrozí, že kvůli fokusu na pár vyhraných bitev prohrajeme válku.

Zaměření tímto směrem pouze oddaluje řešení skutečných problémů. Priority musí být absolutně jasné a seškrtané na kost:

Domácí kapacity Ukrajiny již nestačí a jsou zranitelné. Rusové cvičí o padesát procent více operátorů a Ukrajina nemá tolik zdrojů, aby je mohla ničit způsobem, který používá Rusko.

Plánované počty Rusů jsou znepokojivé: Cílem je mít vycvičených až 1,5 milionu operátorů dronů do roku 2030. Zřejmě se chystají na mírové lety.

V Evropě se musí neprodleně začít cvičit tisíce lidí. Integrace ukrajinských pilotů do západního výcviku a struktur, jakou ukázalo například cvičení NATO Aurora 2026, musí přestat být experimentem a stát se masovou záležitostí.

Navíc je potřeba si připustit, že ruští piloti mají přibližně stejně kvalitní výcvik jako ti ukrajinští. Pokud tedy rozdrtí NATO na cvičení pár vycvičených operátorů z Ukrajiny, je ruská snaha vycvičit statisíce operátorů velkým varováním.

Co dělat více? Sankce proti ose zla mají smysl, ale je třeba výrazně přitvrdit.

Velký smysl mají i dálkové údery do hloubky Ruska a tlak tam musí drasticky narůst.

Pokud se ale okamžitě neucpou ty největší díry v krvácejícím cedníku jménem fronta, Ukrajina nevydrží. Nesesype se hned, ale za šest měsíců může být obrázek o hodně odlišný a mnohem více znepokojivý.

VÝZVA EDITORA: Zajímá vás, co bude dál? Pokud chcete podpořit vznik dalších textů, podpořte hlavně obránce. To je hlavní důvod, proč tyto texty ve spolupráci s lidmi na místě vznikají. Zapojit se do pomoci můžete zde: Operace dalekonosné sankce.

Za přečtení a sdílení děkujeme. Pomáhejte dál.