Článek
Jak si všiml magazín defensemagazine.com, v polském armádním skladu se zřejmě uklízelo a někdo pod vrstvou prachu a nostalgie objevil poslední letuschopné kousky sovětské techniky.
Polský ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz se s kamennou tváří rozhodl, že je čas na moderní „výměnný obchod“. Zatímco svět řeší hypermoderní stíhačky páté generace, Polsko vytahuje z rukávu esa, která pamatují ještě Leonida Brežněva v nejlepší formě. Plán je prostý: my vám dáme železo, které už u nás jen zabírá místo, a vy nám za to dáte to nejlepší, co jste se v krvavé válce naučili vyrábět v garážích a tajných továrnách.
Historické dědictví z výprodeje jako dar z nebes
Tyto stroje MiG-29 jsou v polském letectvu inventárním inventářem už od dob, kdy se na diskotékách nosily plísňové džíny. Část z nich Poláci dokonce kdysi pořídili za symbolické jedno euro z přebytků bývalé NDR.
Je to takový ten starý vysavač po babičce – sice ještě hučí a občas i něco vysaje, ale v moderní domácnosti už s ním nikoho neoslníte. Poláci jich už dříve čtrnáct poslali, ale teď se hraje o ten zbytek. Pro Kyjev mají tyto „létající muzejní kousky“ stále cenu zlata, protože jejich piloti s nimi umí zacházet i poslepu a nepotřebují k nim manuál o velikosti encyklopedie.
Ukrajinský technologický tygr vrací úder
Výměna však nemá být charitou, ale tvrdým byznysem. Polsko si brousí zuby na ukrajinské zkušenosti s bezpilotními systémy.
Ukrajina se totiž během konfliktu stala světovou velmocí v produkci dronů – jen v roce 2024 jich vyrobili přes milion. Polsko tak v podstatě říká: „Tady máte naše staré hračky, které se bojíme poslat do vzduchu, a vy nám za to postavte tu vaši hi-tech fabriku na drony, co nám všichni závidí.“ Je to fascinující ukázka toho, jak se karta obrací – bývalý žák v oblasti inovací teď školí své učitele a spojence.
Polské velení sice zdůrazňuje, že o darování nejde a rozhodnutí ještě nepadlo, ale ministr Kosiniak-Kamysz už v médiích nadšeně mluví o „oboustranně výhodném vztahu“. Je to elegantní způsob, jak se zbavit ekologické zátěže v podobě starého leteckého paliva a náhradních dílů, které se už dají sehnat jen na černém trhu v postsovětských republikách, a získat za to vstupenku do válčení 21. století. Polsko se snaží vytvořit moderní, vrstvené letectvo v rámci NATO a migy do této skládačky pasují asi jako kazeta do iPhonu. Polští generálové si uvědomují, že budoucnost patří bezpilotním letounům a raketovým technologiím, které Ukrajina vyvinula pod tlakem nutnosti. Zatímco Polsko trénuje tisíce ukrajinských vojáků, teď chce, aby Ukrajina „vytrénovala“ polský obranný průmysl v tom, jak nezaspat dobu.
Celá tato situace jen podtrhuje, jak moc se povaha moderního válčení změnila. To, co bylo před lety pýchou Varšavské smlouvy, dnes slouží jako bartr za software a čipy.
Polsko hraje vysokou hru – vypadat jako štědrý soused a zároveň si zajistit technologie, které by jinak muselo draze vyvíjet desítky let. Je to satira sama o sobě: poslat do války stroje z minulého století, abyste si z ní odnesli technologie pro století příští.
Nakonec to možná dopadne tak, že v polských hangárech místo hučení proudových motorů uslyšíme bzukot tisíců malých vrtulek. A to vše díky tomu, že někdo ve Varšavě pochopil, že staré železo má největší hodnotu tehdy, když ho vyměníte za mozek někoho jiného. Ukrajina sice potřebuje křídla, ale Polsko zoufale potřebuje digitální oči a dálkové ovládání. Tak uvidíme, kdo na tomto výprodeji nakonec vydělá víc.
_________________
Použité zdroje: defensemagazine.com
