Paradox levné smrti: Hejna dronů vyjdou dráž než stíhačka

Laická veřejnost i část politických elit tak snadno podlehly iluzi, že éra drahých zbrojních systémů skončila a vítězství si v budoucnu prostě „naklikáme“ v e-shopu s elektronikou. Jenže hlubší pohled do vojenského účetnictví ukazuje pravý opak. Tato zdánlivě laciná cesta k převaze je ve skutečnosti finanční pastí, která v celkovém součtu stojí víc než provoz „předražené“ F-35 Lightning II.

Klíčem k pochopení tohoto paradoxu je jednotka, které vojenští plánovači říkají cost-per-effect – tedy cena nákladů za dosažený výsledek. Ano, pořízení jedné F-35 vyjde zhruba na 80 milionů dolarů. Ale tento stroj je navržen jako opakovaně použitelný nosič, který má v nepřátelském prostředí přežít. Naproti tomu levný dron je z definice spotřební zboží. V oblastech nasycených prostředky elektronického boje se jeho životnost často nepočítá na hodiny, ale na minuty. Britský institut RUSI odhaduje, že v intenzivních konfliktech se měsíčně spotřebuje kolem deseti tisíc dronů. Pokud k likvidaci jediného cíle musíte kvůli rušení obětovat desítky strojů, pohádka o levné válce se začíná hroutit.

Skutečná cena zkázy se však naplno projeví až při přepočtu ceny na kilogram výbušniny úspěšně dopravený k cíli. F-35 unese přes osm tun výzbroje. Abychom dopravili stejné množství trhaviny pomocí malých FPV dronů, museli bychom jich vypustit kolem čtyř tisíc. Zatímco u stíhačky platíte vysokou částku za „poštovní vůz“, samotná doprava kila výbušnin je pak relativně levná, protože letoun úkol plní opakovaně. U dronů platíte za nosič pokaždé znovu a s každým zásahem váš majetek zaniká. Při započtení vysoké ztrátovosti se pak cena za doručený kilogram výbušniny u dronů šplhá na násobky nákladů spojených s misí F-35.

Častým argumentem proti stíhačkám je jejich astronomická nákupní cena, kterou drony zdánlivě nemohou nikdy dohnat. Jenže stíhačka je stavěna na osm tisíc letových hodin a tisíce misí. Za svou životnost doručí stovky tun materiálu. K dosažení stejného účinku by armáda musela nakoupit miliony dronů. V ten moment se drobná jednotková cena násobí tak obřím koeficientem, že se investice do F-35 „vrátí“ již po několika měsících intenzivního nasazení.

Posledním, často neviditelným požíračem rozpočtů, je lidská síla. Dron zatím není autonomní – na každý útočný stroj potřebujete operátora, technika a logistické zázemí v poli. Pro doručení nákladu jedné jediné F-35 byste v jeden moment potřebovali tisíce vycvičených lidí přímo u frontové linie, kde jsou sami snadným terčem. F-35 naproti tomu koncentruje ničivou sílu celé divize do rukou jednoho elitního pilota, operujícího z relativního bezpečí „neviditelné“ stíhačky.

Lekce z moderních konfliktů jsou jasné: drony jsou vynikajícím doplňkem pro menší chirurgické údery, ale pro ovládnutí prostoru a skutečnou strategickou převahu zůstávají high-tech stroje stále tou hospodárnější cestou. Kvalita v sobě totiž nese největší možnou cenu: schopnost přežít, vrátit se a sebenáročnější úkol zopakovat. To je něco, o čem si jednorázová plastová hračka může nechat jen zdát.

Zdroje informací: